Tak máme ty volby konečně za sebou. Jistě nejsem jediný, kdo je rád. Nekonečná propaganda a nenávist, které se na nás valily z mediálního prostoru a vykopávaly další příkopy mezi již tak rozdělenou českou společností, konečně trochu zvolnily na únosnou míru. Rozhodně se nepovažuji za podporovatele Andreje Babiše, ale fanatické hlasy a nenávistné výroky, které zaznívaly zejména z řad podporovatelů druhého kandidáta, přišly i mně mnohdy hodně za hranou. A přitom to jsou ti samí lidé, co mluví o pokoře a navracení slušnosti do politiky.
Neméně zajímavý je také vývoj v této části společnosti směrem k bývalým členům normalizační KSČ. Pamatuji na rok 2013, kdy se měl hlavním Zemanovým vyzývatelem stát Jan Fischer. Tehdy mu však právě bývalé členství ve straně zlomilo vaz. Například známý herec Tomáš Hanák natočil v rámci kampaně Nevolte prezidentem komunistu video, kde ho žádal, aby právě z těchto důvodů nekandidoval. Jakmile se proti kandidátovi »té lepší části« postaví kulturní fronta, tak je v podstatě vyřízený, proto jeho místo tehdy zaujal Karel Schwarzenberg.
Kdo by si byl tenkrát pomyslel, že za deset let bude bývalý rozvědčík a předseda ZO KSČ těmi samými lidmi brán jako prozápadní kandidát a záchrana před »komunistickým estébáckým populistou«. A co víc, že bude zvolen prezidentem České republiky s celkem přesvědčivými 58 % hlasů. Uvidíme, jak se bude jejich způsob myšlení a náhled na celou věc vyvíjet dál, když teď dosáhli svého vysněného cíle – mít na Hradě demokrata. Demokraticky zvolen byl sice i Miloš Zeman, ale toho oni neměli rádi, takže ho jako demokrata neberou. Teď tam mají skutečného demokrata, sice s drobným škraloupem s jeho členstvím v KSČ, ale to se přece stalo už dávno. Navíc stačil včas převléct kabát, takže mu to odpustili.
Pak zde máme druhý tábor, který má obavy, co nyní přijde. A mnohdy jsou to obavy oprávněné, zvláště pokud se Petr Pavel, navzdory svým předchozím slibům, skutečně ukáže jako provládní kandidát. Fialova vláda by tak měla v rukách Poslaneckou sněmovnu, Senát i prezidentský úřad. K dosažení absolutní moci ve státě by jí chyběla už jen ústavní většina ve Sněmovně.
Přesto všechno mě však volba generála Pavla prezidentem nechává poměrně chladným. Tato funkce má v ČR sice velkou vážnost, její reálná moc je však malá. Nedělám si iluze, že by Petr Pavel dostál svému slibu, že bude prezidentem všech a nebude nadbíhat vládě. Nicméně ani Andrej Babiš nebyl žádným protivládním kandidátem, a kdyby byl zvolen, jistě by se s vládními stranami ochotně domluvil na čemkoliv, co by posloužilo jeho zájmům. Budiž nám příkladem zkušenost z Poslanecké sněmovny, kdy spolu s poslanci ODS prosadili zrušení superhrubé mzdy.
Nezbývá tedy nic jiného než se smířit s realitou. Již brzy uvidíme, jaký náš nový prezident vlastně bude. A hlavně se chystat na další volby, aby byl hlas levice opět slyšen v parlamentu.
Pavel MRŠTÍK
