Z psychologického hlediska můžeme strach považovat za emocionální reakci organismu na předpokládané nebezpečí.
Vláda v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na Ukrajině vyhlásila vloni v březnu nouzový stav. Jde prý o »opatření určené k řešení krizové situace a odstranění nebo zmírnění následků způsobených krizovou situací. Realizací krizového opatření lze omezit některá práva a svobody a uložit konkrétní povinnosti«.
Pokud snad někdo nepochopil, co se pod termíny krizová situace a zmírnění následků v podání české vlády myslí, vysvětlující ponaučení již 26. února 2022 poskytl sám nejvyšší státní zástupce: »Nejvyšší státní zastupitelství považuje za nezbytné informovat občany, že aktuální situace spojená s útokem Ruské federace na Ukrajinu může mít dopady i do oblasti jejich svobody projevu.
Svoboda projevu je v ústavněprávní rovině zakotvena v článku 17 Listiny základních práv a svobod. Každý má právo vyjadřovat své názory způsobem, který považuje za vhodný. Ale i svoboda projevu má v demokratickém právním státě své limity. Pokud by někdo veřejně (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřoval souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptoval je či podporoval) nebo v této souvislosti vyjadřoval podporu nebo vychvaloval čelné představitele Ruské federace, mohl by za jistých podmínek čelit i trestněprávní odpovědnosti za trestný čin schvalování trestného činu podle § 365 trestního zákoníku, případně za trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidy podle § 405 trestního zákoníku.
Nejvyšší státní zastupitelství apeluje na všechny osoby, aby se v této tíživé době neuchylovaly k veřejným projevům, které by překračovaly stanovená ústavní a zákonná omezení.«
Nejvyšší státní zástupce varuje: povídejte jenom to, co zákon povoluje.
Žije ještě někdo v této popřevratové společnosti, kdo si myslí, že žijeme v demokracii, když Listina základních práv a svobod, jež je součástí našeho ústavního pořádku, pouhým rozhodnutím »státního zástupce« může být upozaděna, ačkoliv žádné bezprostřední nebezpečí z ozbrojeného konfliktu na Ukrajině České republice zatím nevzniklo? Co se bude dít, až skutečně vznikne? Internace nebo snad převýchovné lágry, demokraticky na vybranou nebo šupem?
Necítím se ohrožen probíhajícím konfliktem na osobní svobodě, ale mám strach, stejně jako třeba historici nebo učitelé, abych nebyl sankcionován za vlastní názor, jenž vždy nemusí zcela souznít s oficialitou. A tak strach z postihu za názor se jako virová epidemie šíří českou krajinou.
Konečně vždyť jsme Češi, jak prohlásil Josef Švejk: »Disciplína, vy kluci pitomí, musí bejt…«
Stanislav KÁBELE
