Zlaté české ručičky a české automobilky – ráda se kochám při zajímavém dokumentu na ČT2 Klenoty s vůní benzínu. Jak jsme byli před sto a více i méně lety světovou jedničkou ve vývoji a výrobě aut nejrůznějších značek. Jak česká hlavička dokázala vyřešit dílčí i zásadní problémy a přicházela s inovacemi a technikou, která byla mnohdy na svou dobu pokroková.
Tatra, Jawa, Praga, zatím odvysílané díly byly vždy o skutečných technických, ale i estetických klenotech české techniky. O to hořčeji znělo u druhého dílu tatrovácké části postesknutí, že tahle sběratelská vášeň nebude mít za pár desítek let jak pokračovat. Když majitel staré nákladní tatry, kterou bohužel zachvátil požár, jen povyměňoval řemeny, motor očistil a s ohořelým torzem nastartoval a odjel… To dnešní auta už dávno neumí. Totiž, až budou dnešní auta ve věku veteránů, nebudou to technické stále pojízdné skvosty, ale bezcenné hromady kovu, plastu a zastaralé elektroniky, se kterou si nikdo neporadí. To jsou dnes mnohdy už po pár letech.
A nejde jen o nedostatkové čipy, které sice pomáhají k dokonalému ovládání auta, ale taky ho snadno odrovnají. Zajímavé jsou i obavy vědců před velkou sluneční bouří, která by v nejhorším mohla vyřadit z provozu elektrickou rozvodnou síť na Zemi a komunikační zařízení včetně automobilů. Pak budou všechny elektro vymoženosti naprosto k ničemu. A my budeme tahat z muzeí staré stále pojízdné tatrovky…
Vše moderní na světě je dnes vyráběno jen na jedno použití. Včetně mnoha strojů, staveb, výrobků a firem, které je vlastní, které žijí jen pro rychlý zisk v krátkodobém horizontu. Po nás potopa. I lidský život začíná být jen na jedno použití. Svět vychovává generace bez znalostí a vztahu k minulosti, ke kořenům, mladé bez snahy o založení rodiny, jen užít si svůj život na maximum, na půjčky, po zbytek života pracovat a splácet a zemřít.
Ale tahle povrchnost je strašně nebezpečná. Má samozřejmě výhody – je jednoduchá, snadno ovladatelná a nepřekáží těm mocným. Kam povrchní krátkodobé honění za zisky vede, vidíme sami – naše zemička je zrcadlem a odstrašujícím příkladem v jednom. Už neumíme sami za sebe vyrábět skvělá inovativní auta. To cizí kapitál se mastí nad našimi zlatými hlavičkami. Ubývá lidí, kteří jsou schopni opravovat, vyrábět rukama, jednoduše a trvale. Přitom jsme vždy uměli, měli jsme nápady i šikovné ruce. Kde jsme mohli dnes být, kdybychom zůstali vlastenci s vlastními super šikovnými firmami… Nejen ekonomika, trh, ale i národní povědomí a tedy i vztah k vlastní zemi, k hodnotám, k budoucnosti mohl být jiný. Ne jen na jedno použití…
Helena KOČOVÁ
2 komentáře
K embéčku parkujícímu na Broadwayi přijde Američan, zvědavě si jej prohlíží a mumlá si pod vousy: „Pěkné, opravdu pěkné.“ Následně se otočí k vystupujícímu řidiči a zeptá se: „To jste si udělal sám, nebo vám někdo pomáhal?“
No to je “sranda”, to říkali kluci na pískovišti ?To je vtip jak od starého Novotného v jeho show, taky pěkně blbýýýý.
Komentáře jsou uzavřeny.