Rozhovor s historikem Jiřím Malínským
*Osmého října tomu bylo 30 let, kdy ve věku 79 let zemřela významná postava německé sociální demokracie a německého antifašismu i německé společnosti Willy Brandt (1913–1992). Proč bychom si ho měli připomínat?
Vůdčí osobnost německé sociální demokracie SPD, významově srovnatelná s Augustem Bebelem (1840-1913), se výrazně zasloužila o dovršení denacifikace Německa. Novou východní politikou poslala do minulosti neblahou Hallsteinovu doktrínu a byla symbolem protinacistické demokratické rezistence ze svého skandinávského exilu. Je také nepominutelnou postavou poválečné německé demokracie.
*Čím je důležitý pro nás, pro československé a české dějiny, pro československo-německé vztahy a česko-německé vztahy?
Pro nás je důležitý svou tezí o nulitě mnichovské dohody (diktátu). Tím fakticky překonal revanšismus Bonnu a započal normální diplomatické styky ČSSR i tedy Česka s druhým německým státem. Takto ho ve svých vzpomínkách Paměti a úvahy pojednal i někdejší československý premiér Lubomír Štrougal.
*Málo se ví, že byl donucen emigrovat jako mladík z hitlerovského Německa. Kam prchl a čím se během druhé světové války zabýval?
I ve svém jinošském věku na sebe Severoněmec Willy Brandt – matričním jménem Herbert Ernst Karl Frahm, z pseudonymu vytvořil své jméno po návratu do Německa 1947-1948 – upoutal pozornost svými protinacistickými aktivitami, a tudíž mu hrozil nacistický teror. Radikálně levicově Socialistická dělnická strana Německa ho vyslala do Norska, aby tu vybudoval její ilegální místní organizaci mezi německými utečenci. Současně začal studovat historii na univerzitě v Oslo. Po okupaci Norska na jaře 1940 přešel do Švédska. Mimoto působil ve vedení mládežnické organizace Třiapůlté internacionály (Londýnském byru). Po jejím zániku roku 1940 pracoval zpravodajsky pro protihitlerovské Spojené národy.
*Brandt v roce 1931, za Výmarské republiky, vyjádřil nesouhlas s počínáním SPD a vstoupil do Socialistické dělnické strany Německa, což byla levicová platforma, jak jste již uvedl, která v Říšském sněmu spolu s komunisty oponovala NSDAP. Můžete přiblížit tyto okolnosti?
Oficiální politika sociálních demokratů byla pro jinošského Brandta nedostatečně revoluční. Poslední měsíce Výmarské republiky byly vystaveny zvláště tíživému působení Velké hospodářské krize (1929/1931 až 1936/7/1940), což vedlo k radikalizaci tehdejší německé společnosti. Rozkol v německé levici mezi Komunistickou stranou Německa a soc. dem. SPD významně ulehčil cestu NSDAP k moci a oživil tzv. Dolchstosslegende. Šlo o šovinistickou meziválečnou vnitroněmeckou lež, že prý německou porážku v první světové válce ulehčila zrada německého vnitrozemí, zatímco armáda zůstala neporaženou a bojeschopnou.
*Jak je Willy Brandt připomínán dnes v Německu?
Jako významná osobnost protinacistické rezistence i přední německý spolkový kancléř nadněmeckého významu, dlouholetý západoberlínský starosta a vedoucí osobnost SPD. V berlínském sídle SPD se v atriu budovy, která nese Brandtovo jméno, tyčí jeho socha v nadživotní velikosti.
*Jak by si Willyho Brandta měla připomínat česká levice?
Willy Brandt je symbolem poválečného demokratického Německa, faktickým přítelem našeho druhého odboje, který jako spolkový kancléř svým pietním gestem před varšavským pomníkem obětí holokaustu (šoa) i dalších polských obětí nacismu v roce 1970 dal výraz německému pokání navzdory pokřiku revanšistického Svazu vyhnanců. Ne náhodou je po něm ve Varšavě pojmenováno náměstí.
Jako spolkový kancléř a následně dlouholetý předseda SPD a Socialistické internacionály se Willy Brandt zasloužil o průnik politiky uvolnění i legalizaci nekomunistické levice v Československu po listopadu 1989.
Opomenut by neměl být ani jeho nadčasový projev při otevření Marxova domu v Trevíru (Trieru) v roce 1977, který zejména dnes nabízí řadu styčných bodů pro možné opětovné sjednocené socialistického levicového hnutí.
Monika HOŘENÍ
Opera Pokleknutí ve Varšavě
Německý hudební skladatel Gerhard Rosenfeld složil operu Kniefall in Warschau, v překladu Pokleknutí ve Varšavě, která v devíti obrazech pojednává o životě Willyho Brandta od jeho útěku do exilu až po závěr života. Jedna scéna se věnuje i jeho legendárnímu varšavskému pokleknutí. Premiéra se konala 22. listopadu 1997 v dortmundské Opeře.
FOTO – commons.wikimedia.org
1 komentář
No, a v současnosti jsou náckové svými pravicovými soukmenovci otevřeně rehabilitováni a co hlavně, vyzbrojováni.
Komentáře jsou uzavřeny.