Jeden z prodejců potřeb pro zahrádkáře lákal zákazníky na březnové slevy tím, že v dubnu je v jeho pobočkách takový nával, že ani nestačí vydávat zboží. Ke konci akce jsem tam šla nakoupit. Prodavači, kteří mě zahlédli, uspořádali závod, kdo u mě bude dřív. Nikdo jiný tam totiž nevstoupil. Jeden vyhrál a nadšeně mi vybraný stroj ukazoval. V dubnu jsem si jela autem velkou krabici vyzvednout. Na rozdíl od reklamy po prodejně bloudili mezi regály osamělí prodavači, kteří neměli komu prodávat. Za celou dobu, co jsem tam byla, se opět nikdo neukázal. A tak jsem v televizních blocích reklam zahlédla nové slevové akce stejného řetězce. Takže mě nepřekvapilo to, co údajně zaskočilo odborníky. Totiž že pokles maloobchodních tržeb v březnu meziročně zrychlil o 8,1 %.
Lidé dál šetří, i když se podle expertů zvyšují nominální mzdy a energetické firmy již nehlásí ceny nad tzv. vládní strop. Ten je ale tak vysoko, že podobná zpráva málokoho uklidní. Navíc se pravicový kabinet rozhodl pro úsporný balíček, který má dopadnout na většinu, v případě DPH na všechny občany.
Důvod pro nákupní optimismus tedy chybí. Pravicoví odborníci si mohou plíce vymluvit, ale uvedené číslo je neúprosné. Předvídatelnost kroků vlády je prakticky nulová. Vysokou inflaci chce přiživit zdražováním. Vskutku skvělý nápad. A tak ti, kterým zbývá pár korun, je šetří, protože netuší, jaká rána je ještě postihne. A netýká se to jen zahrádkářů, ale všech, kteří nakupují zboží zvané základní životní potřeby. Vláda mazaně cílí zejména na to, co si chtě nechtě musíme koupit. I když v menším množství než před rokem. Proto se nedivím, že o mě byla taková rvačka, když jsem si chtěla koupit byť tu nejlacinější sekačku.
Miroslava MOUČKOVÁ
