Maršál Koněv osvobodil Osvětim

19

Nad tou hrůzou před 77 lety tekly slzy osvoboditelů i těch 7650 přeživších. Dne 27. ledna 1945 vojska maršála Koněva na cestě do Berlína osvobodila koncentrační tábor Auschwitz (Osvětim), největší německou továrnu na smrt. Osvětim, to byla výkladní skříň nacistického »konečného řešení židovské otázky«. Tedy smrt prací, nebo plynem. Obdobný krutý osud čekal i národy slovanské.

S koncentračním táborem Osvětim je spojena také největší hromadná poprava československých občanů spáchaná v době šestileté německé okupace. Osmého března 1944 zde bylo usmrceno v plynových komorách 3700 našich občanů z tzv. rodinného tábora. Auschwizt (Osvětim) nebyl zdaleka jediným, byl tím největším. Nelze zapomenout ani na osud lidických žen a dětí, které byly zavlečeny do těchto táborů smrti, 82 lidických dětí bylo zavražděno plynem v Chelmnu. Za hitlerovským Německem zůstaly desítky milionů mrtvých, zmrzačených, zničená města, vypálené vesnice. Neodpustitelná vina, kterou ponese německý národ navěky.

Kdo z nastupující generace to dnes ví? Kolik řádek v učebnicích dějepisu je věnováno této kapitole dějin druhé světové války? Chudák student, co všechno slyší a vidí, jak se v tom má pak vyznat? Nenarodí se opět v nějaké zmatené hlavě nové tažení na Východ? Těch příkladů v poslední době je až příliš mnoho… Nedávno jistý zmatený starosta z jakési zapadlé pražské obce chtěl vstoupit do dějin, a tak na multikáře vyrazil do boje proti Rusku. Byl směšný, přesto se dostal do médií. Podobně se chtěl národu a světu ukázat další pražský starosta, i on se rozhodl změnit dějiny. V době nouzového stavu za ranního rozbřesku nechal odstranit pražskou sochu I. S. Koněva, osvoboditele právě té vzpomínané Osvětimi, ale i osvoboditele Československa, dokonce i vítěze v bitvě o Berlín. V Československu našlo svůj hrob 140 000 hrdinů Rudé armády. Před lety je vítaly miliony. Dnes jsou jejich pomníky káceny…

Nabízí se jeden moudrý citát »V Čechách už tradičně oslavujeme, ale i zručně kamenujeme. A to bez velkého přemýšlení. A tak zapomínáme, že lež, či historická polopravda, jakmile ji připustíme, se s námi povleče jako početní chyba v matematickém příkladu…!« 

Sedmadvacátý leden si připomínáme jako Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Jak vypadá dnešní svět? I přes obrovské náklady na zbrojení se mír ve světě nepřiblížil ani o kousek. Válečné hrůzy jsou zlehčovány. Opět umírají lidé, vidíme zničená města v Iráku, Sýrii, Afghánistánu… statisíce obyvatel prchá z těchto zemí. Kdysi prosperující země jsou v troskách. Poučil se svět?

Přemysl VOTAVA