Zkuste si vyvěsit na svůj dům nebo na okno svého bytu ruskou vlajku. Hned budete označeni za proruské dezoláty a může to také skončit před soudem a obviněním ze schvalování genocidia. Vyvěste si ukrajinskou vlajku a budete označeni za správné zastánce politiky EU, NATO a našeho velkého spojence USA. Co na tom, že tím veřejně vyjadřujete podporu státu a režimu, který uctívá válečného zločince, fašistu Stepana Banderu, nacistické bojové formace Azov, Pravý sektor a další začlenil do své armády, zakázal všechny politické strany s výjimkou jedné (Zelenského Sluha národa), zavedl cenzuru atd. Ale to je podle oficiální zahraniční politiky české vlády v pořádku, a dokonce ty hrdlořezy cvičíme v našich vojenských prostorech.
Lokajství při šíření nenávisti k Rusku a ruskému národu nezná mezí. Nejnovějším důkazem je naprosto ostudný komentář uveřejněný v deníku Forum24.cz. Jen pro pořádek: toto periodikum je financováno ODS, přesto žádá na svých stránkách o finanční dary pro »nezávislou žurnalistiku«. Prapor nestoudného překrucování událostí a dějin nese hlavně šéfredaktor této obskurní tiskoviny Pavel Šafr. V květnových dnech, kdy si opět připomínáme osvobození Československa Rudou armádou (padlo zde 140 tisíc vojáků) a americkou (ztráty 116 vojáků), si dovolil Šafr naprosto dehonestujícím způsobem označit toto výročí za »jeden z nejodpornějších svátků totalitního režimu«. Žádá, tak jak je to u dnešních přepisovačů historie typické, revizi historie, a osvobození Rudou armádou označuje za blud.
Pochybuji o duševním zdraví autora tohoto blábolu, v opačném případě je vysvětlením pouze mrzký žold ve službách někoho jiného. Šafr ve svém hloupém zaujetí a nenávisti popisuje, že naše města hyzdí obludné sochy našich osvoboditelů a tvrdí např., že socha v Ostravě znázorňuje v podstatě hajlujícího sovětského vojáka. Tyto výplody jsou už za hranou a Šafr by se neměl divit, kdyby na něj bylo podáno trestní oznámení. Doufejme, že se tak stane. Tvrzení, že díla tzv. socialistického realismu jsou jako přes kopírák podobná monumentům nacistické třetí říše, chce silný žaludek. Ta žlučovitost autorova textu je do nebe volající. Šafr pomíjí základní fakta dohod spojenců v Jaltě, Teheránu a Postupimi o poválečném politickém uspořádání v Evropě a pro něj debata »o údajném osvobození Československa je už takřka zbytečná«. Šafr má ve všem jasno včetně paktu Molotov–Ribbentrop, jeho důvodech a konsekvencích. Jasno má ve všech vojenských operacích na konci války a mj. »…převelení sovětských jednotek v květnových dnech roku 1945 z Německa směrem na Prahu mělo jediný smysl. Stalin chtěl symbolicky ovládnout Československo, aby ho nenechal západním spojencům. Výsledkem pak nebylo žádné osvobození, nýbrž jen další znásilnění Československa…« Prostě expert na slovo vzatý. »Pomníky se jmény konkrétních padlých vojáků mají stále svůj smysl a zaslouží si úctu. Ale pomníky rudoarmějců do veřejného prostoru nepatří. Připomínají Stalinovo dobytí naší země a jsou urážkou naší národní hrdosti. Patří do muzeí s patřičným komentářem,« tvrdí Šafr. Tak by také v této souvislosti mohl napsat komentář např. o tzv. Kancléřském aktu mezi poraženým Německem a USA, který je tajný a platí dodnes. To se však už do krámu nehodí.
Vladimír SLOBODZIAN
