Čtyři roky vládnutí nevládnutí pod kuratelou prezidentky Čaputové se Slovensko dostalo do takových politických turbulencí, které v novodobé historii naši sousedé ještě nezažili. Kdo si myslel, že po pádu Ficovy vlády dojde k uklidnění politické scény, hluboce se mýlil. Ta naopak převelice zhrubla. Nesourodý slepenec politických stran, podobně jako u nás, místo aby čelil covidu, migrační a energetické krizi či dopadům konfliktu na Ukrajině, se sám svoji neschopností rozkládal, až se rozložil úplně. Stačil vyprodukovat tři předsedy vlád, s nimiž se ministři točili ve funkcích jako svatí na orloji. Chaos nad chaos, který neunesla ani prozápadní prezidentka a znechucená neustálými šarvátkami a osobním napadáním oznámila, že se v příštím roce již nehodlá ucházet o další mandát.
V této situaci se odstavený Fico a jeho Smer nemuseli ani mnoho namáhat, aby přesvědčili veřejnost, že jejich návrat není jen možný, ale přes vše, co bylo v minulosti, přímo žádoucí. Rozhodně si při svém pokusu o návrat nebral servítky a naznačoval, že si se svými oponenty vyřídí staré účty. To by nebylo tak zlé, tak to při střídání vlád bývá, ale bývalý premiér zcela otevřeně řekl, že pokud zvítězí ve volbách, určitě pootočí kormidlem v zahraniční orientaci Slovenska. Bude více, podobně jako Orbán v Maďarsku, preferovat národní zájmy před zájmy Bruselu a USA a co víc Ukrajina neobdrží do války s Ruskem již ani náboj. Mír, a ne nesmyslnou válku dvou záměrně rozeštvaných slovanských národů!
Taková drzost navíc v zemi plně kontrolované Západem a jištěné tak zvanou obrannou smlouvou s USA. Evropské panstvo, a zejména ty za oceánem, polil pot a začal hon. Odstranit troufalce fyzicky, což pro některé není zase tak velký problém, se zatím nepodařilo. Zatím. Prohrát ve volbách nebo mu znemožnit sestavit vládu je varianta, která je v současnosti na stole. Tamní prorežimní média vyrukovala tvrdě do boje. Naše zblbovadla při vědomí vysoké sledovanosti na Slovensku rozhodně nezůstala pozadu. Česká televize těsně před volbami odvysílala rozhovory se stávajícím předsedou slovenské vlády Ódorem, prezidentkou Čaputovou, s publicistou Kosatíkem, diskusi se Zaorálkem, Marvanovou a bývalým hokejistou emigrantem Šťastným vše s cílem odvrátit voliče od podpory Fica a Smeru. V tomto směru se vyjádřil i český prezident Pavel a politici z pravicového spektra. Činili se i jiní. Díky neziskovkám byly z Prahy a Brna vypraveny zdarma zvláštní vlaky s tisíci potenciálními voliči. Každý hlas dobrý. Ať zvítězí kdokoliv, jen ne Fico.
Když předsedovi Hlasu-SD Pellegrinimu začaly slábnout preference, nasadili do hry nového koně, Progresivní Slovensko, na čele s mladým neokoukaným europoslancem Šimečkem, který je synem novináře, jenž je letitým až fanatickým odpůrcem Smeru. Za pomoci sdělovacích prostředků Progresivní Slovensko velmi rychle vyrovnalo ztrátu na čele preferencí a některé agentury zabývající se předvolebními průzkumy, ho pasovaly za vítěze voleb. Jasný vzkaz hlavně pro nerozhodnuté.
Dobře promyšlený tah však nevyšel. Matador slovenské politiky Fico zvítězil nikoliv těsně o prsa, ale o parník, a má reálnou možnost, za předpokladu, že prezidentka dodrží svůj slib, sestavit vládu, v jejímž čele by stanul již po čtvrté. Nyní vše závisí na povolebním vyjednávání. Třetí na pomyslné cílové pásce Hlas-SD se již jako koaliční partner nabídl. Kdo se přidá? Stabilní vláda u našeho nejbližšího souseda a letitého souputníka je i z geopolitického pohledu více než žádoucí.
Pavel PILNÝ
