Popravenou českou herečku Annu Letenskou od 28. října 2022 připomíná u kladenského divadla pamětní dlaždice. Na zdejší scéně Letenská působila v sezoně 1935/1936. Nacisté ji zavraždili 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Jejím posledním snímkem byla komedie Přijdu hned, která měla premiéru až po hereččině smrti.
Film Přijdu hned dokončila Letenská v době, kdy byl její manžel Vladislav Čaloun zatčen za pomoc rodině lékaře, jenž ošetřoval jednoho z parašutistů, kteří zabili říšského protektora Reinharda Heydricha. Po dokončení filmu zatkli začátkem září 1942 i Letenskou. Čaloun byl popraven v roce 1943.
Autorem návrhu pamětní dlaždice je sochař a malíř Zdeněk Manina. Vznikl také komiks věnovaný životu Letenské vytvořený studentkou kladenského gymnázia Barborou Müllerovou. Bližší informace k angažmá Letenské v Kladně se nepodařilo zjistit ani v divadelním archivu. »Jediné, co se dá dohledat, že tu byla ona i její sestra v angažmá,« uvedla Marcela Šmejkalová, která je knihovnicí v kladenském gymnáziu a vede též dramatický kroužek. Bližší fakta, například o rolích, známá nejsou.
Müllerová je autorkou návrhu pamětní placky věnované Anně Letenské, kterou dostali účastníci sváteční akce a za komiks zachycující životní příběh herečky je nominovaná na Cenu hejtmanky Středočeského kraje. »Je to můj první větší projekt,« řekla Müllerová, která se snažila o Letenské zjistit maximum informací. V malování by chtěla i do budoucna pokračovat.
Gymnázium a divadlo podle Šmejkalové dlouhodobě spolupracují v rámci fungování dramatického kroužku. Osud herečky si studenti každoročně připomínají ve škole a pro akci 28. října nachystali i tematickou výzdobu. Někteří také byli v pondělí v koncentračním táboře Mauthausen uctít památku 262 Čechů a Češek, kteří tam byli před 80 lety popraveni.
Jak jsem potkal Ďábla
Kromě odhalení pamětní dlaždice na státní svátek divadlo uvedlo představení z období heydrichiády Jak jsem potkal Ďábla, které je poctou spisovateli a novináři Otu Pavlovi.
Prvorepubliková herečka pocházela z divadelnické rodiny. Narodila se 29. srpna 1904 v Nýřanech na Plzeňsku. Na jevišti vystupovala od dětství, prošla divadly v Českých Budějovicích, Olomouci, Bratislavě a Kladně, od poloviny 30. let se usadila v Praze a mezi roky 1939 a 1942 patřila k výrazným tvářím Vinohradského divadla. Po příchodu do metropole se tato herečka s velkým komediálním talentem uplatnila i u filmu, byť jen v menších rolích. Její jméno dnes nesou ulice v Praze a Ostravě, v Divadle na Vinohradech je umístěna pamětní deska s bustou. Herečkou se stala i její sestra Růžena Nováková.
(mh)
5 komentáře
Stejně to není on.
… ovšem kyjevská diktatura není Ukrajina.
“Když jsem se podíval na začátku svého projevu na účast demonstrantů na Václavském náměstí, viděl jsem prakticky plný hlavní bulvár Prahy. Jen na Můstku bylo vidět, že je dav trochu méně hustý. Ale lidé přicházeli a odcházeli. Nicméně, Rakušanova policie se snížila k odhadu, že se demonstrace účastní nižší desítky tisíc lidí. Já bych odhadl a také jsem to řekl hned ve svém projevu na demonstraci, že na náměstí bylo na začátku demonstrace nějakých 80 tisíc lidí.
Ale pochopil jsem, proč Rakušanova policie uměle snižuje tyto počty účastníků. V neděli totiž proběhla médii preferovaná provládní demonstrace, prý proti strachu. A tam policie napočítala také „nižší desítky tisíc“ účastníků, takže mainstreamová média mohla po této manipulaci prohlásit, že vlastně provládní Milion chvilek měl na své nedělní akci více účastníků…”
Propaganda tohoto režimu je ulhaná jako vždycky.
Čest její památce….
“postmnichovská elita” teroristická rasisticko nacionální a militantní – zas vystrkuje růžky….
Komentáře jsou uzavřeny.