Lidé nezapomínají, ani za ticha českých médií

28

V těchto dnech si za ticha českých médií připomeneme hrdinu českého odboje Julia Fučíka. Po květnu 1945 se stal symbolem českého odboje. Stal se součástí poválečných československých dějin… Ale to Julius Fučík již nemohl ovlivnit. Přesto hned krátce po polistopadové eufórii začal další soud nad Fučíkem. Tedy další poprava. Jeho kádrovým nedostatkem je, že byl komunista, a pro tento »škraloup« je opět vynášen rozsudek. Soudci s máslem na hlavě z Fučíka udělali kolaboranta, dokonce i zrádce. Nakonec se nic neprokázalo, naopak Fučík před historií obstál, přesto omluvy se nedočkal.

Před 79 lety, 8. září 1943, kráčel Julius Fučík na popraviště ve věznici Plötzensee v Berlíně. V této věznici bylo popraveno mezi lety 1940-1943 na 677 českých vlastenců, mezi nimi i Julius Fučík. Rozsudek smrti vynesl R. Freisler, nacistické eso mezi soudci. Fučíkovi bylo 40 let, tedy nejkrásnější léta života. Bojoval, prohrál, padl v boji… Popravě přítomný kněz později řekl: »Choval se během popravy statečně«. Připomínám dnes i jeho větu: »Člověk se nestane menším, i když je zkrácen o hlavu.«

Julius Fučík byl brilantní prvorepublikový novinář, divadelní kritik, spisovatel. Fučík byl ale i komunistou, věřil této myšlence tak jako řada dalších představitelů české inteligence – připomínám básníky a spisovatele Vančuru, Seiferta, Nezvala, Neumanna… Mezi jeho blízké přátele patřily další významné prvorepublikové osobnosti, jako F. X. Šalda, Jan Werich, Milena Jesenská, Jožka Jabůrková… mnozí z nich v době německé okupace položili své životy za naši svobodu. Byl představitelem levé fronty, v době první republiky za účast na nepovolených demonstracích byl pronásledován, v roce 1935 dokonce odsouzen na 10 měsíců do vězení, opustil proto ilegálně ČSR, stal se moskevským dopisovatelem Rudého práva. V době nacistické okupace Julius Fučík byl jako představitel komunistického odboje zatčen, uvězněn…

Jeho Reportáž psaná na oprátce, pronesená z Pankráce z cely 267 v 167 motácích, jej proslavila doma i ve světě. Reportáž byla přeložena do 90 jazyků světa, vyšla v zahraničí v 317 vydáních! Stala se dokonce naší nejvíce překládanou knihou, významně proslavila český odboj.

Po válce byl Julius Fučík oslavován, hýčkán médii, stal se vzorem pro mladou generaci, dnes je za to trestán. Na rozdíl od jiných měst a obcí doma i v zahraničí jméno Julia Fučíka dnes v Praze nenaleznete! Novodobí soudci nechali Julia Fučíka odstranit i z Pantheonu Národního muzea již v roce 1991. Jeho místo zaujal císař František Josef I., za kterým jsou statisíce válečných obětí, a to počítám jen ty z českých zemí.

Novodobí soudci historie rozhodli, že Julius Fučík, tak jako tisíce dalších osobností se »špatným kádrovým posudkem«, musí být zapomenuty. Jejich pomníky se kácejí, mizí názvy jejich ulic, náměstí… Naši úctu mají ta města a obce, kde Fučíka ubránili, má u nich své místo.

Cestou za svými předky v Praze na Olšanech pravidelně procházím kolem Čestného pohřebiště sovětských hrdinů padlých při osvobození Československa, vedle nich je i socha Julia Fučíka. Pravidelně zde hoří svíčky, leží květiny… Lidé nezapomínají.

Přemysl VOTAVA