Zatímco se vedení Komunistické strany Ruské federace (KPRF) vyjádřilo pro podporu vpádu ruských vojsk na Ukrajinu 24. února 2022, našli se v řadách KPRF tři poslanci, kteří tento krok veřejně odsoudili. Jejich odvahu i konzistentní antiimperialistický a mírový postoj, který je komunistům vlastní, je třeba ocenit.
»Drazí přátelé, je smutné sledovat, co se děje kolem Ukrajiny a bolí mě na duši, když si představím, kam může náš svět a celý světový řád sklouznout… Nejprve bych rád poznamenal, že jsme ratifikovali uznání lidových republik DNR a LNR. Celých 8 let si světové společenství nevšimlo probíhající genocidy národů těchto regionů, západní média si nevšimla bezpráví, porušování principů demokracie a lidských práv obecně. Nejhorší na tom je, že samotné vedení Ukrajiny nad tím zavíralo oči. Potřebovali jsme uznání nezávislosti republik DPR a LPR, abychom je ochránili před úplným vyhlazením. Zdálo se, že by se tak mohla rozvinout možnost pokračování v jednání a hledání nových kompromisů. K mé velké lítosti měla celá kampaň za uznání DPR a LPR zcela jiný záměr a plán, který byl zpočátku skrytý a v důsledku toho jsme skončili ve stavu totální konfrontace a války mezi těmito dvěma státy. Neměli jsme dostatek zdrženlivosti ani politické vůle, abychom se po uznání republik DLR a LPR pokusili nadále pokojně získávat zpět své pozice. Rozhodovalo se o „denacifikaci“ a „demilitarizaci“ vždy výhradně vojenskými prostředky? Odsuzuji jakékoli radikální nacionalistické hnutí, neuznávám genocidu, devastaci a bezpráví. Ale stejně tak nesnáším válku a vojenské řešení problémů. Neříkám to jako vnější pozorovatel nebo politik, ale jako přímý účastník podobných, velmi nedávných událostí v ruských dějinách. Je velmi bolestivé ztratit kolegy, obyčejné mladé a nadějné kluky. Je velmi bolestivé dívat se do očí jejich rodičů, dětí a blízkých. Odsuzuji neopodstatněnou strategii Západu, jejich politiku dvojího metru, prosazování vlastních zájmů změnou legitimní vlády v zemích, které se jim nelíbí, zabírání nových území pod falešnými hesly obrany demokracie. Rovněž odsuzuji vedení Ruska, které začalo používat stejné metody dvojího metru. Pod záštitou uznání DPR a LPR byly ukryty plány na rozpoutání totální války s naším nejbližším sousedem. Dnes probíhá válka mezi dvěma spřátelenými národy, jejichž vůdcům bohužel chyběl rozum i vůle vyhnout se konfrontaci. A je to i naše chyba. Nenašli jsme správná slova, nenašli jsme správné řešení. Myslím tím rok 2014, kdy ještě bylo možné vyřešit konflikt smírnou cestou. Je smutné přiznat, že dnes se všechny války na světě odehrávají v zájmu obchodních elit uvnitř států. Jsme svědky krize světového řádu i současného způsobu života. Vzhledem k současné situaci a vznikající situaci mezi Ruskem a Ukrajinou jsem přesvědčen, že vývoj konfrontace je v rukou třetích stran. Kdo má z této války největší prospěch? Jsem přesvědčen, že ani národy Ruska, ani národy Ukrajiny takovou válku nepotřebují… Každý národ by měl mít právo na sebeurčení, na svobodu volby…«
Vjačeslav MARCHAJEV, poslanec ruské Státní dumy za KPRF
»Jsem přesvědčen, že válka musí být okamžitě zastavena. Když jsem hlasoval pro uznání Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, hlasoval jsem pro mír, ne pro válku. Chtěl jsem, aby se Rusko stalo štítem, aby nebyl bombardován Donbas, ne aby byl bombardován Kyjev.«
Michal MATVEJEV, poslanec ruské Státní dumy za KPRF
»Když jsem se doslechl o začátku rozsáhlých bojů na Ukrajině, byl jsem šokován. Jako ruský intelektuál jsem přesvědčen, že vojenská síla by měla být v politice použita pouze jako úplně poslední možnost. Všichni seriózní odborníci tvrdí, že rozsáhlé vojenské operace na Ukrajině nebudou vůbec jednoduché. Je mi opravdu líto lidských životů – našich i cizích. Je pravda že Ukrajina, i když pomalu tak ale směřovala k NATO, zatímco Západ do ní pumpoval zbraně. Ukrajinští radikálové by se dříve nebo později nejspíš pokusili násilím získat zpět část Donbasu a možná i Krym. Ale zda by se to skutečně stalo, je otázka, na kterou nedostaneme odpověď, protože historie nezná kdyby. Kdo ví, kolik let, ale spíše desetiletí, uplyne, než budou obnoveny přátelské vztahy mezi našimi národy. Zkušenosti z České republiky jsou toho příkladem. Ne náhodou naše počínání na Ukrajině odsoudil český prezident Miloš Zeman, který byl vždy považován za proruského.«
Oleg SMOLIN, poslanec ruské Státní dumy za KPRF
Překlad: Petra PROKŠANOVÁ
