Televizní reklama i velkoplošné plakáty třeba na zastávkách tramvaje jistě stály mnoho milionů. To vše vynakládá Všeobecná zdravotní pojišťovna, aby nás seznámila s tím, »kolik opravdu stojí zdravotní péče«. Na svých webových stránkách zřídila e-shop, kde si můžeme různé drahé zákroky »zakoupit«. Tedy ne ve skutečnosti, protože se dozvíme, že vše hradí zdravotní systém. Tak to ostatně stojí v ústavě, která počítá s tím, že si platíme zdravotní pojištění a na tomto základě pak péči dostáváme bezplatně. Nejde tedy o laskavost VZP ani jiné zdravotní pojišťovny, protože na to inkasuje peníze od plátců zdravotního pojištění. O tom se ale v masivní reklamní kampani nehovoří. Můžeme si ale na virtuálním e-shopu přečíst, že den hospitalizace s pneumonií (zápalem plic) stojí 30 471 Kč. A což teprve koronární bypass, ten vyjde na 499 060 Kč. Tvůrci kampaně nezapomněli ani na zdánlivé maličkosti, které mají dokreslit celkový obraz finanční náročnosti péče o pacienty. Například pooperační náplast vyjde na 250 Kč.
Proč se VZP vrhla do tak drahého projektu? Na webu tvrdí, že jde o to, získat lidi pro prevenci. »Zdravotní prevence je mnohem levnější a vyplatí se klientům i systému,« píše se zde. »V žádném případě nechceme vytvořit dojem, že by klienti měli uvedené ceny platit teď ani v budoucnu.« Prý si máme uvědomit, že aby je mohl systém platit dlouhodobě, měli bychom k němu přistupovat s odpovědností. Co se za touto frází ale skrývá?
Poté, co vládní strany zaútočily na seniory a navrhly snížit nejbližší valorizaci důchodů pod očekávanou úroveň, jsem možná až příliš nedůvěřivá. Přiznávám, že mně okamžitě napadlo, zda nejde o přípravu na zavedení spoluúčasti pacientů na hrazení zdravotnických zákroků, nebo alespoň o obnovení poplatků za návštěvu lékaře a pobyt v nemocnici, jistěže mnohem vyšších, než dříve bývaly. Už teď, při obří inflaci, si řada důchodců, ale i chronicky nemocných mladších lidí zoufá nad doplatky na předepsané léky. Má nás kampaň VZP donutit, abychom se styděli, když onemocníme? Odtud je přece jen krůček k tomu, nás začít přesvědčovat, že svůj pocit viny za zestárnutí a vyšší čerpání prostředků ze zdravotního pojištění můžeme napravit. Tím, že do něj přispějeme zbytkem úspor, které nám ještě zdražování nespolklo. Česká televize, tak jako v případě vládou navrhované důchodové reformy, ochotně přispěchá s rozborem demografického vývoje společnosti. Méně pracujících bude platit na více důchodců. Ani slovo o vědeckém a technickém pokroku, který mimo jiné umožňuje, že nemusí jako ve středověku na výživu jednoho kněze či mnicha pracovat celá vesnice. Stejně lze postupovat i v případě zdravotního pojištění.
Jak ráda bych se mýlila. Ale pořád se nemohu zbavit mrazení v zádech, že by VZP přece neutrácela takové prostředky jen proto, abychom uvažovali o užitečnosti blíže nespecifikované prevence.
Miroslava MOUČKOVÁ
