Celkové dopady tzv. konsolidačního balíčku do zdravotnictví, nárůst počtu přesčasových hodin pro lékaře a střední zdravotní personál v nemocnicích, nedostatek lékařů a sester, potřeba změnit současný systém vzdělávání mladých lékařů i zdravotních sester a také nedostatek léků – to jsou hlavní problémy, které trápí současnou zdravotnickou veřejnost. Pro vysvětlení příčin tohoto stavu a nastínění možností nápravy neutěšené situace jsme požádali předsedu Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů (LOK-SČL) Martina ENGELA.
*Odbory vždy požadovaly po vládě, aby s nimi vedla skutečný sociální dialog. Jak to vidíte, vezmeme-li v úvahu nedávnou novelu zákoníku práce, kdy došlo k razantnímu navýšení počtu přesčasových hodin lékařů v nemocnicích?
Ačkoliv podle oficiálních zpráv o jednáních tripartity to vypadá, že se v České republice vede slušný a vstřícný sociální dialog, ve skutečnosti o žádný sociální dialog nejde. Při jednáních tripartity si sociální partneři jenom vyslechnou informace o tom, co vláda připravuje, co hodlá změnit v hospodářské politice a jaké změny zákonů v tomto smyslu připravuje. Jako odbory máme jedinou, oproti běžným občanům, výhodu, že se tyto informace dozvíme prakticky o pár hodin dříve, než se s nimi oni seznámí v médiích. Jde o ryze formální »dialog«. Dokonce ani při dohodě se zaměstnavateli na formách benefitů to vláda neakceptovala.
Pokud jde o navýšení na 832 přesčasových hodin z původních 416, tato vládou a Parlamentem ČR schválená novela zákoníku práce je v rozporu s tím, na čem se dohodla tripartita, že se v rámci novely ZP nebudou otevírat žádná konfrontační témata. Vláda tím vlastně porušila dobrý mrav, přijmout toto doporučení tripartity. Podle nás je to markantní příklad toho, že bez diskuse se svými sociálními partnery vládní koalice klidně rozhodla, že ve formě přílepku k jinému zákonu se na stole objeví vyloženě konfrontační téma, které se vláda snaží protlačit silou, svou převahou v parlamentu, a posléze také uskutečnit. Jak se také stalo v tomto případě.
Mladí lékaři se již na to, jak prožijí svůj život, dívají trochu jinak, než jak to prožila naše starší generace. Proto také protestují. Takže jsme, jako zdravotnické odbory, tj. LOK-SČL a OS zdravotnictví a sociální péče ČR (OSZSP ČR), podpořili stanovisko Svazu mladých lékařů České lékařské komory, který požadoval zrušení této části novely zákoníku práce.
*Na mimořádném jednání předsednictva LOK-SČL jste prohlásil, že návrat počtu přesčasových hodin do původního stavu, jak vám to slíbil ministr zdravotnictví Vlastimil Válek, nic neřeší. Můžete to vysvětlit?
Toto razantní navýšení počtu přesčasových hodin bylo jen rozbuškou protestu lékařů a ostatních zdravotníků vůči politice současné vlády ve zdravotnictví. Mezitím se ale situace posunula dále. Jako zdravotnické odbory, kromě okamžitého zrušení této části novely zákoníku práce, chceme, aby se pro zaměstnance v našich nemocnicích vytvořilo dlouhodobě udržitelné prostředí. Takové, jak ho známe z řady západoevropských zemí. Chceme také, aby se u nás aplikovaly různé benefity pro zaměstnance, například lázně či dřívější odchod do důchodu, či forma určité výsluhy.
Ještě bych dodal, že naše lékaře poškozuje to, že se, při odchodu do důchodu, v České republice započítávají roky, nikoliv odpracované směny, jako je tomu v některých jiných zemích. Vždyť naši lékaři odpracují při tomto svém počtu přesčasových hodin místo jednoho roku dva. Přirozeně, že nechceme, aby lékaři odcházeli do důchodu ve 30 letech, jako baletky. Ale chceme, aby naši lékaři za tuto svou práci pro naši společnost obdrželi i určitou výsluhu. Vždyť si, při tomto svém enormním vytížení, svůj život v podstatě zkracují. Vždyť pracují mnohem více než běžní občané.
Naším dalším požadavkem však je to, že se chceme vrátit k tomu, co bylo podepsáno mezi ministerstvem zdravotnictví a LOK-SČL v roce 2011, to je, aby se navýšily naše základní platy.
Tyto požadavky jsou pro nás nedělitelné. Velmi nás mrzí, že pan ministr chce vrátit do původního stavu jen změny, které nastaly v zákoníku práce. Ale to jsou jen fragmenty toho, co jako odbory požadujeme. Musím zdůraznit, že chceme mnohem víc, to je především lepší pracovní prostředí, a to nejen lékařů, ale i středního zdravotnického personálu. I pro zdravotní sestry a ostatní personál v nemocnicích požadujeme navýšení platů. Tedy obdobně, jako k tomu došli již na Slovensku. Když se nás někdo zeptá, kdy, jako zdravotníci, budeme spokojeni, odpovím, až růst našich platů bude navázán na vývoj průměrné mzdy. Protože potom nám platy porostou stejně. Avšak poklesne-li průměrná mzda, poklesnou i naše platy.
*Poslanecká sněmovna schválila tzv. konsolidační balíček. Jak se vládou prosazovaná opatření projeví v českém zdravotnictví?
Pokud jde o konsolidační balíček, jde o úplně stejný proces, jako u novely zákoníku práce. Pro představu – na 220 stránkách se mění přes 60 zákonů. Řada odborníků k tomu říká, že tyto zákony nemusí na sebe navazovat, a to není v pořádku.
Pokud jde o zdravotnictví, podle nás přijetí konsolidačního balíčku umožní ministerstvu zdravotnictví slučování nemocnic a dalších zdravotních zařízení, které jsou v jeho gesci, a tím i k jejich zrušení. Klasickým příkladem toho, k čemu to asi povede, je to, že se nyní v kuloárech hovoří o tom, že se na ministerstvu zdravotnictví připravuje sloučení Fakultní nemocnice v Motole a Nemocnice na Homolce, která se stane její součástí.
Co je však hlavním problémem této změny u zdravotních zařízení v gesci ministerstva zdravotnictví, je to, že tyto státní organizace by mohly čerpat úvěry u soukromých subjektů, nikoliv u České národní banky, jako tomu bylo dosud. Řekl bych, že v úmyslu ČNB není žádný krok, jaký lze očekávat u soukromého kapitálu, to je posléze ovládnout zadluženou nemocnici, anebo alespoň zasahovat do rozhodování jejího managementu. Tím hrozí, že stát postupně ztratí vliv na to, co se dále stane s touto nemocnicí či jiným zdravotnickým zařízením.
*Na nedávno uskutečněném setkání zdravotnických odborářů s ministrem zdravotnictví se hovořilo i o nesprávně nastaveném systému vzdělávání našich lékařů a zdravotních sester. O co konkrétně jde?
Řekl bych, že další vzdělávání lékařů je u nás mnohem horší a nepřátelštější vůči mladým kolegům, než v jiných zemích. Jde totiž o to, že lékaři z menších nemocnic musejí absolvovat stáže v nemocnicích vyššího typu, protože tam mají, z hlediska jejich odborného růstu, projít mnohem více pracovišť než v jejich kmenových nemocnicích. Ale abych byl spravedlivý, toto není záležitost státu, ale kolegů lékařů z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně (ČLSJEP), tedy odborníků z praxe a pedagogů. Ti mají na základě svých zkušeností představu o tom, jak by se mladí lékaři po absolutoriu lékařské fakulty měli dále vzdělávat a získávat praxi a odborně růst.
Velmi mne mrzí, že komise určená pro přípravu zákona o vzdělávání lékařů, jejímž členem jsem byl před několika lety, připravila vcelku přijatelný návrh o dalším vzdělávání těchto lékařů, ale kvůli iniciativě řady poslanců bylo nakonec ve Sněmovně schváleno něco jiného, co tak úplně neodpovídá potřebě co nejlepšího začlenění mladých lékařů do praxe. Například byla špatně nastavena role odborného školitele mladých lékařů. Odborný školitel by měl za tuto činnost dostávat i plat či mzdu s tím, že zároveň by ale plně odpovídal za odbornou přípravu mladého lékaře do praxe. Dokonce by měl být přítomen i během jeho zkoušky před komisí v rámci atestace. Na druhé straně odborníci z ČLSJEP by měli vyhodnocovat odbornou úroveň těchto školitelů. Podle nás je potřebné tento systém změnit, nejlépe tak, jako je tomu ve Švýcarsku. Jejich systém by měl být pro nás vzorem!
*Pokud jde o zdravotní sestry, v čem je problém?
Přirozeně, že jsme u nás měli klasický systém vzdělávání zdravotních sester, které absolvovaly střední zdravotnickou školu, jako je tomu v jiných zemích. Takže zdravotní sestry šly do praxe, přičemž, když, po určité době, chtěly zastávat funkci staniční nebo vrchní sestry, absolvovaly potřebnou nástavbu. Nyní jsou zdravotní sestry vysokoškolsky vzdělané, kdy studium končí jako bakalářky či některé i jako magistry. Ale z praxe tyto zdravotní sestry samozřejmě neznají nic. Z hlediska zajištění provozu v nemocnicích jsou tedy bez zkušeností, bez praxe. Takže se neobejdou bez pomoci sester, které již mají za sebou dlouholetou praxi.
Proto, podle zdravotnických odborů, je nutné tento systém změnit. Ale nastavit tuto potřebnou změnu nebude nikterak jednoduchý proces. Každopádně by to byla cesta správným směrem. Zásadní zásah do toto systému je, podle nás, nutný!
*Máte nějaké informace o tom, jak chce ministerstvo v nejbližší době řešit nedostatek lékařů a středního zdravotnického personálu v nemocnicích?
O nedostatku lékařů a středního zdravotnického personálu jsme vždy hovořili v našich minulých rozhovorech. Znovu opakuji zde žádné řešení této situace okamžitým rozhodnutím či nařízením ministerstva zdravotnictví není. Prostě se musí změnit situace zaměstnávání lékařů a středního zdravotnického personálu od základu. Je nutné vytvořit pro ně vhodné a potřebné finanční a materiální podmínky. Dnes čerství absolventi lékařských fakult nechtějí jít pracovat do nemocnic, ale buď odejdou do zahraničí, nebo si spíše zajistí soukromou lékařskou praxi. Případně jdou i do jiného oboru, kde mají vyšší plat či mzdu. Vyhnou se tak stresům, které by je čekaly v nemocnicích.
Je zde ještě jeden problém. To je, že je dnes problém získat mladého člověka pro studium medicíny. Protože, Kvůli současným podmínkám v našem zdravotnictví, se mladí lidé do tohoto oboru zrovna nehrnou. Takže, po skončení střední školy, chtějí jít pracovat jako odborníci do oborů, jako je IT, jako právníci apod. Výsledkem je, že máme dnes 70procentní feminizaci ve zdravotnictví. Mimochodem, když jsem nastoupil v 80. letech do praxe, tak například na oddělení chirurgie tehdy pracovalo minimum žen. Ale dnes na některých odděleních chirurgie najdete poměr mužů a žen 1:1. Čím to je? Musím říci, že v současné době je v našich nemocnicích skoro nevolnický systém, tak by se to dalo s klidem nazvat. Svědčí o tom i snaha vládních kruhů navýšit počet přesčasových hodin na 832 hodin, místo původních 416. Přitom se dnes, v rámci tohoto stávajícího systému, porušují stanovené normy zákoníku práce a nemocnice to obcházejí s pomocí dohod o pracovní činnosti či provedení práce. To je podle zdravotnických odborů špatně!
*A co nedostatek léků? Ministr Válek tvrdí, že by se léky měly vyrábět u nás. Jak to vidíte vy?
Nedostatek léků je skutečně palčivou záležitostí, ale suroviny pro ně jsou mimo ČR. Již prakticky o žádné výrobě nerozhoduje ČR, ale jde o výrobny cizích firem (např. Sanofy z Francie). Je to prostě o ekonomice. Jako v jiných oborech, i ve farmacii se výroba přesunula do Asie. Odtud je také dovážíme. Německo či Francie mají z ekonomických důvodů mnohem lepší startovací pozice než ČR. U nás jsme měli vyspělý farmaceutický průmysl. Ve výrobě léků jsme byli téměř soběstační. A nyní jsme závislí na dovozu. Což platí i pro celou Evropu.
Co nás čeká? Za dodávky léků se budou platit horentní sumy. Doplatí na to především pacienti. Stačí si připomenout sumy, které šly do Číny v době covidové pandemie. Toto vše je důsledkem honby za levnou pracovní silou, což se nám zvláště v době pandemie velmi vymstilo. Zkrátka obnovení výroby léků nebude nikterak jednoduchá a laciná záležitost. Ale uskutečnit by se to mělo. Byli bychom zase soběstační, a to se státu nakonec vyplatí.
*Jaké jsou podle vás další vyhlídky českého zdravotnictví?
O další vývoj v českém zdravotnictví se v podstatě bojím. Především proto, že demograficky to v českém zdravotnictví vypadá velmi špatně. Vždyť řada lékařů, ale i zdravotních sester u nás přesluhuje. Mnoho z nich se k důchodovému věku pomalu blíží. Jak jsem se již zmínil, tento obor není pro řadu našich mladých spoluobčanů již tak atraktivní, jako byl před několika desítkami let. Místo abychom ho posilovali, včetně potřebných financí, tak ho naopak oslabujeme.
Pro nás, starší lékaře to bylo povolání jako poslání, nikoliv jako zaměstnání, jak se na to dnes dívá mladá generace. Jenom připomenu, že lékaři v nemocnicích tráví podstatnou část svého života. Jestliže si někteří lidé myslí, že plat 100 000 Kč je hodně, tak to není pravda, uvážíte-li, že průměrná mzda činí něco přes 43 000 korun. Těchto 100 000 je v podstatě mzda za dva pracovní úvazky, neboť lékař v nemocnici pracuje na svůj plný úvazek a ještě navíc na dohodu nebo velké množství přesčasů. Vezmeme-li, že hodinová mzda nejzkušenějšího lékaře činí cca 350 korun, to opravdu není při jeho odpovědnosti za zdraví a životy důstojná odměna.
Miroslav SVOBODA
