Lobbing je formou korupce

31

Rozhovor se sociologem a bývalým poslancem Janem Klánem

Pane magistře, vedle komunálních témat se věnujete také tématům bezpečnostním. Jedním z nich je korupce a podle společnosti Kverulant je formou korupce také neregulovaný lobbing. Nedávno Český rozhlas dal prostor majiteli firmy Generals, s. r. o., který u nás zastupuje zájmy amerického vojenskoprůmyslového komplexu. Co tomu říkáte?

Zákon č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, v § 2 odst. 2 písm. a) říká: »Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání je zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů«. Neměl by tedy stavět na názorech lobbistů, jako tomu bylo v případě inženýra Šedivého, armádního generála v důchodu. Je logické, že bude hájit zájmy amerického vojenskoprůmyslového komplexu, když s ním byl a stále je spojen. Neobstojí ani argument, že je jakýmsi neformálním mluvčím zájmů armády. Český právní řád hovoří jasně, že civilní kontrolu nad armádou má ministr obrany a vláda a nad nimi stojí zvolení zástupci lidu. Šedivého nikdo nezvolil, je to podnikatel s politickým vlivem. S ohledem na jeho propojení s líhní talentů občanských demokratů CEVRO je jasné, že nikdo z ministerstva obrany nebude proti těmto praktikám protestovat.

Ale generál Šedivý je také občanem České republiky…

Ano, to je pan Redl ze Zlína také. Lobbisté přece nikdy neusilovali o podporu zájmů veřejné moci, ale vždy jen o zájmy svoje. Ani jako důchodce není generál Šedivý žádný aktivista snažící se o zlepšení demokracie v České republice. Proč by mu tedy veřejnoprávní media měla dávat prostor? Vždy jsem se domníval, že veřejnoprávní Česká televize, Český rozhlas a Česká tisková kancelář jsou tady proto, aby hájily zájmy občanů a zájmy státu. To není případ nákupu předražených vrtulníků. Nemohou přece vystupovat jako mluvčí vojenskoprůmyslového komplexu, který od 50. let stál za utrpením milionů lidí po celém světě.

Takže lobbing je formou korupce?

Ano je, poškozuje volnou soutěž. Nevyhraje nejlepší, ale někdo doporučený z lobby. Paradoxně zástupci stran prosazujících volný trh jsou u nás největšími zastánci lobbingu. »Nakupujte americké« je teze ODS, TOP 09 i lidovců. – Národní hrdost se zlomenými zády. Je žádoucí, aby lobbing byl u nás přísně regulován a aby bylo veřejnosti jasné, kdo je kdo. Přece i Petr Pavel není žádný hodný strýček.

Další armádní generál ve výslužbě…

A víte, co je zvláštní, je to pohrobek Šedivého. Jedním ze znaků existence systémové korupce jsou tzv. paralelní centra moci, místa, instituce, kde se rozhodují věci, které příslušejí úplně někomu jinému. Možná si ještě někdo vzpomene na Nečasovu vládu, kdy se s hlasy v Poslanecké sněmovně obchodovalo za trafiky. Přestože vojáci nemohou mít odbory a otázky výstavby ozbrojených sil včetně otázek personálních patří do pravomocí vlády, tak Jiří Šedivý zřídil jako náčelník generálního štábu jmenovaný prezidentem V. Havlem tzv. generálskou radu a Petr Pavel ji asi na doporučení svého předchůdce Šedivého obnovil. Nikde a nikdy tato instituce rozhodující o takových věcech, jako je vyslání vyšších důstojníků do zahraničních škol a o návrzích na jmenování generálů, nenašla oporu v zákoně ani rozkazu ministra. Systémová korupce je tedy v našich ozbrojených silách realitou. Je otázkou, o čem vlastně volení zástupci lidu v případě našich ozbrojených sil rozhodují. Příklad s vrtulníky prolobbovanými majitelem s. r. o. je toho názorným příkladem.

Je otázka, jestli vůbec chtějí rozhodovat.

Ale jistě že chtějí. To je třeba patrné v případě Víta Rakušana, který stojí v čele strany s asi 2000 členy. Ten si prosadil dalšího muže z Vojenské vysoké školy pozemního vojska ve Vyškově, Petra Mlejnka, do čela Úřadu pro zahraniční informace a styky. Nemohl se ale seznamovat s informacemi, které k ředitelům rozvědek asi běžně chodí pod označením Přísně tajné. Když vedoucí kanceláře prezidenta Zemana musel na jednom summitu NATO zůstat za dveřmi pro absenci certifikátu pro seznamování se s utajovanými informacemi vydaným Národním bezpečnostním úřadem, všichni to viděli jako problém. Tady je to ale v pohodě. Copak nebylo dost lidí uvnitř zpravodajských služeb, kteří patřičnou prověrku měli? Co dělají parlamentní orgány pro dohled na těmito službami?

Petr Mlejnek ale nakonec rezignoval…

Jeho odstoupení bylo pod tlakem médií a přišlo v okamžiku, kdy byl z vazby propuštěn obviněný Hluboček, a bylo jasné, že může médiím přinést jiný pohled na příběh kauzy Dozimetr, než nabízel ministr vnitra Rakušan s prvním ministrem vlády Fialou. Odchodem z funkce se Mlejnkovo prověřování na Přísně tajné zastavuje. Ovšem skutečnost zveřejněná novinkami.cz v souvislosti s kauzou Techniserv a bývalým poslancem ODS Hrabatou, také absolventem Vysoké vojenské školy pozemního vojska, je ve vztahu k prověrkám varující. Podle soudního spisu se Petr Mlejnek jako jednatel firmy Techniserv měl podílet na něčem, co se dá nazvat jako manipulace s veřejnou zakázkou. Odsouzen nebyl, ale děsí mě, že toto jednání není NBÚ hodnoceno jako rizikové, a lze tedy mít prověrku na tajné.

Trochu to připomíná případ Stanislava Grosse.

Ano, ten chtěl vyvrátit pochybnosti o financování svého bytu tím, že se nechá prověřit Národním bezpečnostním úřadem. Když se k zarchivovanému soudnímu spisu dostal novinář z novinek.cz, musela se k němu přece dostat i BISka. Bylo by zajímavé vědět, jestli na tohle riziko upozornila ministra vnitra Rakušana. Jak všichni totiž vědí, BIS ve svých výročních zprávách poskytuje statistiku svých zjištění a jejich adresování odpovědným osobám. Jestliže díky novinářům Respektu všichni třeba vědí, co mělo být adresováno prezidentu republiky, mohli by pánové Kundra a Spurný zjistit, jestli byl předseda STAN Rakušan varován před člověkem, který k rozvědce přišel vlastně z ulice.

Takže ředitelem našich zpravodajských služeb může být každý, kdo přijde z ulice?

To jistě ne, ale také nelze zapomínat na příběh dalších dvou absolventů Vojenské vysoké školy pozemního vojska, O. Páleníka a M. Kovandy, jejichž profesionalita je přivedla před soud za zneužití Vojenského zpravodajství. Shodou okolností také byli jako Petr Pavel veliteli 601. skupiny speciálních operací v Prostějově. Snaha posloužit soukromým zájmům lidí z ODS byla nad jejich přísahu věrnosti České republice.

To skoro vypadá, že ti, kteří jsou prohlášeni za elitu, vlastně elitou nejsou.

Máte pravdu, ale to už je výsledek našeho vývoje v posledních více než 30 letech. Vítěz bere vše. V případě Úřadu pro zahraniční styky a informace si však kladu otázku, jakou roli měl Petr Mlejnek sehrát pro STAN. Ví se, že dosazení svého agenta vždy sleduje nějaký účel. Vzpomeňme na příběh podobný papežskému rozdvojení a roztrojení, které ve středověku vedlo k husitství. Jde o jmenování policejních prezidentů ve vládě vedené ODS, s jehož zákulisí se lze seznámit v knize Roberta Šlachty Třicet let pod přísahou.

To je zajímavé, tady nepovstali husité, ale Robert Šlachta vstoupil do politiky…

A odčerpal hlasy levici a pomohl stranám současného pětipsa dostat se k moci. Jenže ODS se vždy snažila obcházet zákony, pokud jde o to, dostat do systému její agendy. Tím se dostáváme k poslednímu absolventu Vojenské vysoké školy pozemního vojska Karlovi Řehkovi.

Další bývalý velitel 601. skupiny speciálních sil z Prostějova, že?

Ano, na tom by nebylo nic divného. Divný a vlastně stejný byl způsob, jak byl ustaven do funkce. Podobně jako zákon upravující služební poměr příslušníků bezpečnostních sborů i zákon o vojácích z povolání upravuje nominační procedury. Karel Řehka přišel podobně jako Petr Mlejnek z ulice. Protestně odešel ze služebního poměru, aby se o něj někdo postaral, když z něj udělali ředitele kybernetického úřadu, a náhle se vrátil. Poměry, které kritizoval a byly mu nesnesitelné u předešlého vedení ministerstva obrany se radikálně změnily s nástupem ODS. Piráti chtěli hlasovat o Mlejnkovi, ale proč jim nevadil Řehka?

To je zvláštní…

Ano, je to zvláštní, protože podle zákona chtěl postupovat vrchní velitel ozbrojených sil, který z kandidátů připadajících v úvahu měl jasno, ale náčelníkem Generálního štábu se nakonec stal Karel Řehka. Nepochybuji, že dál bude pokračovat v tradici generálských rad. Jestli ale platí ty morální zásady, které prezentoval na veřejnosti např. vůči poslanci ČSSD Luboši Zaorálkovi, už jako řadový brigádní generál měl by také rezignovat. A možná by Piráti měli odejít z pětipsí koalice, protože je jasné, že tato vláda není ani vládou, která by se u nás snažila zlepšovat fungování demokracie, ani vládou, který by sledovala zájmy většinového voliče.

(za)