S odstupem času a přestavováním kulis na rusko-ukrajinském válčišti se stále více vyjasňují kontury hlavních postav spektáklu, jejich rádců a komparsistů euro-americké provenience. Na straně jedné vždy přísně se tvářící, zamračený a odtažitý vládce Kremlu, na straně druhé herecká šmíra ve světle ramp, do kterých byl shodou okolností povolán pro svou údajnou bezkonfliktnost. První se čas od času objeví před svými věrnými, aby je potěšil nějakým často bezobsažným, anonymním a nepochopitelným iniciačním projevem. Druhý naopak s výrazem plné oddanosti lidu a obětavosti, střídající mikrofony mnohem častěji než zelené tričko.
Podoba, logika a projev toho prvního jsou i laické veřejnosti ostatečně známé. Ten druhý se naopak na politickém nebi objevil jako neznámý solitér s kariérou komického herce v roli presidenta. Kdo mohl tušit, že se z očekávané loutky v rukou oligarchů stane skutečný vládce velké evropské země? Povšimněme si zajímavého efektu v jeho projevech. Údajně lidový vůdce a nesmiřitelný bojovník za práva ukrajinského národa pravidelně svým podmanivým a přitažlivým hlasem přesvědčuje veřejnost celého světa nikým neověřenými (i podle naší mimořádně »objektivní« České televize) barbarskými až genocidními činy Rusů protiváhou zřejmě mírumilovných »gerojů« z praporu Azov a dalších neonacistických hord.
Podle svého vyjádření je pro mírové jednání, ale za podmínky, že se Rusko vzdá expanze a územní, ekonomické i sociální vztahy se vrátí na úroveň Majdanu a Rusko uhradí všechny válečné škody. Otázkou je, co skutečně chce a co vykřikuje do éteru pro veřejnost. Selektivně podle toho, ke komu právě promlouvá, manipuluje se slovíčky a posouvá jejich význam podle toho, co právě pokládá za prioritu. Sjednocujícím elementem přitom je špatně skrývaná válkychtivost neberoucí ohled na zájmy a potřeby obyvatelů Ukrajiny.
Jedna věc je totiž přednes krásných projevů, druhá věc je řídit výkonnou moc. Jedna věc je zářit ve světle reflektorů, jiná je nést odpovědnost za životy prostých lidí. Zapomenout nelze na jeho válečnickou rétoriku o tom, že NATO a EU ať dodají zbraně a Ukrajina vojáky, a to do úplné likvidace východního agresora. Symptomatické je aktuální prohlášení představitelů NATO, že nechce Ukrajině dodávat těžké zbraně (letadla a tanky), neboť se obává možné konfrontace s Ruskem.
Jak s tím souzní válečnická rétorika naší ministryně obrany? Můžeme být solidární, ale též opatrní. Svět potřebuje mír, prosperitu, spolupráci, nikoli smrt, zmar, ničení.
Ladislav ŠAFRÁNEK
10 komentáře
Teda Ladislave 👍👍👍👍, ty budes souper Klana.
Polsko a Bulharsko jako pokusní králíci? Rusko může občas prohrát bitvu. Válku nikdy
26. 5. 2022
Poslat e-mailem
ROSTISLAV IŠČENKO umi pohladit.
Předestírá ruský pohled na ekonomické bitevní pole mezi Putinovým Ruskem a Amerikou dirigovaným Západem, který se podle něj potácí v systémové krizi, protože už téměř není co a kde drancovat.
Proč se Moskva nebojí sjednocení desítek zemí v rámci NATO, které jsou schopny povolat do armády více lidí, než žije v Rusku, a vyzbrojit je nejmodernějšími zbraněmi? Proč sankce EU pravidelně selhávají, zatímco ruské protisankce fungují efektivně?
Protože
Dalsi prilevani oleje proti nejlepsi armade Evropy. S novymi zbranemi. Ny ny ny
ŠAFRÁNEK : Šafránku,jen tak mimochodem,Zelenskyj má právnické vzdělání … ty nemáš ani na to,být pouhá ,,herecká šmíra” !
Plzeň?
fronda . ne,Starobrno 🙂
Pan Šafránek se konečně odkopal a tak máme možnost vidět, co je skutečně zač. Podle jeho slov to skoro vypadá, že agresorem není Putin ale Zelenskyj. Hybridní válka znamená, že se vede stále více i v informačním prostoru. A tam Zelenskyj poráží Putina na celé čáře. Je to Zelenskyj, kdo svým vystupováním dokázal přesvědčit půlku zeměkoule o neoprávněnosti ruské agrese. Ta druhá půlka mlčí jen proto, že cítí, že by z toho mlčení mohla mít nějaké výhody.
Hnědenskij samozřejmě není agresorem, je to jen trapná loutka.
Agresorem je jako obvykle americký režim, který zinscenoval a zaplatil krvavý puč proti demokratické Ukrajině a nastolil tam diktaturu.
Proč by se vlastně obyvatelé Ukrajiny měli podřizovat vnucenému režimu, který si nezvolili?
Šafránku, dobré. Pro pobavení. A humoru je třeba i v této tíživé době. Víme dobře, že vaše společenství dovede s pojmy velmi dobře eskamotovat. Třeba, nahradit velkou svinskou agresí pojmenováním bratrská pomoc. Jsou a presentují se i někteří z vaší pakáže i tím, že fňukají nad hroby masových vrahů Josipa a Klementa. Soudruhu bolševiku, piš dále. V ovzduší uznávání Tvých myšlenek dvěma procenty je to zábavné.
No, Leonid tenkrát nepromarnil 8 let váháním, zachránil tak životy mnoha lidem.
Komentáře jsou uzavřeny.