Ano, čtete dobře. Jsem skutečně spokojený důchodce, nikoli například spokojený senior. To je totiž velký rozdíl. Mne společnost potřebuje a já jí to rád vracím. Seniorem se člověk stává v zásadě bez vlastního přičinění přirozeným stárnutím, fyzickým i duševním opotřebováním. To jsou procesy objektivní. Existuje množství lidí, kteří se tomuto procesu rádo vydá a nechává sebou manipulovat. Může být aktivní i pasivní. Podle demokratického rozhodnutí člověka jde zcela zjevně o odlišný přístup k životu. V tomto případě například o aktivně či pasivně strávený volný čas. Alternativu očekávání nenávratného konce, a naplňování ideje »třetího věku«. Prodlužování tvořivosti a duševní svěžesti v pracovním procesu. Jeden je v pasivním očekávání, druhý v aktivní participaci na budování společnosti. Samozřejmě i senior může být pracující. Primárně však jde o volbu mezi potřebou pracovní aktivity a existenční nutností. Kauzalita práce nutné a nadpráce není jen marxismus.
Nyní proč jsem spokojený důchodce? Postě proto, že mne společnost potřebuje. Neuplyne den, aby se pan profesor nerozhovořil o záslužné práci důchodců, kteří bez kverulování a jiného negativního vztahu plní svěřené úkoly příkladnou iniciativou, odpovědností a kvalitou, ovšem s menším finančním ohodnocením. Tím významně pozitivně přispívají v tvorbě bohatství společnosti a její produktivitě. Ušetřené peníze může vláda použít na tak záslužné projekty, jako je militarizace Ukrajiny, zlepšování finančních podmínek pro nepříliš produktivní a o to více přebujelý státní aparát, globálně pak ke krytí schodku státního rozpočtu. Spoléhání se na faktickou toleranci »okrádání« důchodců při honosně oznamovaném budoucím zvýšení důchodů a dalších dávek je velmi urážlivé, neboť ve skutečnosti je skrytě proinflačním, protizákonným opatřením, kdy vláda disponuje bez souhlasu důchodců s jejich zákonem garantovanými penězi. Spokojeným důchodcem jsem proto, že mne těší apriorní důvěra vlády v to, že si její asociální jednání nechám loajálně líbit.
Mou důvěru posiluje rovněž vědomí, že díky naší vládě je u nás teprve milion spoluobčanů na hranici chudoby či pod ní. Kdyby vláda hodnotila situaci pohledem řadového občana, resp. důchodce, možná by přehodnotila funkčnost a realitu svých žvástů, kterými nás tolik zahlcuje v souvislosti s návrhem opozice na její pád.
Pokud si vážený čtenář myslí, že si dělám legraci, má pravdu. Moc jiných možností již (nejen) důchodce reálně nemá.
Ladislav ŠAFRÁNEK
