Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s karikaturistou a bývalým pilotem-stíhačem ČsLA plukovníkem v. v. Miloslavem Martenkem
Šestnáctého září slavíte devadesáté narozeniny. Naše redakce vám k významnému životnímu jubileu upřímně blahopřeje a přeje mnoho radosti a pevné zdraví do dalších let. Když se ohlédnete za těmi devíti desítkami let, je něco, k čemu se vůbec nechcete vracet?
Život přináší jak hezké chvíle, tak chvíle nemilé. Vybírat si je pochopitelně nemůžeme. Pokud se tomu říká třeba osud, tak ho přijímám reálně a s pokorou. Nevracím se.
Mezi neblahé události patří jistě vaše letecká nehoda 21. března 1974, kdy jste se opravdu podruhé narodil…
Připusťme, že letecká profese nese určitý podíl rizika, ale na řešení mimořádných případů za letu, včetně vysazení motoru, se pilot připravuje již během výcviku. Na něm pak je, jestli je dokáže v podmínkách, ve kterých se nachází, vyřešit. Mně to třeba vyšlo při katapultáži z letounu MIG-21 F po vysazení motoru v malé výšce. Padák se otevřel ve třiceti metrech nad zemí.
Prolétlo vám něco hlavou v průběhu těch několika okamžiků, kdy jste už klesal na padáku?
Ne, tyhle situace jsou bez emocí, na všechny tyto případy je pilot připraven.
Co vás naopak nejvíce těší, co bylo a je radostí vašeho života?
V prvé řadě je to fungující pohodová rodina, která mi vytvářela a vytváří pro mou práci a existenci příznivé podmínky a zázemí. Mám dceru, syna, čtyři vnučky a tři pravnučky.
A za druhé vděčím a vážím si všech kolegů a kamarádů v letecké branži, se kterými jsem strávil celý aktivní profesní život. Ať to bylo v armádním letectvu, nebo v Aeroklubu Svazarmu, kde jsem působil ve funkci náčelníka Jihočeského krajského aeroklubu.
Vaše jméno je od roku 1970 – to je již 53 let – spojeno s humorem. Jako výtvarník-karikaturista patříte k nejznámějším v oboru u nás. Smějete se rád a každý den?
Což o to, rád se směju, ale abych se válel smíchy po zemi každý den, tak to tedy ne. Mám rád dobrý humor a obdivuji ty, kteří jej dokážou vymyslet.
Vaše karikatury jsou pichlavé vůči lidských slabostem, ale především kreslíte politické karikatury. Jak vypadá proces vaší tvorby? Já si to představím tak: sledujete politiky v televizi a inspirace přichází…
Především bych chtěl říct, že kreslený humor či karikatura jsou vnímány jako výtvarná publicistika. Autor ve výtvarné zkratce s minimem slov dokáže v nadsázce v tisku vyjádřit myšlenku s okamžitou účinností. Karikuje všechny oblasti života – politickou, ekonomickou i sociální. Pokud to všeobecné dění kolem sebe vnímáte vizuálně, nabízí se vám témat spousta. No, a současná vládní garnitura je v předkládání vhodných témat pro karikování docela štědrá.
Takže je vám v současné době do smíchu?
Moc ne. Není příliš důvodů ani k úsměvům. Bohužel, dost důvodů spíše k pláči.
Asi vás tíží současná politická situace. Vám jako vojákovi musí libě znít zvyšování výdajů pro armádu, což nastartovala pravicová vláda Petra Fialy. Nebo je to jinak a vnímáte to jako růst militarismu Severoatlantického paktu, který byl v dobách vaší aktivní vojenské služby protivníkem československých ozbrojených sil?
Zejména v poslední době vládní představitelé zdůrazňují mimořádný význam bezpečnosti a obrany naší země, a přitom instalovali a instalují po dobu 30 let na post ministra tohoto významného resortu samé diletanty. Jenom namátkou: Baudyš, Parkanová, Peak, Vondra, Šlechtová, Černochová. A z lidí dělají blbce.
Bezpochyby je nezbytné, aby každý stát si udržoval kvalitní obranyschopnou armádu. Podle dostupných informací disponujeme 28 134 profesionálními vojáky a vojačkami. Na tuto složku je v tomto roce vyčleněno 111,8 mld. Kč, což je 1,52 procenta HDP. Tato slušná částka však NATO nestačí, je třeba dávat dvě procenta HDP i více, ať se kšefty zbrojařských firem hýbou a občané chudnou.
A teď vyvstává otázka: jaká je úměra mezi těmito výdaji a bezpečnostní efektivitou tohoto počtu vojáků? Osobně jsem přesvědčen, že jde o neefektivní nakládání s mimořádně vysokými prostředky daňových poplatníků.
Souhlasíte s posíláním masivní vojenské techniky a munice do horké války na Ukrajině?
Nesouhlasím. Vládní svévole přesouvá armádní majetek, který si zaplatili na svoji obranu občané, do konfliktu, aniž byla analyzována jeho příčina.
Nebojíte se, že toto ohnisko na Ukrajině – tím, že je tak masivně živeno – rozhoří celosvětový požár?
Věřím, že stále existuje více rozumných lidí než válečných šílenců, kteří to nedopustí. Pokud jsme slyšeli výroky Fialy a Černochové »jsme ve válce«, tak mám obavu z toho, že mohou ze svých pozic tomuto národu dále škodit. Oni a jim podobní váleční štváči si snad neuvědomují, že při celosvětovém válečném konfliktu nebudou existovat hranice, zůstanou jenom bitevní pole.
Fialova vláda chce pořídit 24 amerických stíhaček páté generace F-35 za částku přesahující 100 mld. korun. NATO nás ale do toho netlačí a tyhle letouny jsou násobně dražší než gripeny. Investice je srovnatelná s novým blokem jaderné elektrárny. Náš rozpočet krvácí, ale vojensko-průmyslový komplex mlaská. Co tomu říkáte?
Řada současných vojenských a zbrojařských expertů nás před tímto záměrem varuje. Pochopitelně letouny páté generace jsou technicky na vrcholu, zejména v avionice a zbraňových systémech, ale my bychom měli brát v úvahu naše podmínky a potřeby. Naše redukované stíhací letectvo je postaveno na letounech JAS-39 Gripen, které jsou kvalitní, máme špičkově vycvičené bojové piloty, celá logistika funguje, není tedy důvod pro trestuhodný ekonomický hazard, což by nákup F-35 byl.
A navíc, viděl jsem video letové ukázky tohoto typu a sděluji, že mě neuchvátil. Manévry byly běžné s prvky akrobacie, které musí se svým letounem zvládnout každý pilot. Při prvku Kobra předvádějící pilot nedokázal udržet letoun ve vertikální poloze, ale hrnul se vpřed pod úhlem cca 60 stupňů. Přitom tento prvek precizně předváděl na leteckých dnech s MIG-29 kamarád plk. ing. Václav Vašek.
Pro zajímavost: U F-35 je udávána maximální rychlost 1930 km/h, což je M=1,6. Machovo číslo (M) udává rychlost zvuku a mění se s výškou. M 1=1100 km/h v 10 000 metrech.
Při své neskromnosti si dovoluji zmínit, že již před 45 lety jsem letěl s MIG-21 rychlostí M 1,9. Dokonce i údaj maximálního dostupu F-35, který činí 18 228 metrů, jsem v té době překonal o 1000 metrů.
Takže tento pofidérní obchod, kdy začneme platit zboží hned a obdržíme jej až za řadu let, je obtížně k pochopení. A přitom nám v televizním zpravodajství každý večer připomínají: Pozor na podvodníky, neposílejte peníze předem, přijdete o ně! Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní.
Vojenský pilot major Aleš Svoboda, kandidát na dalšího českého kosmonauta, si však F-35 pochvaluje.
Konstrukční vývoj letounů na celém světě probíhá přiměřeně stejně.
Všichni se shodneme, že vojenský pilot nadzvukového letadla je elitní, špičkové povolání, které nemůže dělat každý. Nebál jste se, když jste usedal do kokpitu?
Tahle profese vyžaduje svědomitost, zodpovědnost, preciznost, disciplínu a také důvěru. Mezi letci platí zásada absolutní důvěry a férového přátelství. Pokud v sobě člověk najde takové vlastnosti, nezbývá než pracovat jako v každém jiném řemesle.
Měl jste možnost létat také v zahraničí?
Ano, v letech 1979-1983 jsem působil v rámci vojenské odborné pomoci, zvané Akce L, ve Střední letecké škole v Tripolisu v Libyi, kde jsem vedl letecký výcvik letky na našich letounech L-39 Albatros. Škola byla postavena dle naší organizační struktury – teoretická část, školní letecký pluk a zabezpečovací jednotka. Do kompletního výcviku kadetů bylo zapojeno celkem 1500 československých leteckých odborníků, které mohla armáda i při plnění svých úkolů postrádat.
U příležitosti oslav státního svátku bylo na naší ambasádě v Tripolisu organizováno setkání, na kterém byla hodnocena úspěšnost a výhodnost této smluvní pomoci. Tak tato skupina svou činností, včetně prodeje letadel L-39 Albatros, vydělala republice za jeden rok částku 600 milionů dolarů! To byla naše pomoc rozvíjející se Libyi.
Dneska jen sledujeme, jak rozvrácená je to země, v důsledku svržení Kaddáfího. Opět země Západu ukázaly, že dokážou rozvracet, ne budovat. Skoro úsměvné je, že když americká ruka ukáže třeba na Afghánistán, tak tam poslušně klušeme a ještě si to zaplatíme.
Vysvětlete, jak je možné, že někteří vojáci mohou skládat dva sliby, a pokaždé na jinou vojenskou alianci. Vždyť mnoho vojáků se po listopadu 1989 přerodilo z uctívačů Varšavské smlouvy a Sovětského svazu v přední tváře NATO. Takovou postavu máme i na Pražském hradě.
Je to otázka cti a charakteru. Takový člověk totálně ztratil kredit úcty.
Monika HOŘENÍ
MILOSLAV MARTENEK
Plukovník v. v., stíhací pilot, příslušník bývalého 1. stíhacího leteckého pluku, Zvolenského (pluk byl zformován během druhé světové války a jeho letci se účastnili bojů během SNP). Poprvé seděl v kokpitu letadla v roce 1953 v leteckém učilišti a létal ještě ve svých 80 letech.
V letech 1984-1990 byl náčelníkem Jihočeského krajského aeroklubu Svazarmu. V celostátní anketě Národní letecké legendy byl zařazen mezi 100 leteckých osobností století 1918-2018.
Je členem České unie karikaturistů a Klubu kreslířů a humoristů. Ilustroval 162 knižních titulů a vytvořil řadu kalendářů. Salonní akademie kresleného humoru mu udělila společně s dalšími 20 kreslíři titul HUDr. (Doctor humoris causa).
V roce 2022 byl na Mezinárodním festivalu v Mariánských Lázních uveden do Síně slávy kresleného humoru. Je nám ctí, že spolupracuje také s týdeníkem Naše pravda.
