Hrozí nové dělení světa?

Historie učí, že lidská pospolitost se vyvíjí v cyklech. V určité relativně krátké době po dosažení vrcholu obecného blahobytu nastává revoluční změna společenského klimatu, života a práce společnosti. Příčiny mohou být ekonomické, politické, sociální i kulturní. Důsledky rovněž. Příkladem je rozpad starověké Římské říše, třicetiletá válka s Vestfálským mírem, napoleonské války s Vídeňským kongresem, Versailleská mírová smlouva, Jaltská konference, Postupimská dohoda a další zlomové okamžiky lidských dějin. V současnosti se stále více ukazuje, že nadšení mnohých nad zánikem bipolárního světa či tzv. komunismu (Fukuyamův konec ideologií) bylo předčasné.

Namístě je naopak vážné zamyšlení nad tím, zda současné politické, sociální, ekonomické i ekologické a kulturní projevy nevyvolávají oprávněné obavy z nového dělení světa. Ještě nedávno nikoli klasickou válkou (což ale nevylučovalo možnost války v kyberprostoru), nýbrž ovládáním strategických surovin včetně vodních zdrojů, kvalitativní změnou charakteru práce i využitím volného času člověka včetně jeho nové fatální závislosti na procesech digitálního věku s možným vyvrcholením v podobě ovládnutí společnosti umělou inteligencí, nadvládou robotů.

V současné době vidíme, že naše pesimistické vize a oprávněné obavy stále více jsou překonávány reálnou hrozbou války skutečné, nepředstavitelně kruté a krvavé. Svět jako celek a Evropa zvlášť nikdy nebyla izolovaným ostrovem klidu a míru, nýbrž semeništěm nejrůznějších větších i menších konfliktů. Nicméně to, co se nyní odehrává na rusko-ukrajinské hranici, a možné dopady tohoto od konce druhé světové války daleko největšího konfliktu, již překonává myšlení možného.

Dlouho jsme žili v představách o reálné hrozbě světovému pořádku nikoli ze strany klasických imperiálních mocností, nýbrž v rostoucí míře od rychle se rozvíjejících států třetího světa v čele s Čínou, Indií, Brazílií. Právě v jejich rukou jsou v rostoucí míře strategické suroviny, inovační procesy a expanzivní populační potenciál. To vše ohrožuje dlouho vytvářenou citlivou rovnováhu sil. Válečný konflikt Ruské federace s Ukrajinou nepokrytě podporovanou Evropskou unií a silami NATO je často pojímán jako nástroj dokončení poválečného dělení světa. Mezi těmito protiruskými hlasy je s rizikem pro celou naši společnost na předním místě ministryně obrany „krvavá Jana“ zaštiťovaná loutkou Wall Streetu premiérem Petrem Fialou. V globálním pohledu lze shrnout, že staré mocnosti se nehodlají bez boje vzdát svého postavení, nové naopak požadují své postavení na slunci.

Situace je velmi vážná, neboť konflikt zájmů a cílů se přesunul z vládních kabinetů a ekonomických polí na skutečné krvavé válčiště. Boj, vedený často dosud nepoznanými formami a metodami, jako by nešlo zcela reálně o zachování samotné existence lidstva na planetě Zemi. Těmto silám je nutno jednoznačně říci, že jde o reálné ohrožení samotné lidské existence. Příkladem může být nejen válečný konflikt, ale i honba za destrukcí životního prostředí, kdy snaha některých odpovědných a racionálních sil připomíná v globálním pohledu volání žíznivého na poušti. 

Nejviditelnější je nebezpečí nového dělení světa vedle válečného konfliktu v Evropě s potenciálem rozšíření i do dalších krizových oblastí především v ekonomických datech. Energetická krize a s ní spojená ekologická (a latentní potravinová) krize jsou varovným mementem. Stále častěji vidíme, jak se jednotlivé regiony začínají vyvíjet odlišně. Synchronizovaný globální ekonomický růst je vinou hospodářské politiky USA a části Evropské unie v rozkladu v neprospěch Evropy. Nejrůznější součástky do výpočetní techniky, čipy a další citlivé položky nás spolu s napjatostí v surovinovém importu dostaly do fatální závislosti na Číně a dalších státech (za jiné promlouvá náš zahraniční obchod s Čínou, kde dovážíme desetkrát více zboží, než činí náš import). To vše vyvolává tendence k nebezpečnému autarkismu a recidivě politik dominance národních států. K nahrazení jednotného postupu, koordinace ekonomických a dalších politik evropskou defragmentací, obecně posilováním národních trhů. To vyvolává multiplikační efekt nerovnoměrného rozvoje regionů. Proto jsou populistické výkřiky o vystoupení z Evropské unie či hesla typu »nic než národ« ekonomicky, a zejména i politicky nebezpečná a v jistých konotacích dokonce i reakční.

Ladislav ŠAFRÁNEK