Vzpomínka na Bohumíra Šmerala

58

S blížícím se příchodem května se blíží také několik dní významných nejen pro socialistická hnutí, ať již jde o Svátek práce 1. května, či Den vítězství slavený buďto 8. nebo 9. Května. Na 8. května
připadá ovšem ještě jedno, ryze české a slovenské výročí. Před 81 lety, 8. Května 1941 zemřel veliký člověk, zakladatel Komunistické strany Československa Bohumír Šmeral.

Bohumír Šmeral se narodil 25. října 1880 v Třebíči a po dokončení třebíčského gymnázia odešel v roce 1898 studovat práva na Karlově Univerzitě, tenkrát pojmenované Karlo-Ferninadova Univerzita, do Prahy. Studium úspěšně dokončil v roce 1904. Již jako student se však začal zapojovat do politiky a vstoupil do Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické a přispíval do jejích novin
»Právo lidu«. Po studiu se ze Šmerala stala jedna z vůdčích osobností v české sociální demokracii, kde zastával marxistický proud. Bojoval za práva pracujícího lidu, za demokratizaci státu zrovnoprávněním hlasujícího práva, za práva žen obhajobou práva na rozvod, či za rovnost národů uvnitř Rakouska a rovnoprávnost národů. V roce 1911 byl také poprvé zvolen do parlamentu. Velká krize v sociálně demokratické straně přišla s první světovou válkou. V sociální demokracii dominovala tenkrát idea austromarxismu, popírající právo národů na sebeurčení a místo něj prosazující právo na kulturní a národní samosprávu. I Šmeral byl přesvědčen, že pro dělnické hnutí, včetně dělnického hnutí českého, a revoluci je nejlepší zachování Rakousko-Uherského státu v jeho tehdejších hranicích a jeho přeměna na stát socialistický. V období války ale tyto představy přivedly Šmerala na chybnou pozici podpory Rakousko-Uherské říše a jejího vojenského úsilí, v době kdy nacionálně liberální česká buržoazie vedená Tomášem Garriguem Masarykem zahájila národní revoluci za svobodu českého národa a za roztříštění starého mocnářství. V této době však proběhla také říjnová revoluce v Rusku, která se stala inspirací pro marxisty po celém světě.

V roce 1920 podnikl Šmeral cestu do nového, sovětského Ruska. Zde nejenže pozoroval podmínky v zemi, nýbrž také se sovětskými revolucionáři diskutoval podmínky v nově vzniklém Československu a československém dělnickém hnutí. Šmeral se navíc obával, že samostatný Český stát by se snadno mohl stát obětí německého imperialismu. Po návratu z Ruska vedl Šmeral jako vedoucí představitel levicového křídla v československé sociální demokracii boj proti novému pravicovému vedení, které vstoupilo do spolupráce s buržoazními stranami. Tento rozkol ve straně skončil odtržením levé opozice a založením Komunistické strany Československa sloučením levicových proudů z české a německé sociální demokracie a dalších levicových subjektů. Nově vzniklá KSČ byla za celou dobu existence první Československé republiky jedinou stranou, která slučovala všechny národnosti žijící na jejím území. Šmeral budoval KSČ jako stranu masovou a strana tak byla značně úspěšná v parlamentních volbách. Šmeral však musel čelit časté kritice jak ze strany Komunistické Internacionály tak domácí opozice, jeho postoje proti nové republice se nezdáli být dost kritické, dále byla kritizována politika vedení strany vůči odborům či národnostní otázce. Šmeral a ostatní vrchní představitelé KSČ byli obviňováni z »šmeralismu« a samotný Šmeral byl později z vedení strany odstraněn. Na rozdíl od některých však Šmeral zůstal po celou dobu věrný marxismu a komunistické straně a nikdy ji neopustil. Tím také potvrdil, že si rozhodně zaslouží respekt každého československého komunisty a na sjezdech strany tak byla nadále provolávána hesla oslavující zakladatele strany.

Poté co došlo na dřívější Šmeralovy obavy a Československo se skutečně stalo obětí německého imperialismu, Šmeral odchází v roce 1938 s některými dalšími  představiteli KSČ do Moskvy. Z té se již nevrátil. 8. Května 1941 Šmeral v Moskvě umírá. Zakladatel KSČ se tak osvobození své vlasti, vítězství své strany a budování socialismu v Československu žel nedožil. Na jeho pohřbu promluvil i tehdejší generální tajemník ÚV KSČ Klement Gottwald, který zde zemřelému soudruhovi údajně slíbil, že komunisté neustanou v boji dokud z Hradčan nebude stržen hákový kříž. Zajímavé je, že tato slova byla údajně pronesena, ještě před tím, než nacistické Německo bez varování napadlo Sovětský svaz. Slib daný Šmeralovi byl však dodržen a shodou okolností dnes v České republice připadají oslavy Dne vítězství na výročí Šmeralovi smrti.

Roman Čučela