Velmi mne zaujala a potěšila informace, že ceny energií klesají a lidé ročně ušetří až desítky tisíc korunu. K úplnému štěstí mně ovšem chybí nezávislé a hodnověrné sdílení původu této dlouho očekávané zprávy. Do veřejného prostoru se dostala na titulní stránce Práva, což by mělo garantovat její hodnověrnost. Zvláště když byla doplněna konstatováním, že jde o ukázku, jak hezky funguje a oživuje se trh s elektřinou a plynem, že největší úspory jsou při velké spotřebě plynu, a konečně, že se na ceny jako v letech 2019 až 2020 už nedostaneme. Má to snad znamenat, že vedle očekávaných uspořených »desítek tisíc« zůstanou v chapadlech státu další desetitisíce korun z kapes řadových a bezmocných daňových poplatníků? Líc je optimistický: údajné úspory peněz občanů. Rub kontruje: úspory jen v rámci drobtů ušetřených z v historii Česka dosud nepoznaného zbídačení.
Porovnáme-li ceny energií nejméně za desetiletí, vidíme, že zlom v jejich výši je bezprostředně vyvolán rusko-ukrajinským konfliktem. Po období relativního klidu a harmonického vývoje došlo k razantním změnám na světových trzích v neprospěch nás i celé Evropské unie, a to v globálním pohledu především pro ukojení teatrálního ega prezidenta jedné z válčících stran. Jeho válečnická aktivita nás mj. stála ve vojenské i civilní pomoci téměř půl bilionu korun. Podle našich válečných štváčů, zejména premiéra a ministryně obrany, je to v pořádku, neboť jde o cenu za naši svobodu.
Abychom si udělali představu o »obrovských očekávaných úsporách«, které bombasticky oznámil např. E.ON, připomeňme, že podstatné je, jaké období bereme za základ vzájemného porovnávání. Pokud porovnáváme současné ceny s jejich výší před válkou, jsou stále o dost vyšší a takové i zůstanou. Dodejme, že za prvé nelze uvažovat pouze s cenami absolutními, nýbrž i relativními, s jejich reálnou kupní silou a podílem na spotřebním koši jak občanů jako celku, tak i důchodců. Ukáže se, že pro domácnosti důchodců je cenový vývoj mnohem nepříznivější, neboť ve své struktuře má mnohem větší podíl zboží nezbytného než v domácnostech včetně nižší střední třídy.
Za druhé jde logicky o to, vůči jaké vstupní cenové hladině výsledek porovnáváme. Na úroveň před koronavirem a následnou válkou už nikdy neklesnou. To je jasné. Přiblížit se však mohou a občané je mohou ovlivnit právě vývojem spotřeby. Snížení spotřeby nutně neznamená nižší ceny. Svůj vliv má i vývoj cen alternativních komodit a zejména inflace. Pokud by došlo k onomu oslavovanému snížení cen, úsporám domácností apod., musíme se nutně podávat i na celkový růst cen a paralelně posoudit i inflační vývoj. Může se totiž stát, že veškeré s velkou pompou avizované úspory bez skrupulí pohltí schodek státního rozpočtu a populistická protilidová politika Fialova manšaftu.
To není pesimismus či strašení, nýbrž reálná politicko-ekonomická úvaha. Věřme, že hlas lidu našeho vládního poskoka vůči USA zastaví. V zájmu budoucnosti našich dětí.
Ladislav ŠAFRÁNEK
