Také jste se ve škole učili o jediném českém držiteli Nobelovy ceny za literaturu? Ano? A řekli vám také, že Jaroslav Seifert byl komunista? Pokud jste dříve narození, tak nejspíše ano, ale v dnešních osnovách byste to hledali těžko.
Tento významný český básník, prozaik, překladatel a novinář se narodil do dělnické rodiny v roce 1901 na pražském Žižkově. Od roku 1919 mu začínaly vycházet první básně v různých časopisech a novinách, např. pod patronací Josefa Hory v sociálnědemokratické tiskovině Právo lidu.
V roce 1921 vydává Seifert básnickou sbírku proletářské poezie Město v slzách a v témže roce vstupuje do právě založené Komunistické strany Československa. Zde se stane pravidelným přispěvatelem stranického tisku Rudé právo a do toho pracuje i v jiných redakcích, jako Sršatec a Reflektor. Mezi lety 1923-1927 je zaměstnán v komunistickém knihkupectví a nakladatelství. Seifert nebyl ve své době žádnou výjimkou a byl jen jedním z mnoha levicově smýšlejících umělců.
V roce 1929 však řady KSČ opouští. V březnu byl spolu s šesti dalšími předními komunistickými spisovateli vyloučen z komunistické strany, protože podepsal Manifest sedmi protestující proti bolševizaci v novém, gottwaldovském vedení KSČ. Následně vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické a rovněž pracovně zakotvil v sociálnědemokratickém tisku. Za války působil v Národní práci (1939–1945) a po válce v odborářských novinách Práce.
Následovala léta padesátá, která byla pro Seiferta plná rozporů. Na jedné straně mu nechtěli vydávat některá jeho díla, na tu druhou, například v roce 1954, obdržel Státní cenu Klementa Gottwalda. Do KSČ se už nevrátil. Zemřel v roce 1986.
Jediný náš básník oceněný Nobelovou cenou říkal, že poezie, to jsou slova oděná do krásy a krása do slov. Zanechal nám kromě básnických sbírek i knihu vzpomínek – Všecky krásy světa. Nechtělo se mu příliš psát a mluvit o podlosti mezi lidmi. Nezažil jí ale málo a jeho život je ukázkou o složitostech tehdejší doby.
(pam)
