Rozhovor s předsedou Lékařského odborového klubu – Svazu Českých lékařů (LOK-SČL) Martinem Engelem
České zdravotnictví dlouhodobě sužuje personální krize, která se týká jak lékařů v nemocnicích, tak ambulantních specialistů, ale i středního zdravotnického personálu. Jak by ji mělo ministerstvo zdravotnictví, resp. vláda, řešit?
Na personální krizi ve zdravotnictví, zvláště v nemocnicích, upozorňujeme již mnoho let. Situace se, přes obecné proklamace této, ale i řady předchozích vlád, dosud nezlepšila. Jedním z důvodů je, že lékaři postupně stárnou a do praxe přichází málo mladých lékařů, kteří by je dokázali nahradit. Přičemž je to do značné míry dáno tím, že cca 20 procent mladých absolventů lékařských fakult kvůli nevyhovujícím pracovním a finančním podmínkám v našich nemocnicích raději odchází pracovat do zahraničí.
Jediný recept, jak tomu lze zabránit, je vytvořit u nás dobré pracovní podmínky, a samozřejmě i odpovídající finanční ohodnocení mladých lékařů, kteří nastupují do praxe. Mimochodem, i na různých jednáních, která jsem vedl se svými kolegy v Evropě, zatím nikdo nepřišel na to, že by se to dalo zařídit jinak. Moji kolegové na Západě říkají, že pracovní a finanční rozdíly mezi jejich a našimi lékaři nesmějí být tak velké, protože potom je pochopitelné, že mladé lidi to táhne tam, kde mají velmi dobré pracovní podmínky a odpovídající finanční zabezpečení.
Naši politici často tvrdí, že tito lidé se po čase vrátí. To ale není pravda. Jestliže si v cizině mladý lékař vybuduje určité postavení, těžko se potom vrací. U nás by totiž znovu začínal, a to ve středním věku. To by bylo pro něho mnohem složitější. Pár jedinců se skutečně vrátí, ale většinou kvůli rodinným či jiným osobním záležitostem. Většina těch mladých lékařů tam zůstává.
Pro lékaře a ostatní zdravotníky je nutné vytvořit dobré podmínky materiálního a finančního charakteru. Jinak úprk části mladých lidí do zahraničí bude i nadále pokračovat.
Významným faktorem, který ovlivňuje kvalitu zdravotnictví, je i otázka finančního pokrytí jeho potřeb. Jak jsme na tom v současné době?
Peněz zdravotnictví potřebuje meziročně stále víc. Musíme si uvědomit, že lékařské přístroje a léky, které nakupujeme, platíme v evropských cenách. Pouze když chcete postavit budovu, tak je stavba možná o něco levnější, než je tomu na Západě. Ale největší rozdíl je ve výši platů zaměstnanců. Dá se říct, že naši zaměstnanci jsou vlastně nedobrovolnými sponzory našeho zdravotního systému, který je přitom vysoce efektivní. Mohu konstatovat, že kvalita českého zdravotnictví je pořád na vyšší úrovni, než jak by odpovídalo množství peněz, které do systému přicházejí.
Jenom připomenu, že vláda snížila pro příští rok platby za státní pojištěnce o 14 miliard korun. Co tomu říkáte?
Samozřejmě že oněch 14 miliard, které vláda sebrala zdravotním pojišťovnám z rozpočtu na příští rok, bude v praxi chybět. Snažíme se s vládou jednat, jak tento výpadek nahradit. Hovoří se o tom, že dojde k navýšení plateb pro příští rok průměrně o osm procent. Nikde není ale specifikováno, na jakou zdravotní péči či investice to vlastně půjde. Přitom nemocnice a další obdobná zdravotnická zařízení musejí počítat se zdražením energií a dalších vstupních nákladů. Nejde přitom jen o energie, ale i o stravování, o zvýšení nákladů v prádelnách apod. To znamená, že nemocnice s objemem peněz, se kterým počítají pro příští rok, prostě nevystačí.
Když jsme chtěli několik miliard na navýšení platů a mezd, pojišťovny vždy ostře protestovaly, že budou peníze chybět na zajištění zdravotní péče. Přitom když teď bude v rozpočtu chybět 14 miliard, to vlastně nikomu nevadí. Zdravotnické odbory a Česká lékařská komora jsou jediné instituce, které tvrdí, že v českém zdravotnictví budou potřebné peníze chybět. Žasnu nad tím, že zaměstnavatelé nekřičí, že jim peníze na provoz jejich zařízení budou chybět. Vždyť potom nemohou zaručit svým pacientům potřebnou péči. Rovněž zdravotní pojišťovny se tváří, že vše zvládnou. Není to podivné? Jako odbory nad tím kroutíme hlavou.
Co říkáte návrhům ministra zdravotnictví Vlastimila Válka na zavedení nadstandardní léčby pacientů a na zavedení zdravotního připojištění?
Pokud jde o nadstandardní péči, zatím není jasné, o co konkrétního by šlo, protože podle naší ústavy má člověk u nás zaručené právo na tu nejlepší zdravotní péči, která je mu systémem našeho zdravotnictví nabízena. To se týká i připojišťování.
Ano, kdybych chtěl být na pokoji sám, tak to naprosto chápu, že jde o lepší podmínky pro pacienta. V tomto případě ano. Ale pokud by šlo například o výměnu kyčelního kloubu, pacient má právo na nejlepší péči. Takže, o kvalitnějším či méně kvalitním kloubu by rozhodla úroveň pojištění, nikoliv konkrétní potřeba pacienta.
To by v podstatě odporovalo znění dosud platné Ústavy České republiky. Ta by se musela změnit. To v současné době, kdy naše země prožívá složité období, není zrovna nejšťastnější nápad. Zvláště v situaci, kdy se vše zdražuje, aby lidé ještě uvažovali, zda si budou připlácet na zdravotní péči. Dříve se říkávalo, že zdravotnictví je bezplatné, ale to už dávno neplatí. Nejdražší pro pacienty jsou ale výdaje za léky. Zejména to platí u důchodců, kdy tato položka, kterou musí zaplatit, je u nich velmi výrazná. Ti, kdo uvažují o těchto změnách ve zdravotnictví, by to měli vzít v úvahu.
LOK-SČL již řadu let upozorňuje na přetíženost nemocnic, a to kvůli systému poskytování lékařské služby první pomoci právě v nemocnicích. Jak by mělo ministerstvo zdravotnictví tuto situaci řešit?
Již řadu let to v praxi chodí tak, že pacienti, pokud jde o vyhledání lékařské služby první pomoci, míří přímo do nemocnic, protože se pohotovostní služba během doby do nich plíživě přemístila. Mimochodem, často to chodí i tak, že pacienti se nechají na pohotovost převézt rychlou záchrannou službou, což je vlastně nejlevnější forma taxislužby. Jde o to, že většina posádek sanitek jezdí bez lékaře. Ten by totiž na místě mohl rozhodnout, zda je nutný převoz do nemocnice, či nikoliv. Je to logické. Tím ovšem vzniká mnohem vyšší tlak na činnost nemocnic, než kdyby se mohly věnovat své hlavní činnosti, to je péči o pacienty, kteří potřebují zejména lůžkovou péči.
Faktem je, že lidé někdy zamíří na pohotovost i kvůli různým banalitám, jak se nakonec ukáže při samotném ošetření. V tom případě navrhujeme, aby si pacient odvoz sanitkou sám zaplatil formou pokladenské platby. Pokud by se ukázalo, že převoz byl nutný, zdravotní pojišťovna by mu tuto zaplacenou platbu vrátila. Podle nás tam nějaký filtr být musí. V daném okamžiku je to asi jediné možné řešení.
Když si připomeneme, jak za minulého režimu službu první pomoci zajišťovali převážně praktičtí lékaři, a občas i ambulantní specialisté, logickým řešením současné situace by bylo jejich opětovné zapojení do tohoto systému. Ale jak to zařídit, když se do toho nehrnou? Podle platného zákona by se do tohoto systému zapojit měli, ale nikdo je k tomu nedonutí násilím a ani finančně. Český stát na řešení tohoto vážného problému ve své podstatě rezignoval. Asi by to chtělo najít nějaké řešení, jak ho uplatňují v zahraničí. Ale to by se muselo někomu chtít jít do toho a začít něco konkrétního dělat. Připomínám, že přetížení našich nemocnic nejde zvládat do nekonečna.
Neutěšená situace panuje i v oblasti zdravotnických záchranných služeb…
Musím zdůraznit, že je pozitivní, že pro posádky záchranných služeb se podařilo vybojovat možnost jejich předčasného odchodu do důchodu. Ale těžko se bude prokazovat, kolik let lidé, kteří by chtěli odejít do předčasného důchodu, odpracovali ve zvlášť těžkých a složitých pracovních podmínkách. Spíše to pomůže záchranářům, kteří budou do předčasného důchodu odcházet v budoucnu.
Ale zpět k vaší otázce. I v záchranné službě panují z hlediska pracovního vytížení či finančního ohodnocení prakticky stejné poměry, jak jsme o tom již hovořili. Takže pokud se nezlepší pracovní podmínky a finanční ohodnocení záchranářů, situace se nezmění k lepšímu a bude to i nadále stejné.
Pandemie covidu ukázala na nutnost dobře fungující hygienické služby. Hygienici si stěžují, že vláda se opět chystá snížit jejich stavy. Není to v rozporu?
Máte pravdu, že covidová pandemie prokázala potřebu dobře fungující hygienické služby. Faktem je, že ministerstvo zdravotnictví nyní tvrdí, že snižuje tabulky osob, které pracovaly v době pandemie převážně v call centrech. Hygienici pro změnu říkají, že jsou propouštěni běžní zaměstnanci v terénu. Ale protože problematiku hygienické služby osobně neznám natolik, abych k tomu mohl říci svůj objektivní názor, je nutné si tuto situaci ověřit u obou stran.
Ještě však musím upozornit, že se opět objevily snahy, aby kontrolu nad veřejným stravováním, v restauracích, závodních jídelnách apod., od hygienické služby převzal někdo jiný. S tím ovšem jako zdravotnické odbory nesouhlasíme. Ministerstvo zdravotnictví by mělo stanovit, jaké přesné úkoly má hygienická služba zabezpečovat a kolik pracovníků k tomu potřebuje. Vždyť hygienická služba de facto vykonává roli určité prevence. A prevence je vždy levnější než řešení následků.
V době covidové pandemie se projevil vyšší zájem studovat na lékařských fakultách a středních zdravotních školách. Je to příslib změn v nejbližší budoucnosti?
Ano, díky covidové pandemii si řada mladých lidí u nás uvědomila, že zdravotnictví jim v podstatě nabízí možnost stabilního zaměstnání. K tomuto poznatku docházeli proto, že viděli, jak jsou lidé v terciární sféře, v hotelnictví, cestovním ruchu a v pohostinství, ale i v jiných službách, propouštěni, zatímco lékařů a středního zdravotnického personálu je nedostatek. To mělo pozitivní vliv na jejich uvažování.
To také oceňujeme. Ale tato vláda svou politikou vůči zdravotnictví, neustálým snižováním potřebných financí do zdravotnictví, ve své podstatě ničí obraz kvalitně pracujícího a dobře zajištěného lékaře nebo zdravotní sestry, laboranta, laborantky či jiného pracovníka se středním zdravotnickým vzděláním. To je z její strany velká chyba. Protože jak dlouho bude zájem o studium lékařství či středních zdravotních škol za těchto podmínek trvat? Rok, dva?
U nás nehrozí, že by zdravotníci byli bez práce. Ale ono není jednoduché zajistit, aby pro toto studium byly zajištěny potřebné podmínky. Vždyť když je na středních či vysokých školách zájem o toto studium vyšší o 20 či o 30 %, než jsou stávající kapacity, nelze donekonečna tvrdit, že se vše zvládne. Stávající navýšení o cca 15 % je stropem kapacitních možností. Další navyšování je velmi složité. Na to je potřeba především peněz. Takže hrozí, že mládež může považovat za svou perspektivu opět studium práv či ekonomie, případně IT. Zkrátka zájem mladých lidí o studium lékařství či zdravotnictví by se neměl promrhat kvůli nesprávné politice Fialovy vlády.
V poslední době se hodně hovořilo o tom, že by se do českého zdravotnictví mohli zapojit lékaři a zdravotníci z Ukrajiny. Jak to konkrétně vypadá?
Pokud jde o lékaře či zdravotníky z Ukrajiny, tak od 24. února do současné doby se řeší různé asimilační plány. Když jsem se však na příslušných místech ptal, kolik lidí, kteří se mohou do českého zdravotnictví zapojit, to bude, prakticky nikdo nic nevěděl. Tito úředníci vůbec netušili, zda jde o desítky či stovky lidí. V migrační vlně se uprchlíků nikdo neptal, jaké mají profese či vzdělání.
Faktem je, že nyní zapojujeme mladé Ukrajince do škol, ať středních či základních. To je v pořádku, ale nikdo na rozhodujících místech si neuvědomuje, že tato válka jednou skončí. Čím dříve, tím lépe. Takže Ukrajina bude tyto mladé lidi, ale i jejich občany středního věku, potřebovat k obnově válkou zničené země.
Z toho také vyplývá, že ukrajinská vláda logicky požádá ostatní vlády zemí EU, aby ukrajinským uprchlíkům pomohly s návratem do jejich vlasti. Přirozeně že ti, kteří se již asimilovali, budou asi chtít zůstat. Ale většina migrantů bude ukrajinskou vládou vyzvána k návratu. To se dá logicky předpokládat. Zajímavé je, že právě o této otázce, o jejich návratu, nikdo na našich odpovědných místech zatím nehovoří. Přitom zdevastovaná země bude jejich pomoc potřebovat.
Miroslav SVOBODA
