Ludvík Hess, muž taťkovského, ba mile dědečkovského (protože vousatého) vzhledu, který se poslední desetiletí věnuje instalacím vyhřívaných schránek pro odložené děti – babyboxů (a sháněním peněz pro ně), a také literát a milovník koní, oslavil 4. února 75 let. Haló noviny mu také blahopřály, protože naše redakce je »dvorní« redakcí, kam Hess exkluzivně posílá mailová sdělení o nových »přírůstcích« v babyboxech.
K narozeninám se obdaroval třetím dílem antologie literárního časopisu Divoké víno (2017-2021) ve velmi reprezentativním balení na třech stovkách stran, v pevné vazbě a na křídovém papíře, s úžasnými fotografiemi jak uměleckými, tak novinářskými momentkami. V knize namíchal pozoruhodnou směs básní, textů, přání, fotek, dokonce i těch z roku »raz dva«, zkrátka kniha dýchá originalitou – tak jak originální je i život Hessův, kterému osobně neřeknu jinak než Ludvíčku. A hodí se to vůbec pro váženého pána?
»Víc nebožtíků než živých«
»Z veršů a fotografií, jež považuju za nejlepší, jsem vytvořil třetí díl knihy Antologie Divoké víno. Přidal jsem jí podtitulek ‚Mám víc kamarádů nebožtíků než živých‘. A vzpomínkami na ty, kteří odešli dříve, jsem celou knihu proložil. Vzpomínaje na svoji první ženu Naďu jsem přidal její originální fotografie z roku 1966 a proložil je současnými obrázky krásné mladé dívky představující Naďu,« představil své dílo.Vrchol tvoří fotografie vynikajících fotografů Jaroslava Kučery, Jindřicha Štreita, Jindřicha Buxbauma, Pavlíny Novotné, Barbory Skopalíkové, Matúše Zajace a loni zesnulého Pavla Jasanského, provázejícího Hesse svým přátelstvím celý život. V pěti kapitolách přináší kniha verše významných českých autorů Jiřího Žáčka, Karla Sýse, Štěpána Votočka, Dušana Spáčila, Oldřicha Damborského, Zory Wildové, Evy Frantinové, Václava Bárty a dalších.
Kniha je proložena vyprávěními a fotografiemi o babyboxech a dětech do nich odložených. Pár stránek autor věnoval koním, kteří se narodili na jeho usedlosti, pozornost věnuje svým dětem a předkům. Samostatnou kapitolu tvoří vyprávění a obrázky 40 českých jezdeckých soch, jejichž řadu zakončila kamenná socha jeho nejúspěšnějšího koně Marco Polo, vítěze Velké jarní ceny v roce 1985, sochařské dílo Hessova přítele Milana Váchy. Inu, koníky prostě miluje, chová jich celé stádo.
Dvojitý Tobiáš z Písku
Babybox a Hess, to je již neoddělitelné spojení. Zrovna nedávno babybox na písecké nemocnici zažil něco, co se dosud nestalo. Jedno dítě jeho dvířky prošlo dvakrát! »Chlapeček Tobiáš byl do něho vložen 7. ledna,« vysvětlil mi Hess. OSPOD rozhodl, že pěstounem bude jeho babička, ovšem ta péči evidentně nezvládla, a tak 2. února chlapečka vrátila zpět do stejného babyboxu. Teď už je Tobiášek určitě v péči jiných, kteří ho budou mít rádi.
V současné době je v ČR instalováno 81 funkčních babyboxů, které se stále modernizují. Je to málo, nebo moc? Završil Ludvík Hess svou práci, tedy co se týče babyboxů? Jak mi prozradil, scházejí ještě dva okresy, na kterých usilovně pracuje: Tachov a Chrudim. »A pak jsem zamluvil řadu neokresních měst. Tedy práce je ještě dost, tedy budu-li živ,« komentuje trošku smutně Hess. Ten smutek mě mrzí. Proč to? Snad nějaký bol? Bolí prý nohy, bolí záda, někdy i duše. Zkrátka nefunguje »celý člověk« tak jako zamlada, svěřil se mi Ludvíček, ale hlas se trošku přece jen rozveselil, když sdělil, že v Chrudimi se »to« již blíží k finiši. Vstřícné a hodné lidi totiž našel v tamním domově seniorů. Proč ne, to je přece krásná symbióza: Lidé prožívající podzim svého života nabídnou svou symbolickou náruč malým tvorečkům, kteří jsou na jeho úplném začátku…
Má následovníky? ptám se dále. Následovníkem ve vedení Nadačního fondu pro odložené děti STATIM, jenž spravuje vše kolem babyboxů, je Zdeněk Juřica, zručný a zkušený výrobce a montér vyhřívaných schránek. On »tu káru« potáhne dál.
Hess postavil na své náklady také azylový dům, kde by ve čtyřech pokojích mohly přebývat nešťastné maminky se svými novorozeňátky, kdyby zvažovaly odložení dítěte jen z toho důvodu, že nemají kde hlavu složit. Žádné maminky jej však neobývají. Navrhuji propojit jeho dobrý nápad s šikovnou organizací, která by o maminky pečovala – to však Ludvíček odmítá. Asi má jiné plány.
Radost pro každý den
»Evidentně je to moje poslední kniha,« říká mi tak trochu nevesele o nejnovější antologii. Hledám povzbuzení, však má vnoučata, pravnoučata, jeho nejmladší synek má teprve 11 let – to je tolik radosti pro každý další den, že není myslitelné uvažovat jinak než pozitivně. Takové je také, vedle pevného zdraví, mé přání k životnímu jubileu »babydědka Lu«, muže, jenž si může směle připsat ke svým zásluhám, že dal již 232 dětem (ke dni, kdy píšu tento text) naději vstoupit do života a prožít jej v láskyplném prostředí. Ostatně za to také obdržel státní vyznamenání.
Na letošní Mezinárodní den žen (to je každoroční zvyk) otevírá Ludvík Hess, s přáteli a sponzory, inovovaný babybox v Děčíně na tamní nemocnici. Ve 12 hodin.
Monika HOŘENÍ
