V lednu 2022 si připomínáme 170. výročí průkopníka českého dělnického hnutí Ladislava Zápotockého, otce jednoho ze zakladatelů Komunistické strany Československa a prezidenta Československé republiky Antonína Zápotockého, který o svém otci napsal knihu „Vstanou noví bojovníci“.
Ladislav Zápotocký se narodil 12. ledna 1852 v Praze do krejčovské rodiny, což zformovalo jeho vztah k dělnickému hnutí a ve svých 21 letech vstoupil do vydavatelství „Dělnických listů“, později se podílel na založení dělnického čtrnáctideníku „Budoucnost“.
Největším dílem Ladislava Zápotockého bylo však založení Sociálně-demokratické strany českoslovanské v Rakousku 7. dubna 1878 v břevnovském hostinci u Kaštanu. Tato strana byla vůbec první stranou slovanského organizovaného dělnického hnutí a čeští pracující se tak jako první z národů slovanských zapojili organizovaně do boje proti kapitalistickému systému. Sociální demokraté se ihned pustili do boje za práva pracujících, za demokratizaci státu a ukončení národnostního útlaku. I proto se brzy dostal Ladislav Zápotocký do konfliktu se zákony rakouského mocnářství a v roce 1879 byl za účast na ustavujícím sjezdu sociální demokracie zatčen a odsouzen do vězení na dva měsíce. Podruhé byl zatčen roku 1881, ve stejný den zemřel i jeho nevlastní otec, a následujícího roku odsouzen na 18 měsíců za urážku císaře, pobuřování a tajné spolčování. Během tohoto druhého vězení Zápotockému umírá také jedna z dcer. Jenže i to přišlo rakouským úřadům jako nedostatečné a Zápotocký je ihned po propuštění vykázán z Prahy. S rodinou tedy přesídlí do Chebu,ze kterého jsou po 14 dnech vykázáni také a musí se tak usídlit v Zákolanech. Zde zůstává od politiky izolován až do roku 1900, kdy se podaří zrušit jeho zákaz pobytu v Praze. Zápotocký se opět organizuje v dělnickém hnutí vedením odborové organizace a přispíváním do novin. Roku 1906 je však postižen záchvatem mrtvice a je donucen ukončit práci a o deset let později umírá.
Úspěchy strany, kterou Ladislav Zápotocký zakládal, rozhodně nejsou přehlédnutelné. Byla to právě sociální demokracie, která vyzývala k demonstracím v roce 1905, díky kterým bylo v Předlitavsku prosazeno všeobecné a rovné volební právo pro muže. Naopak sociální demokracie zcela selhala v období první světové války, kdy se i marxisté ve vedení strany postavili zcela za Rakousko-Uhersko a díky tomuto selhání připadlo vedení strany s koncem války jejímu pravicovému křídlu. Čeští marxisté si však své chyby uvědomili, byli schopni je reflektovat a s porážkou se nesmířili. Konečně v roce 1921, po sporech s pravicovým vedením sociální demokracie, se od sociálně demokratické strany odtrhli a založili Komunistickou stranu Československa, sdružující komunisty všech národností v Československu. KSČ vyhrála hned první volby, kterých se účastnila, tedy doplňovací volby v Podkarpatské Rusi 1924 a v jejích prvních celostátních volbách se umístila druhá, před sociálními demokraty.
S příchodem nového roku a počátkem nového století komunistické strany si z těchto událostí musíme vzít příklad. Nesmíme se s neúspěchem smířit, musíme reflektovat kroky, které vedly k naší porážce v posledních volbách a poučit se z nich. Náš cíl, tedy spravedlivá společnost a emancipace všech lidí, JE správný. A na nás je zaujmout také správnou cestu a dokončit dílo započaté lidmi jako byl Ladislav Zápotocký. Čest jeho památce.
Roman Čučela, člen KV KSČM Praha
