Psát v souvislosti se současnou vládou pouze o cenzuře bych považoval za nedostatečně, protože cenzura je součást systému. Co se týče zaměření, vláda se chová vůči české společnosti jako nepřítel v dobytém území, které musí co nejrychleji vykrást a zplundrovat.
O tom, že se necítí jako součást společnosti a českého národa, vypovídá svým chováním. Konec konců demiurg této vlády a pětikoalice předseda Ústavního soudu Petr Rychetský sám deklaroval, že se necítí být Čechem, a tomu také dlouhodobě odpovídá jeho působení v čele Ústavního soudu.
»Nejsou zdroje« hlásá vláda. Ovšem pro sebe má statisícové platy, které si neustále zvyšuje. Pro neomezený počet náměstků, kteří nejsou odborníci, má půlmilionové odměny.
Podpora Ukrajiny a Ukrajinců nemá žádné ekonomické limity. Zatímco ve světě klesají ceny potravin a inflace, v Česku rostou ke spokojenosti vlády, protože to pro ni znamená vysoké příjmy. Ač forma je odlišná, v podstatě se jedná o výpalné české populace. Toto výpalné je pro 40 % chudší populace obtížně slučitelné se životem. Kdybych měl ze skupiny vládní politici či důchodci vybrat parazity, důchodci by to nebyli.
V Česku levně vyrobená elektřina a uměle zdražená přes Lipskou burzu pro české spotřebitele nabyla charakteru organizovaného zločinu bílých politických límečků. Dlouhodobá nečinnost vlády vypovídá, že je součástí tohoto komplotu. I když právě zde by mohl konečně ministr financí Z. Stanjura uplatnit také vzdělaní (elektronické). Výsledek komplotu s elektřinou je pro 40 % chudší populace obtížně slučitelný se životem, podobně jako pro existenci řady firem.
Zelený úděla veškerá omezení z něj vyplývající jsou pro vládu prioritou, ovšem pouze pokud se netýkají jí a jejích lidí. Zvláště Markéta Pekarová si vychutnává panský život bez ohledu na zelená omezení.
Co je na této vládě pozoruhodné, je trvalé budování nového využívání moci a vládnutí, v němž jsou minimalizovány možnosti ovlivňovat dění ve společnosti jak občana, občanské společnosti, tak i opozice. Manuálem pro nové vládnutí je dystopie 1984 a jazykem newspeak. Jejich přibližování k nacistické tradici kompenzují osočováním jiných politických stran jako fašistických. Označují se jako neoliberálové a demokraté, ale principy, na nichž se v 19. století budoval liberalismus, potlačují. Tato pojmová schizofrenie je možná díky pokročilé debilizici společnosti a kvalitě vzdělávacího systému, který vypouští absolventy bez odpovídajících znalostí.
Součástí nového vládnutí je budování systému ovládání občanů. Tento systém si můžeme představit jako obal kolem společnosti s možnými slupkami. Součástí systému je:
- podřízenost Velkému bratru a odevzdání státní suverenity;
- udavačství, doporučované občanům přímo premiérem Petrem Fialou;
- cenzura;
- tlak policie, státního zastupitelství a justice na šíření nepovolených názorů;
- transformace Ústavního soudu v instituci neústavních politických aktivit;
– neziskové organizace financované G. Sorosem, z dalších zahraničních zdrojů, ale i ze státního rozpočtu;
– školství a vzdělávací systém, včetněvysokých škol a vědeckých pracovišť společensko-vědního charakteru.Namísto kvalitní výuky dějepisu a společenských věd pronikají do škol mise neziskových organizací, navazující na tradici studentů Rudých gard v čínské kulturní revoluci, mladých stalinistů na vysokých školách po únoru 1948 (Ivan Klíma, Rita Klímová, Pavel Kohout…) a studentů v listopadu 1989, v roli užitečných idiotů, přibližujících venkovu státní převrat StB v Praze. Toto působení má dočasný charakter, do té doby, než se BIS a řediteli Michalu Koudelkovi podaří výuku dějepisu zakázat.
V poslední době, zvláště od zásadního útoku na weby před rokem, je prioritou v útoku na společnost, lidská práva, zvláště svobodu slova, národ a občana cenzura. Z této konkrétní události lze vyvodit metodiku útoku na společnost. Jedná se spolupráci tří útočících speciálních jednotek. Rozvědka, vláda a nezisková organizace. Každá ze tří organizací provede dílčí operaci, která sama o sobě působí tak nevinně, že je zmatena i justice a za touto aktivní spoluprací není schopna odhalit porušení základních lidských práv a svobody slova. Vláda provádí průzkum bojem a při tomto průzkumu zjistila nedostatečné právní pokrytí, proto couvla a připravuje neprůstřelnou legislativu.
Smutné je, že pro většinu mladé generace jsou takovéto procesy a jevy za jejich horizontem události. Od tohoto faktu se odvíjí řetězec dalších poznávacích faktů a událostí. Nejsou schopny sociální a politické jevy pravdivě reflektovat také proto, že svým reprodukováním pouze oficiálních názorů a informací, šířených systémovými médii, se nemohou dostat do hledáčku cenzorů, a tedy také represe. Žijí proto v iluzi, že žijí ve společnosti, v níž je svoboda slova. Žijeme ve společnosti oživlé orwellovské dystopie s ministerstvem pravdy a newspeakem.
V poslední době stoupenci lidských práv byli potěšeni rezignací hlavního budovatele cenzury Michala Klímy. Je však třeba se mít na pozoru, vládní cenzoři byli jen zaskočeni odporem, který M. Klíma a cenzurní úřad vyvolali. Lze očekávat, že pouze přeskupí síly a půjdou opět do útoku. To přece nemohou dopustit, aby v Česku měli lidé vlastní názor a navíc ho mohli sdílet. Vždyť přeci mají za sebou Velkého bratra a Evropskou komisi s Věrou Jourovou, a to není málo.
Petr SAK
