Je to už přes 30 let od doby, co tzv. experti začali devastovat československou, později už jen českou společnost i její silný, nezadlužený výrobní potenciál. Bylo z čeho brát – jak pro tzv. privatizaci, tak na čas i zacpat lidem ústa z rezerv po komunistech. A generace, které několik desetiletí let znaly a přijímaly jistoty, v jiných systémech zcela neznámé, naletěly na výroky o státu – prý nejhorším vlastníkovi, neexistenci špinavých peněz, trhu i všemocné konkurenci atd.
Když po dvou letech rezervy došly, přišly nové výroky – je třeba provést liberalizaci trhu, za komunistů nikdo nevěděl, co kolik stojí. V podstatě šlo o první velké okradení občanů. Hodnota jejich úspor skokem výrazně klesla zdražením všeho a následovala inflace. Přesouvání financí za »komunistů« mezi resorty bylo prý nesmyslem. Samozvaným expertům se podařilo masivně zadlužit stát, degradovat suverénní vyspělý stát na nesvéprávnou kolonii, předvedli neschopnost sestavit vyrovnaný rozpočet.
Tvrzení, dokonce uzákoněné, že systém, který byl u nás v období 1948-89, je zločinný a zavrženíhodný, evokuje k zamyšlení, jak nazvat současnost. A přitom se dá dnes dokázat, že excesy tohoto období nebyly v programu komunistů, ale že byly důsledkem mezinárodních tlaků jak ze Západu, tak i z Východu, zkušeností tehdejších generací s válkami a krizemi kapitalismu, zbrklosti i obav většiny národa z jeho případné recidivy. Proto i pokus pravice o jakýsi puč v roce 1948 skončil nezdarem.
Změna, o kterou se komunisté u nás pokusili v roce 1968, byla tehdy, přes dnes tak dezinformačně podávanou minulost, hrozbou jak pro kapitalismus, tak i pro tzv. nomenklaturu v tehdy socialistických zemích, před kterou varoval už Lenin. Proto na potlačení tohoto pokusu měl zájem i Západ a blahosklonně souhlasil s intervencí vojsk Varšavské smlouvy. Ta nebyla záchranou socialismu u nás, ale naopak jeho světovou diskreditací, nepřímou podporou kapitalismu.
Západ uvítal instalaci schopného JUDr. Gustáva Husáka do nejvyšších funkcí u nás. Ten v čele tzv. zdravého jádra strany, oné nomenklatury, se kvůli své samolibosti a snahy o velikášství stal hrobařem socialismu u nás a významně přispěl k jeho diskreditaci i spontánnímu kolapsu v Evropě. Důslednou likvidací stranické opozice – normalizací – zcela zlikvidoval alternativu v KSČ. Ta pak zůstala sama, jako kůl v plotě. Normalizace znamenala ztrátu podpory komunistů minimálně od půl milionu rodin. Navíc negativně ovlivnila mladší generace, které neznaly kapitalismus. Možnosti socialismu, které v praxi prokázal doc. Ing. F. Čuba, CSc., a dr. Husák nepochopil, přirozeně vadily i po převratu novým vládcům, neboť dokazovaly to, co kapitalismus z principu nemůže dosáhnout. Nešlo o tzv. kočkopsa, ale o hospodaření, vládu rozumu, a to muselo zmizet.
A snad závěrem této úvahy postavme proti karikatuře lidských práv v podání kapitalismu to, co explicitně vyjádřil A. Maslow ve své pyramidě lidských potřeb. Logicky jsou u něj primární pro existenci člověka jiné potřeby než kapitálem vybraná lidská práva. Praktickou funkčnost později Maslowem zformulované myšlenky dílčím způsobem prověřili V. I. Lenin i T. Baťa, komplexně jejich přínos v socialismu prokázal v tzv. slušovickém zázraku doc. Ing. F. Čuba, CSc.
V hysterii devadesátých let se pravici podařilo zlikvidovat jeho úspěšný model. Lidé, kterým by jiný prognostik, dle výroků při předvolebních kláních, nesvěřil ani vedení trafiky, ho nahradili jalovými hesly o pravdě a lásce či o kočkopsech. Bohužel, těch 30 let přibylo i těm, kteří správně predikovali naši budoucnost. Z nich bych uvedl profesora Milana Zeleného, skutečného znalce Baťova systému. Myslím, že od něj, z jeho názorů bychom se měli poučit a vrátit naši společnost mezi prosperující státy.
Evžen SMRKOVSKÝ
