Pochybnosti a otázky

36

Přiznávám, že začínám mít v hlavě dokonalý zmatek a některé zveřejněné fotografie např. z Ukrajiny mně připadají jako ty, které dokázaly před Mnichovem naladit Angličany proti nám. Tehdy, to vzpomínají už bohužel jen jednotlivci, ale v některé literatuře o oné době to lze najít dodnes, se v britském tisku pěkně srovnaní v řadě objevili např. mrtví »z českého násilí na Němcích« a v jiné tiskovině byly publikovány zase »výpovědi« českých Němců žijících v pohraničních obcích o tom, že v »Sudetech« je hlad. Později se ukázalo, že ony fotografie nejsou vůbec z předmnichovského Československa a že ti tzv. hladovějící mohli nacistické vojáky vítat nejen chlebem a solí, ale i šumavským eintopfem s pěknými kousky uzeného a jen pro fotografy německého tisku pózovat u polní kuchyně. Ale to bylo po Mnichovu. A fotografie staré jen několik týdnů už nikoho nezajímaly.

Později se občas někdo chopil podobného triku, aby zdůvodnil svůj názor. Pamatujeme na kauzu agenta Skripala, jenž měl být otráven novičokem. Měla to dotvrzovat fotografie z místa, kde agenta s dcerou nalezli. Jenže kromě mužů v ochranném oděvu pár metrů od nich se pohyboval na snímku policista, jenž v klidu bez ochranných pomůcek sledoval, oč tu jde. Snímek se dostal do světa a stejně, jak rychle se objevil, tak rychle zmizel.

Podobných »svědectví« se užívá často. Netřeba dalších historických příkladů. Je tu video datované 13. březnem letošního roku. Zachycuje prezidenta Zelenského mezi zraněnými obránci Kyjeva, kterým předává vyznamenání. Bylo zveřejněno ve většině zemí Evropy, a dokonce také u nás. Jenže pocházelo skutečně z onoho nedělního dne? Je na něm jaksi omylem zachycena lékařka Inna Derusová, jíž posmrtně sám Zelenskyj vyznamenal titulem Hrdina Ukrajiny. Zahynula totiž při výkonu svého povolání dne 26. února. Video tedy bylo vyrobeno úplně jindy a za jiným účelem.

Jsou tu ovšem také další informace, které poněkud zpochybňují to, co máme pochopit jako jedině správné. S tím se také smířit nemohu. Chápu, že je třeba pomáhat potřebným, těm, které už přímo ohrožuje válka. Jenže přicházejí k nám jen ti potřební? Slovenská televize zachytila v Humenném skupinu zakarpatských Romů, kteří sem přijeli brzy po vypuknutí konfliktu. Prý z obcí těsně za hranicemi Slovenska. Jeden zpovídaný mladý Rom už po překročení hranic žádal eura. Reportérka později s nimi jela dokonce ve vlaku, když mířili někam na západ. K nám? Nebo někam jinam?

Prý také přijíždějí lidé ze západu Ukrajiny, aby řešili své ekonomické problémy. Tentokrát se tu ocitnou bez potíží »s lejstry« a ještě je čeká slušný příspěvek na pobyt u nás. Někdy dokonce také byt. Proto byl v Brně na Výstavišti otevřen jeden pavilon, kde se má nabízet pro případné holobyty nábytek k využití. Stačí prý mít jenom pas.

Nebo je tu povinnost pro naše lékaře přijmout za pacienty desítky či stovky nových pacientů, o nichž nevědí nic, tedy ani o jejich nemocích. Pochopitelně případná léčba se uskuteční z peněz našich pojištěnců, i když jistě vláda pojišťovnám rozpočet nerozpočet něco přispěje.

Jsem pro pomoc, jenže potřebuje ji každý z těch, kdo přichází k nám z východu? Neutíkají někteří, ten případ znám, před řáděním nacionalistů, kteří ovládli prostor na východě Ukrajiny. Ostatně Mariupol prý hájí před ruskými vojsky batalion Azov pocházející ze západu Ukrajiny, jehož vlajka se nápadně podobá jednotkám »grenadírů« z druhé světové války? Podle informací oněch utečenců, kteří pocházejí z této oblasti, se lidé ve městě stali štítem a odejít odtud je složité, i když koridor byl prý vybudován. Aby utečenci směřovali směrem na východ, je údajně úplně nemožné, a tak prchali na západ a dostali se až k nám. Z podobných příkladů lze udělat nemálo otázek.

Mám mnoho dalších, které mně nevysvětlí televizní redaktoři. Buď je mnou nadhozená témata nezajímají, anebo o nich nesmějí mluvit. Cenzura a autocenzura zabrala. Chápu ovšem, že jim jde o zaměstnání. Proto není chvíle, která při vysílání televize by nebyla využita k jednostranné propagandě. Mít jí na obrazovkách ovšem bez ustání, už není propaganda, ale hloupost. Zvláště, když ne vždy vysílá ověřené, ale účelové zprávy.

Aby mně ovšem nebylo přiřčeno, že tomu nerozumím, anebo dokonce propaguji ruský vpád na Ukrajinu, podotýkám, že tento krok mě zaskočil a nikdo mě nepřesvědčí, že rozpory mezi státy lze řešit jenom válkou.

Jaroslav KOJZAR