Bude poturčenec horší Turka?

59

Tak nás předstihlo Turecko a ukázalo české vládě, jak na to. Co na tom, že v této islámské zemi s 85 miliony obyvatel vládne pevnou rukou prezident Recep Tayyip Erdogan, jehož diktátorské sklony nikdo nezpochybňuje. Turecký parlament schválil zákon, který umožní trestat novináře nebo uživatele sociálních sítí až tříletým odnětím svobody za šíření dezinformací.

Zákon navrhl právě Erdogan a je to další z kroků k upevnění jeho moci. Podobný český »dezinfo« zákon nyní připravuje Rakušanovo ministerstvo vnitra a důvod je stejný – omezení svobody slova, cenzura názorů odlišných od vládního mainstreamu. Dnešní »praví demokraté«, jak se titulují, vše, co jim není po chuti, označují za nedemokratické, populistické, extremistické, národovecké, ba přímo fašistické. Kdo nejde s námi, dostává nálepku dezinformátor. Rakušan si může podat ruku s Erdoganem a využít znění tureckého zákona a přizpůsobit ho českému prostředí.

Co vymyslí v kachlíkárně

Například by sepisovatelé zákona z kanceláří vnitra mohli využít tureckou argumentaci, že pokud informace ve veřejnosti vyvolá paniku a strach, tak autor takové informace půjde do vězení. V Turecku na tři roky. Uvidíme, jakou sazbu vymyslí v kachlíkárně na Letné. Schválení jakéhokoliv tohoto paskvilu bude zřejmě formalitou, protože stejně jako v Turecku mají většinu zákonodárci z Erdoganovy Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) a jejich političtí spojenci, tak v české Sněmovně ji má stoosmičková pětikoalice. O Senátu nemluvě…

Erdogan i Rakušan už moc dobře vědí, že totální omezení svobody slova a tisku není v dnešní společnosti možné a chytře nezakazují úplné blokování webů a sociálních sítí. I když nikdo neví, vždyť v dubnu došlo k úplnému zablokování webů, které podle Fialy šířily dezinformace, ale nikdy nepřiznal, že zablokování nařídil jeho kabinet. Všechno svedli na firmu NIC.cz, která k tomu neměla vůbec žádnou pravomoc, natož oporu v zákoně. Po několika měsících musela weby odblokovat.

Kdo je dezinformátor

»Represivní kroky v podobě přípravy nové legislativy jsou až nejkrajnějším řešením, o kterém v tuto chvíli vedeme pouze teoretickou diskusi,« lhal v polovině dubna Rakušan, ačkoliv již věděl, že se zákon připravuje. Konečné znění ještě veřejnost nezná, nicméně dá se předpokládat, že bude otevřeným útokem na svobodu slova a tisku.

Přitom ministerští úředníci připravují něco, co nemá vůbec žádnou oporu v dosavadním právním řádu. Co je to vlastně dezinformace? Je to např. tvrzení premiéra Fialy, že jsme ve válce s Ruskem nebo označení sto tisíce demonstrantů na Václavském náměstí 3. září za proruské živly? Nebo doslova sprosté vyjádření Otakara Foltýna, náčelníka Vojenské policie ČR, na adresu demonstrantů proti vládě, že jsou to životní ztroskotanci, kteří neuspěli ve svém životě? To prohlásil v pořadu ČT 168 hodin. Jak na to celoživotní voják Foltýn, který toho asi moc v životě nevytvořil, přišel, že tak dehonestuje tisíce lidí, jejichž životní osudy a úspěchy vůbec nezná? Uráží je jen proto, že přišli protestovat proti krokům asociální vlády? Nejsou právě jeho slova dezinformacemi? Příkladů takového ponižování jednotlivců a skupin obyvatel z úst »skutečných demokratů« bychom mohli vyjmenovat řadu.

Podle definice na Wikipedii je »dezinformace součást propagandy a je definována jako nepravdivá informace, která je záměrně šířena za účelem oklamání lidí. Někdy je zaměňována s misinformací, což je nepravdivá informace, která ale není záměrná.« Podle definice ministerstva vnitra, Centra proti hybridním hrozbám pojem »dezinformace« znamená šíření záměrně nepravdivých informací, obzvláště pak státními aktéry nebo jejich odnožemi vůči cizímu státu nebo vůči médiím, s cílem ovlivnit rozhodování nebo názory těch, kteří je přijímají.

Zatím pod pokličkou

Kdo tedy záměrně šíří nepravdivé informace, obzvláště pak státními aktéry? Není to právě masivní vládní propaganda denně šířená především Českou televizí a Českým rozhlasem, zvláště zpravodajskými kanály?

Je skandální, že vzniká nový zákon, který se neobjevil v legislativním plánu, a tedy pro něj ani neexistuje věcný záměr, řečeno právnickou mluvou. Text zákona je už připraven a koaliční partneři ho mají k dispozici k připomínkám. Parlamentní opozice nikoliv. Jen zasvěcení vědí, kdo se na vzniku textu podílel, zda byli k tvorbě tak závažného dokumentu přizváni odborníci z médií, IT firem nebo také experti z veřejnosti. Ministerstvo vnitra jen sdělilo, že zákon chystal odbor bezpečnostní politiky ministerstva pod vedením Karla Bačkovského. Všichni tvůrci i konzultanti jsou vázáni mlčenlivostí. Veřejné konzultace podle ministerstva vnitra v plánu nejsou.

Nevládní organizace Reportéři bez hranic v žebříčku svobody tisku umístila Turecko na 149. místo ze 180 zemí. Jakou příčku asi obsadí Česká republika v příštím vydání? A bude poturčenec horší Turka? V každém případě se tímto zákonem Česká republika vzdaluje principům právního státu. Zřejmě je to přáním a cílem současné vládní garnitury.

Vladimír SLOBODZIAN