V jedné televizní diskusi odpověděl generál Petr Pavel na otázku, zda by jmenoval jako prezident ministrem člena SPD, že nikoliv, protože by to bylo bezpečnostní riziko pro stát. Podle této jeho »logiky« by podobně postupoval i v případě ministerského kandidáta z jiných stran a hnutí včetně KSČM, protože je považuje za extrémistické. Dojemná názorová shoda s premiérem Fialou. A co se takhle podívat na pana generála, zda právě on nepředstavuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku?
Jeho vojenská kariéra je nanejvýš problematická a pan armádní generál ve výslužbě toho ještě mnoho neobjasnil, zvláště o době z přelomu 80. a 90. let. Když na toto období přijde řeč, tak Pavel jen mlží a podává veřejnosti řadu různých, odporujících si verzí. Pro občany České republiky by bylo velmi špatné, kdyby na Pražském hradě seděl člověk s touto prazvláštní minulostí. Jestliže v kampani označoval svého protivníka Andreje Babiše za lháře, tak tato nálepka sedí hlavně na něho.
Z bláta do kurzu
V roce 1988 se tehdy 26letý kapitán výsadkového pluku v Prostějově ucházel o zařazení do zpravodajského kurzu Generálního štábu ČSLA, jehož absolventi měli být pomocníky vojenských přidělenců na ambasádách v západních zemích, případně nasazeni československou kontrarozvědkou v čs. podnicích zahraničního obchodu. Tehdejší velitel paradesantní roty se již zřejmě nechtěl »plazit v blátě«, jak často vyprávěl, a zatoužil po životě vojenského zpravodajce (čti špiona). Jenže ouha, od svého pluku nedostal do kurzu doporučení, a to hned natřikrát. Od velitele pluku pplk. Hudského, od předsedy základní organizace KSČ mjr. Kopeckého a ani od mjr. Jána Útlého, náčelníka politického oddělení. Ambice mladého kapitána tak byly zaraženy hned v rozletu.
Generálové pomohli
Co se však nestalo! Události nabraly jiný směr. Neuvěřitelné, něco jako z románu science fiction. Během měsíce dostal neznámý velitel roty doporučení hned od pěti generálů (!), ačkoliv ho vůbec neznali a osobně zřejmě nikdy neviděli. Generálmajor Červášek, velitel Západního vojenského okruhu v Táboře (pod něj spadal výsadkový pluk v Prostějově) generálporučík Zachariáš, dále generálmajor Mašek, generálporučík Brož a generálplukovník Vacek. Proč se v tom angažovalo tolik generálů, je záhadou. Stačil by přece jeden, aby zvrátil záporné stanovisko tří velitelů z Prostějova.
A vůbec, proč takový obrat? Jedno možné vysvětlení: Pavlův otec Josef byl v té době vysokým zpravodajským důstojníkem a měl určitě zájem, aby syn šel v tátových šlépějích. Bývalý vojenský prokurátor Miroslav Kříženecký pro to také nemá vysvětlení, jen dohady: »Hlavní slovo měli mít velitelé od útvaru, kde sloužil. Je to nestandardní. Nikdy neexistovalo, aby pět generálů činilo tak rychle svá doporučení o důstojníkovi, kterého vlastně vůbec neznali. A ještě k tomu během jednoho měsíce. Bylo to téměř vyloučené, když vás nedoporučila ZO KSČ ani velitelství útvaru.«
Tuto záhadu by nám měl vysvětlit sám pan Pavel. Nebo že by rozhodla »tlačenka« otce? Jenže pan generál stále mlčí.
Ale stalo se a Petr Pavel byl zařazen do kurzu pro budoucí rozvědčíky a začal si plnit svůj sen. Navíc byl jmenován předsedou základní organizace KSČ pro tzv. francouzskou skupinu (tedy nikoliv zvolen kolegy, jak tvrdí vojenský historik Eduard Stehlík). Od září 1988 se stal tzv. provozním důstojníkem provozního praporu Ministerstva národní obrany v Praze. Kurz začal v Brně a podle jeho kolegy v kurzu Pavla Beneše to nebyla žádná příprava na diplomatické služby, jak se to snaží líčit generál Pavel. Frekventanti se přísně připravovali na výše uvedenou činnost, a tomu odpovídala i výuka francouzštiny a ruštiny a dalších zpravodajských dovedností, jako získávání lidí ke spolupráci, budování tajných schránek apod. Po roce byl Pavel s ostatními členy kurzu převelen do Prahy, kde musel odložit svůj služební průkaz, svléci uniformu a v civilu v utajení pod falešnými doklady a krycím jménem Pavel Pávek dále studoval a bydlel v konspiračním bytě ve Vršovicích.
Diplomat na padáku
Dnes vykládá Pavel o svém působení v kurzu naprosté nesmysly. Např. pro Stream.cz tvrdil, že »pod rozvědku pouze organizačně spadal jako výsadkář-průzkumník… a ti jsou nasazovaní na padáku, pěšky, vozidlem, prostě dělají jenom průzkum terénu a zjišťují informace o silách protivníka«. Najednou na diplomatickou přípravu zapomněl. Nicméně i po listopadu 1989 dál studoval v kurzu a dokončil ho v roce 1991, tedy již v jiných politických poměrech. A pan Pavel tento zlom vysvětluje tak, že se začal připravovat na »demokratického zpravodajského důstojníka«. Lež jako věž. »Až do rozpuštění Varšavské smlouvy, tj. 1. července 1991, podléhala naše armáda sovětskému velení z Moskvy. Bez ohledu na politický převrat vojensky byl Pavel nadále rozvědčík Varšavské smlouvy a bez rozhodnutí GRU (Sovětská vojenská zpravodajská služba, pozn. red.) by nedokončil nic. I když Pavel tvrdí, že už se školil na demokratického rozvědčíka a že byly upraveny osnovy. To je k pousmání,« říká Miroslav Kříženecký.
Pavel neustále zdůrazňuje, že členství v KSČ (1985–1989) byla chyba. Tento údaj by rád ze svého životopisu vymazal, tak jako v něm neuvedl, že v roce 1968 navštívil jeho rodinu strýček Jack, bankéř z Kalifornie, který byl manželem sestřenice jeho matky. Kdyby v životopise uvedl, že jeho příbuzní žijí v USA, tak by nikdy nemohl dostat kladné osvědčení od složky PTZD (Přísně tajné zvláštní důležitosti) a kurz by mohl hodit za hlavu ještě před přihláškou. Ale pro kariéru vše!
V Moskvě ho znají
Není tajemstvím, že sovětská GRU úzce spolupracovala s čs. vojenskou kontrarozvědkou. Pavel a všichni frekventanti kurzu absolvovali desítky pohovorů, které s nimi vedli lidé z obou služeb. Vždy se sepisovaly protokoly a podpisy pod ně připojili účastníci pohovorů. Co když podepisovali i vázací akty pro GRU? Ty mohou být v ruských archivech. Naše BIS (Bezpečnostní informační služba) udělila Pavlovi prověrku na nejvyšší státní tajemství. Přitom velení NATO v Bruselu vědělo, že Pavel absolvoval zpravodajský kurz pod dohledem čs. kontrarozvědky a sovětské GRU. Přesto byl jmenován předsedou vojenského výboru NATO (2015–2018). Je to normální? Pavel Beneš říká: »Pan generál Pavel není v Moskvě neznámým člověkem. Pro zpravodajské služby obou táborů je neocenitelné, když na takového člověka něco mají. Protože bude skákat tak, jak oni chtějí. Nejlepší pro ně je, když bude pro ně pracovat ne za peníze, ale ze strachu.«
Tak jak je to s tím bezpečnostním rizikem pro Českou republiku, kdyby se stal prezidentem generál Petr Pavel?
Vladimír SLOBODZIAN
