Dne 6. srpna uvedla ČT reportáž o dětských táborech letošních prázdnin. Konstatovala, že budou obsazeny téměř čtvrt milionem dětí. Dnešní tábory jsou vesměs stanové a velmi skromné. To samo o sobě není na škodu. Škodlivé je však tvrzení zastánců soudobého kapitalismu, že za »reálného socialismu« bylo vše špatné, šedé, ba i hrůzné. Tak jaké to opravdu bylo v této oblasti péče o děti?
Jako učitele tělesné výchovy mě kolega oslovil, zda bych mu na pionýrském táboře nechtěl dělat sportovního referenta. K tomu ovšem bylo nutné absolvovat příslušné školení. Stalo se. Vyškolili mě v obrovském areálu pionýrského tábora NHKG Ostrava ve Zlatých Horách, jenže nikoli na sportovního referenta, ale přímo na vedoucího tábora. Toho ihned využil zřizovatel tábora ZSKN Krnov, abych vedl jeden z jeho turnusů. Po léta mě to bavilo. Naposledy to bylo v létě 1991. To se již v souladu s antikomunistickou politikou musel také změnit název podniku. Vadilo totiž, že Stanislav Kostka Neumann (jeho iniciály totiž byly v názvu podniku) byl národním umělcem, a k tomu ještě komunistou. Přejmenovaná PEGA nezanikla, vyrábí v Krnově podnes. To mnohem větší textilka Karnola Krnov (přes 2000 zaměstnankyň) svou éru již dávno ukončila.
Pionýrský tábor Závodů SKN byl situován v Hynčicích v krásném údolí říčky Opavice v podhůří Hrubého Jeseníku. V hlavní budově se nacházely jídelna, klubovna, pokoje pro malé děti, moje kancelář, z níž jsem rozhlasem pouštěl do letní noci ve 22 hodin nádhernou večerku Silencio. Starší děti pak spaly v chatkách. Starost podniku a odborové organizace o tábor byla vzorná. Energická předsedkyně odborů přijížděla na kontrolu fungování tábora. Dokázala bryskně odstranit problémy, řešit naše reálné požadavky. Tábor byl precizně vybaven hračkami, sportovními, tábornickými potřebami, promítací, rozhlasovou technikou. Zdravé stravování bylo 5krát denně. Vždy byl organizován celodenní autobusový výlet (zoo, zámky, muzea). Rekreovalo se tam kolem 140 dětí ve 12 oddílech. Pamatuji též výměnnou rekreaci dětí ze Žiliny (rodiče byli zaměstnanci v obchodě – obdoba našeho Pramene). Slovenské děti mne oslovovaly »ujo«, při loučení v autobuse mnohé plakaly.
Za mého vedení prošly pionýrským táborem desítky oddílových vedoucích, kteří odvedli kus záslužné činnosti, navázali přátelské vztahy. Té nejobětavější, Jitce K., jsem svěřil nejmenší děti. Byla »kvočnou« v tom nejlepším slova smyslu. Jiné tábory nám mohly závidět zdravotníka. Na základě velkého přátelství i úcty k jeho osobě nám tuto funkci plnila krnovská lékařská legenda MUDr. J. Gelnar. V okruhu 5 km byly ještě tři další pionýrské tábory: na Dlouhé Vodě, ve Spáleném, v Komoře, patřící ŽD Bohumín, PS Ostrava a Karnole Krnov. Sjednali a sehráli jsme s jejich příslušníky sportovní utkání. Ještě před rokem 2000 jsem v »mém« táboře byl s třídou z Břeclavi na školním výletě. Spravoval ho soukromník. Jaká je skutečnost dnes? Před rokem jsme to tam s ženou navštívili. Hrůza! Tábory zpustly, poničené, zarůstají křovím, plevelem.
Takových »výdobytků« úžasného kapitalismu máme stovky. Podobné je to i s rekreačními zařízeními podniků, závodů, odborů, SSM. Totožný osud nemají pouze zařízení pro volný čas, ale i samotné podniky, závody, družstva, provozovny služeb, hotely, a hlavně na vesnicích kina, obchody, restaurace. A oni nám stále budou předhazovat, jak jsme se starali o církevní stavby nebo špatně využívali budovy po šlechtě (i knihovny, kanceláře, domy dětí).
Soudobá propaganda si mele stále totéž: »Za minulého režimu bylo vše…« A čtenář nebo posluchač vidí či slyší jen negativní přívlastky.
Mgr. Miroslav ŠTĚPAŇUK
ILUSTRAČNÍ FOTO – Helena KOČOVÁ
