Situace v českém zemědělství se z ekonomického hlediska, zejména v posledních dvou letech, nevyvíjí nikterak dobře. Čeští produkční zemědělci poukazují na to, že »zelená« politika EU, vyplývající z projektu Green Deal, a zároveň i velmi špatně nastavená zemědělská politika české vlády je dostávají do velmi vážných potíží. O současné situaci v zemědělství jsme hovořili s viceprezidentem Agrární komory ČR Leošem ŘÍHOU, který je zároveň i předsedou představenstva a ředitelem společnosti KLAS Nekoř, a. s., na Ústeckoorlicku.
Proč jste zrušili protesty proti zemědělské politice Fialovy vlády, které byly plánovány na 22. května a poté na 4. června? Hrály v tom nějakou roli evropské volby, které se konají 7. až 8. června?
Pokud jde o termín 22. května: vzhledem k tomu, co se stalo slovenskému premiérovi Robertu Ficovi, kdy obecně hrozilo, že by v takto zjitřené atmosféře mohl být obdobný čin spáchán i u nás, a to vůči kterémukoliv našemu občanu, jsme protest našich zemědělců odložili na 4. června. Avšak po jednání vedení nevládních agrárních organizací, k němuž došlo 30. května, jsme se rozhodli upřednostnit jednání s vládou před protesty, a to z důvodu, že na posledním jednání se členy vlády jsme u ministra financí zaznamenali náznak konstruktivního posunu. Zároveň ale musím dodat, že pokud nebudou dosaženy alespoň kompromisní a pro nás přijatelné výsledky, jsme připraveni protest uskutečnit v novém termínu.
Čím jste se zabývali na dubnovém 33. zasedání Sněmu Agrární komory ČR?
Jednání probíhalo v době, kdy se u produkčních zemědělců sešlo několik neblahých vlivů. Jednak nová společná zemědělská politika, do které byl, navzdory našim připomínkám, zapracován velký akcent na ochranu životního prostředí. Dalším vlivem, výrazně středoevropským, jsou nekontrolovatelné a bezcelní dovozy zemědělských komodit ze zemí mimo EU, které způsobují pokles cen pod náklady u hlavních komodit, a v neposlední řadě bude na zemědělce dopadat na národní úrovni konsolidační balíček naší vlády, a to zejména v oblasti téměř 100procentního zvýšení daně z nemovitosti. Na sněmu jsme se snažili u všech těchto podmínek najít řešení, aby zemědělské podnikání bylo alespoň trochu snesitelné.
O jaké požadavky českých zemědělců vůči vládě vlastně jde?
V prvé řadě se jedná o splnění dlouhodobých slibů. Je třeba zdůraznit, že z naší strany to není žádné ultimátum, ale pokud nám někdo za vládu a pětikoalici slíbí v roce 2022 finance, které mají kompenzovat radikální nastavení redistributivní platby a mají platit od roku 2023, tak je pochopitelné, že se v roce 2024 po těchto penězích ptáme.
Kromě těchto 2 mld., které opravdu, zejména u středních firem v sektoru, chybějí, požadujeme v usnesení sněmu, aby naše vláda pomohla v současném deformovaném trhu se zemědělskými komoditami svým zemědělcům, obdobně jako v okolních zemích. Zároveň požadujeme, abychom sami sobě nadále nezpřísňovali podmínky pro zemědělské podnikání a abychom znali předem ekonomické dopady těchto požadavků, jako je například připravované výrazné zpřísnění DZES 5 (jde o standardy dobrého zemědělského a environmentálního stavu půdy – pozn. aut.) ohledně eroze.
Pokud jde o požadavky českých produkčních zemědělců, nic se však k lepšímu nezměnilo. Jaký další postup zvolíte pro nejbližší měsíce?
Agrární komora ČR, jako nejvýznamnější nevládní zemědělská organizace u nás, nemůže postupovat jinak než zásadně, tzn., že jestliže jsme na sněmu před zraky pana ministra odsouhlasili konání protestů v případě, že nedojde k posunu alespoň u části bodů, tak náš další postup logicky bude spočívat v plnění tohoto usnesení sněmu, to je splnění požadavků našich zemědělců ze strany vlády. V žádném případě to ale neznamená, že bychom boj o budoucnost našich zemědělců vzdávali. Plně si uvědomuji, že situace v sektoru není dobrá a musíme najít způsoby, jak se dohodnout s vládou a zajistit pomoc státu. Za současné problémy může zemědělská politika současné vlády.
Chci však zdůraznit, že jsme produkční zemědělci, kteří chtějí mít pouze solidní a konkurenceschopné podmínky pro svoji práci. Nejsme profesionální demonstrující, a proto naším cílem nejsou demonstrace, ale je to pouze zoufalý prostředek, jak při jednáních docílit přijatelných výsledků a splnění dlouhodobých slibů.
*Již delší dobu poukazujete na to, že nůžky mezi výkupními cenami zemědělců a náklady na zemědělskou výrobu se stále více rozevírají. Co je příčinou?
Po zahájení války na Ukrajině ceny zemědělských komodit reagovaly standardně jako ve většině válečných období, tzn. výrazně se zvedly, načež poté se k těmto cenám postupně posunuly i náklady. Bohužel, nezvládnutím koridoru solidarity pro ukrajinské obilí se výkupní ceny nestandardně propadly, ale ceny vstupů do výroby zůstaly na stejné úrovni. To je aktuální příčina velmi rozevřených nůžek mezi náklady a výstupy.
Jak se toto velmi výrazné zdražení vstupů do výroby projevilo v cenách?
Růst cen zemědělských komodit se odrazil na pultech do jisté míry v letech 2022 a 2023, kdy se politici také začali zajímat o ceny a o zemědělce, protože vedle masivního vlivu energií i tyto ceny potravin tlačily nahoru inflaci. Nyní pokles cen zemědělských komodit, často však pod výrobní náklady, naopak táhne inflaci na úroveň cíle ČNB, ale to je okamžik, kdy už se o nás politici nezajímají.
Objem zemědělské, zejména živočišné výroby se u nás postupně snižuje. K čemu to podle vás nakonec povede?
Každá rozumná hospodářsky vyspělá země by měla ve své politice podporovat přidanou hodnotu na svém území. Tou přidanou hodnotou zemědělství je právě živočišná výroba s navazujícím zpracováním, a nejlépe i s podporou exportu. To, že jsme se stali závislými na vývozech obilí a živého skotu, je bohužel ukázkou toho, že hospodářská politika v této oblasti v naší zemi nebyla prováděna zodpovědně. Dopady toho vidíme v současnosti, když najednou nemáme, kam přebytky obilí umístit, a přitom nám stále rostou dovozy chlazeného či mraženého zpracovaného masa.
Za důležité pokládáme, aby podmínky pro podnikatele v živočišné výrobě byly srovnatelné u nás a v okolních zemích, a to nejenom, jako případné kompenzace za welfare (tj. pohodu zvířat – pozn. aut.), ale i jako podmínky umožňující umístění provozů živočišné výroby tam, kam patří, tzn. na český venkov.
Zároveň je důležitá i podpora, která je srovnatelná s okolními státy u zpracovatelů zemědělských komodit. Je potřeba, aby si i nezemědělská veřejnost uvědomila, že erozi a úrodnost půdy lze řešit hospodářsky efektivněji rozumným zatížením živočišné výroby než nerozumným zatížením softwaru v LPIS (LPIS = veřejný registr půdy – pozn. aut.).
Největším problémem rostlinné výroby je problém dovozu neprocleného ukrajinského obilí do EU. Řeší to Evropská unie dostatečně?
Neřeší! Je to kus pokrytectví obyvatel Evropské unie, protože všichni souhlasíme s pomocí ukrajinským zemědělcům, ale nechceme to nikdo platit a hází se to na bedra zemědělců. V době klimatické změny není rozumné si likvidovat vlastní zemědělství, ať již na úrovni České republiky nebo EU.
Co se dá podle vás dělat s nedostatkem financí pro naše zemědělce?
Při otevřeném trhu musíme znát a reagovat na podmínky, které pro své zemědělce dokážou vytvořit v Německu a Polsku, a to zejména odvětví s přidanou hodnotou, ať už je to živočišná výroba či citlivé komodity. Argumenty typu nedostatku financí v národním rozpočtu jsou tak vhodné pouze pro jedno volební období a vedou k již zmiňovanému poklesu přidané hodnoty v národním hospodářství.
Myslíme, že by nám úplně stačilo inspirovat se jednáním vlády polské jako jediné tzv. nové země, kde zemědělství po vstupu do EU vzrostlo. Je sice pravdou, že se jedná o zemědělství jiného typu, než je naše, ale to nic nemění na tom, že v přepočtu na hektar do sektoru proudí v Polsku daleko více peněz než u nás.
Problém spočívá také v tom, alespoň se tak domnívám, že váha zemědělského sektoru u nás je bohužel menší než v Polsku, proto i při vyjednávání politické reprezentace mají jiné priority. Je sice pravdou, že nejsme zemí agrární, ale jsme zemí s hlubokou tradicí zpracování a přidané hodnoty zemědělských surovin, jak ukazují i některé staré země, například v rámci Beneluxu se na tuto tradici dá navazovat.
Farmáři mnoha členských zemí EU protestují proti negativním dopadům Green Dealu. Ovšem řešení těchto negativních dopadů na celoevropské úrovni asi nebude jednoduché…
Rozhodně to jednoduché nebude a ani jednoduché není. Přes veškerou snahu i našich zástupců v EU bychom přivítali větší koordinaci a jednotu i údernost organizací typu Copa Cogeca. Na stranu druhou ale, i v dnešní ekonomicky složité době z vlastní zkušenosti víme, že jsme nuceni tuto jednotu tvořit zespodu, např. spoluprací s protestujícími polskými zemědělci. Také je důležité nepodceňovat účast ve volbách do Evropského parlamentu, a v zemědělství to platí dvojnásob.
Jak vidíte další budoucnost českého zemědělství?
Po dlouholetém marném boji o efektivní nastavení aktivního zemědělce ve Společné zemědělské politice EU a v ČR to je sice s podivem, ale jsem optimistou, a to právě při uvědomění si důležitosti zemědělství z hlediska případné klimatické změny a při uvědomění si potenciálu, jaké zemědělství v našich klimatických podmínkách stále má.
Miroslav SVOBODA
FOTO – Zuzana FIALOVÁ
