Vláda nemá řešení

Při přepočtu na paritu kupní síly patří Česká republika mezi státy s nejvyšší cenou mezi členy Evropské unie. Tato situace je okořeněna nenasytností manažerů ČEZ, kdy členové představenstva této polostátní společnosti (pozn. redakce: 71 procent vlastní stát) si chtějí vyplatit odměny za minulý rok ve výši 135 milionů korun.

Naši rodiče a prarodiče svou prací pro socialistické hospodářství vytvořili energetické zdroje, které byly po převratu – stejně jako zbytek hospodářství – rozprodány často do zahraničních rukou. Jestliže tolik vysmívané socialistické hospodářství za posledních dvacet let své existence dokázalo zvládnout nárůst výroby elektrické energie na území dnešní České republiky přibližně na dvojnásobek, tak »úspěšné« kapitalistické hospodářství za posledních dvacet let své existence zajistilo tento nárůst asi o 30 procent. Jestliže »špatně fungujícímu« socialistickému hospodářství trvala výstavba čtyř bloků Jaderné elektrárny Dukovany přibližně osm let, tak dnes se předpokládá doba výstavby jednoho bloku sedm let. A to ještě nevíme, jaká bude realita.

Lidé se oprávněně ptají, co je příčinou tohoto katastrofálního stavu ohledně cen a dodávek energií. Jedná se o komplex příčin, jehož společným jmenovatelem je, že Česká republika nemá kontrolu nad svými surovinovými toky, výrobou a distribucí energie. Česká republika nemá národního dodavatele plynu a plyn nakupuje na burze místo toho, aby ho kupovala přímo od ruského dodavatele. Plyn tak nakupujeme draze z Německa, jedná se ale o plyn stoprocentně ruský. V oblasti elektrické energie nám ČEZ tvrdí, že musí prodávat přes burzu. Je to ale pravda? Dostáváme se tak do situace, kdy domácnosti platí za elektrickou energii násobně víc, než jsou výrobní náklady s připočtením všech poplatků a daní. Někdo si tak opět mastí kapsy.

Tím se dostáváme k tomu, jaké je vlastně řešení vzniklé situace. To řešení nespočívá v tom, že začneme dumat, zda Česká národní banka má zvýšit nebo snížit úrokové sazby o půl nebo jeden procentní bod. Dlouhodobé řešení nespočívá ani v tom, že stát začne vyplácet sociální podpory, které mohou sice krátkodobě lidem ulevit, neřeší ale podstatu problému. Mimochodem řečeno, sociální podpory jsou v podstatě dotací pro podnikatele, kteří by jinak museli svým zaměstnancům platit vyšší mzdy, jinak by se jim bouřili. Řešení energetické krize nespočívá ani v novém návrhu ministra průmyslu za STAN Jozefa Síkely, že budeme dovážet přebytky elektřiny z Ukrajiny, která má v důsledku války sníženou spotřebu energie. Síkelu ještě napadlo, že budeme využívat ukrajinské zásobníky plynu. Dlouhodobé systémové řešení leží za rámcem kapitalistického výrobního způsobu, kdy národy již nebudou mezi sebou soupeřit kvůli ziskům kapitalistů, ale budou spolupracovat na bázi vzájemné důvěry a socialistické spolupráce, kdy na prvním místě nebude zisk, ale blaho společnosti.

Krátkodobé řešení pak spočívá v tom, že stát, vláda převezme odpovědnost za surovinovou a energetickou základnu a bezpečnost naší země a začne se zabývat plánovaným rozvojem hospodářství, a především energetiky. To současná vláda ODS, STAN, KDU-ČSL, TOP 09 a Pirátů nejenže není schopna, ale ani ochotna řešit.

V letošním roce jsou volby, sice komunální, přesto pojďme vyjádřit nespokojenost se současným stavem hospodářství v naší zemi a vraťme zatím alespoň do místních zastupitelstev komunistický pohled na věc.

Petr VLČEK