Třikrát léky a peníze

Dostupnost moderní léčby pro pacienty je jedním z důležitých znaků vyspělosti zdravotnického systému. Až o dva roky se ale může lišit prodleva mezi dnem, kdy je v Evropské unii zaregistrován nový inovativní lék, a dnem, kdy je vpuštěn do národního úhradového systému. To ukázala Analýza IQVIA, která letos zahrnula 39 evropských zemí a 160 inovativních léčivých přípravků, zaregistrovaných v Evropské unii v letech 2017 a 2020.

Nejvíce jich bylo na začátku letošního roku pacientům dostupných v Německu, 147. V České republice to bylo 88 s tím, že pětina z nich je dostupná s nějakým omezením. Nepřiměřeně dlouho se však u nás čeká na stanovení úhrady. Průměrně 573 dny, zatímco v Německu jen 133 dní. Tyto velmi nákladné léky schvaluje Evropská léková agentura (EMA) a registrace platí ve všech státech EU najednou. To ovšem automaticky neznamená, že jsou pacientům hned k dispozici. V jednotlivých státech probíhá ještě vlastní, často komplikované, cenové a úhradové posouzení. Období mezi schválením na trhu a stanovením úhrady se pohybuje od čtyř měsíců až po dva a půl roku.

Navíc si současné platební modely již nevědí rady s novými typy terapií, jako je genová a buněčná léčba. Ty často představují jednorázové zákroky s vysokými náklady, které ale nahrazují celoživotní nákladnější péči. Léky a peníze po druhé. Českou republiku nyní drtí stále se zvyšující inflace. Tím se zvyšují i náklady výrobců, distributorů a lékáren. To se zákonitě promítne také do cen léků. Léky na lékařský předpis podléhají cenové regulaci. Jsou zastropovány maximální cenou a přirážkou a mají stanovenu pevnou úhradu z veřejného zdravotního pojištění. Zdražování se proto projeví zejména na cenách volně prodejných léků a nárůst může být dokonce vyšší, než je inflace. Postupně narůstající ceny léků a dalšího volně prodejného sortimentu se výrazně dotknou pacientů. Pokud samozřejmě pojišťovny ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv nezvýší úhrady.

Snaha zdravotních pojišťoven, kterým se náklady na léky každoročně významně zvyšují, je ovšem opačná. Usilují o revize cen a úhrad. Zároveň platí, že nižší úhrada z ceny léku znamená vyšší doplatek pacienta. Dříve tuto situaci řešili výrobci snížením svých cen a tím spoluúčast na léky nevzrostla. Dnes, kdy se zvyšují náklady, nebudou výrobci chtít dobrovolně nevyužívat plnou výši maximální ceny léku. Přece si nebudou snižovat své obvyklé zisky.

A do třetice na téma léky a peníze. Nemocnice v minulosti z rozhodnutí vlády nakoupily desítky tisíc dávek takzvaných monoklonálních protilátek, které chrání před rozvinutím těžkého covidu. Na variantu omikron, která je od začátku letošního roku dominantní, ale účinkují méně. Pro podzimní vlnu covidu proto vláda chce objednat jiné léky, takzvaná antivirotika. Nemocnice ale dosud mají zásoby monoklonálních protilátek za 300 milionů korun. Těm brzy vyprší doba použitelnosti.

Fakultním nemocnicím může ministerstvo náklady kompenzovat. Problém je ale u krajských nemocnic. Těm prý legálně nikoliv, jak se vyjádřil ministr zdravotnictví. Pokračuje tak další díl seriálu »u nás v Kocourkově«. Vláda rozhodla, ale platit nechce. Miliardy na zbraně a řešení uprchlické krize se nacházejí lehce a na pomoc nemocnicím, které nesou tíhu covidové pandemie a nutnosti poskytovat zdravotní péči tisícům ukrajinských uprchlíků, již peníze nejsou. To se zákonitě musí odrazit v dostupnosti a kvalitě potřebné zdravotní péče pro pacienty.

Soňa MARKOVÁ