Upřímnost

Po více než třiceti letech po reakčním převratu v Československu a v celém východním bloku v čele s SSSR lze už docela s jistotou posuzovat reálnost či spíše prolhanost hesel, která byla tehdy masově používána a která zněla přece většině tak rozumně a lákavě. Kromě těch základních o svobodě a demokracii tu byla ještě spousta dalších doprovodných, která měla ilustrovat některé konkrétní změny, které tato svoboda přinese, a to zejména v oblasti životní úrovně, kde se operovalo především s příklady sousedních zemí Rakouska a západního Německa.

To vše bylo samozřejmě spojeno s »návratem« k důstojnému životu bez politické a ideologické šikany a s budováním společnosti na bázi rovnoprávnosti, kde už nejsou ti »rovní a rovnější«, jak se to předhazovalo socialistickému režimu. Trochu se sice manipulovalo s pojmy, kapitalismu se ještě říkalo sociálně tržní hospodářství, ale i to se postupně napravilo, a dnes se spíše setkáme s povzdechy, že ten trh je příliš sociální a zaplevelený různými deformujícími přívlastky. Konečně se přece nebudeme uměle dělit na jakési třídy, ale budeme všichni rovnocenní občané se stejnými právy a povinnostmi, a náš osud bude pouze v našich rukou.

»Lůza« nemá mít šanci…

Nedávno jsem se setkal s jedním známým, bývalým spolužákem z vysokoškolských studií, který mi celkem názorně připomněl, jak se časy mění a jak se ty tolik vzývané modly svobody a demokracie pro všechny posunuly ve vnímání obhájců tohoto režimu k tomu »správnému« třídnímu a elitářskému pohledu na tyto pojmy. Nutno dodat, že tento pán prošel poměrně úspěšnou kariérou ve vedoucích funkcích v bankovním sektoru, takže dnes je materiálně docela slušně zabezpečen. Alespoň tedy nepatří k těm sociálně ohroženým, kteří zcela v rozporu se svými zájmy bojují na straně kapitalistických elit. V tomto smyslu se dá tedy říci, že je jeho postoj docela autentický.

Také na moji kritiku současnosti, kdy se stále rozšiřuje propast mezi vysoko a nízkopříjmovými jedinci, měl univerzální odpověď, že v tomto spravedlivém režimu si každý za svůj osud může sám. Bylo by přece nesprávné, aby on, který se vzdělával a zdokonaloval, byl na tom stejně jako lůza, která jen chodí po hospodách. Tuto svou myšlenku dovedl ještě dále a prohlásil, že tento moment by se měl projevit i v politickém mechanismu, který stále ještě umožňuje volit bez rozdílu všem nad určitou věkovou hranici, což je nespravedlivé a nebezpečné. On sám prý ještě k volbám chodí, ale jeho někteří známí už nikoliv, neboť si myslí, že volit mají jen ti odpovědní a vzdělaní, kteří jsou přínosem pro společnost, a dokud budou k volbám »připouštěni« i ti neúspěšní a intelektuálně zaostalí… Prostě se přihlásil k názoru, že dokonce i tento typ voleb, který je zatím v kapitalismu praktikován a který je i tak už dnes typický mj. obrovskou mírou manipulace ve prospěch majetných vrstev, je ještě nedokonalý a měl by být reformován tak, aby ta »lůza« už neměla ani teoretickou šanci k nějaké zásadnější změně poměrů.

Nepřekvapivě se vyjádřil i k některým zahraničněpolitickým otázkám. Je prý jasné a zcela oprávněné, že máme patřit do americké sféry vlivu, protože jinak bychom byli pohlceni sférou vlivu Ruska nebo Číny. Na námitku, že jedním z »listopadových« hesel bylo tvrzení, že v demokratickém světě už přece žádné sféry vlivu nejsou a vše závisí pouze na suverénním rozhodnutí daných států, řekl, že nic takového není v realitě možné.

Zobecnění

Názory tohoto známého se dají zobecnit jako postoj určité části této společnosti vzešlé z majetkového převratu v roce 1989, která dobře vnímá, že ta výše zmíněná hesla Listopadu 1989 byla jen krycími hesly a vábničkami pro nastolení třídní nadvlády kapitálu, nejlépe s přímým mocenským angažmá vojenských sil USA jako garanta tohoto uspořádání na věčné časy. Je to společnost, kde vládnou »elity«, které se poznají nejlépe podle finančních kont, a kde ti ostatní, tedy ti neschopní a potenciálně závistiví, mají »navždy« vykázáno své podřazené místo. Na můj dotaz, zda se při této své vizi nebojí osudu Marie Antoinetty, kterou její opovržení »lůzou« dovedlo až pod gilotinu, neodpověděl.

Nicméně shodou okolností s odpovědí přispěchal nedávno v ČT pořad, který tuto popravenou francouzskou královnu vylíčil jako oběť zločinného revolučního režimu, který byl vlastně anomálií a snažil se terorem zničit slušný a mírumilovný život nejen ve Francii, ale i v jiných civilizovaných evropských monarchiích. Dokonce jsme se dověděli, že Marie Antoinetta byla vlastně bojovnicí za genderovou rovnoprávnost, kterou francouzská revoluce popřela. To, že Velká francouzská buržoazní revoluce především zasáhla do majetkových a politických privilegií šlechty, to už nám zamlčeli.

Stejně tak nám v listopadu 1989 zamlčeli (a tento pořad nám to znovu, stejně jako můj známý, připomněli), kde ve skutečnosti máme hledat inspiraci pro svou budoucnost. Buďme tedy rádi za tyto upřímné postoje a výroky, neboť nám ukazují, o co v tom »slavném Listopadu« vlastně šlo. Šlo o nastolení vlády kapitálových elit a vypořádání se s vlivem »lůzy«, tedy s vlivem většiny společnosti.

Pavel JANÍČKO