Ono je to v předvolebním boji všude na světě stejné. Jak říkala moje babička, sliby se slibují a blázni se radují, protože slíbené neplatí, někdy jen několik hodin poté, kdy byly vyhlášeny volební výsledky. Nejinak u nás to vláda, vzešlá z pětikolky, dovedla přímo k pokrytecké dokonalosti. Prsili se. Dáme republiku do pořádku. Musíme napravit neblahé dědictví Babišovy vlády.
Hlavní fialový signalista a ostatní při každé příležitosti hlásali »nebude to bez problémů, ale nenecháme nikoho padnout«. Zatočíme s inflací a cenami za energie. Nebudeme zvyšovat daně, stejně tak věkovou hranici odchodu do důchodu, a tu máš, čerte, kropáč, všechno je jinak. Slibovali hory doly, desetimiliardové úspory na provozu státu, které se však nekonají. Láry fáry. Namísto toho salámovou metodou ukrajují především těm, co se nemohou bránit.
Vrcholem bylo schválení úpravy valorizace důchodů (česky okradení), kterou přes tuhý několikadenní odpor sněmovní opozice ve Sněmovně prosadili a kterou hned následně schválil i Senát. Co na tom, že to bylo nesprávně projednáváno v režimu legislativní nouze a byl porušen dosud platný zákon, když na druhou stranu ten, který se týká navyšování jejich platu, prý dodržet museli a zvedli si ho ostudně o více jak deset procent. Co na tom, že ve dvou senátních výborech úprava neprošla, a i mnozí ústavní právníci se vyjadřovali k takovému postupu negativně.
Síla zvítězila a zákon přistál na stole nově zvoleného prezidenta republiky generála Pavla. A i když i on ještě před inaugurací vznesl jisté pochybnosti o jeho legitimitě, zákon dle rozkazu podepsal a zjevně s »velkou lítostí« nechal konečné rozhodnutí na Ústavním soudu. Měl šanci tento právní paskvil vetovat, avšak nevyužil ji, čímž ihned na začátku svého mandátu ukázal, na čí straně bude v příštích letech stát a že je mu jeho flanelová košile bližší než zimník v podhradí.
Pavel PILNÝ
