Odbory proti chudobě

165

Odborové svazy sdružené v Českomoravské konfederaci odborových svazů (ČMKOS) se rozhodly dát společně jasně najevo postoje zaměstnanců napříč sektory k současné vážné ekonomické situaci a jejím sociálním dopadům. ČMKOS svolává na 8. října do Prahy na Václavské náměstí demonstraci kvůli nynější situaci. Vyzvala vládu, aby přijala opatření proti zdražování a propadu životní úrovně v Česku. 

V sále Fóra Karlín se v pondělí 5. září sešlo 1500 zástupců odborových svazů. V bouřlivé atmosféře dali Fialově vládě nekompromisně najevo, že její defektní hospodářská politika je pro zaměstnance nepřijatelná. Společně dali politikům, kteří mají odpovědnost za řízení země, jasný vzkaz: není možné nadále přehlížet složitou situaci rodin, zaměstnanců, důchodců, samoživitelů, stejně jako podnikatelů.

ČMKOS požaduje zvýšení minimální mzdy o 2000 korun na 18 200 korun ještě letos. O růstu mezd ve firmách pro příští rok budou odboráři vyjednávat individuálně podle situace jednotlivých podniků.

ČMKOS navrhuje snížení DPH na vybrané zboží, zastropování některých cen, růst dávek a znovuspuštění kurzarbeitového programu Antivirus, z něhož firmy za epidemie dostávaly příspěvky na mzdy od státu, prohlásil předseda ČMKOS Josef Středula. Zákonný kurzarbeit podle předáků není připravený, takže ho není možné rychle využít. Proto je jednodušší a rychlejší nechat v EU schválit znovu dočasný program Antivirus. Jiné země EU už podporu firem zavedly. České podniky tak přestávají být kvůli vysokým cenám energií a nákladům konkurenceschopné. Odbory se obávají propouštění.

Je potřeba konat

Lidé se bojí, firmy se bojí, lidé nevědí, co bude, a děsí se dnů, které přicházejí, charakterizoval Středula náladu ve společnosti. Červencová inflace v ČR je 17,5 procenta, průměr Evropy je 9,8, uvedl. »V žádném případě se nedá říci, že česká vláda bojovala s inflací,« řekl. »Vládě jsme doporučovali, že mají použít zákon o cenách. A ono uběhlo osm měsíců, a v zásadě se nic nestalo.« Ze 120 miliard korun, které letos stát získal navíc kvůli inflaci, dá vláda na kompenzaci občanům necelých 60 procent, a to ještě se značným zpožděním. Výdaje na kompenzaci inflace jsou téměř ve všech zemích EU výrazně vyšší než u nás. A na jejich inflaci je to vidět. Díky nečinnosti vlády se v ČR vyvinula pádivá inflace, která se bude těžce zastavovat, obává se Středula. Tvrdé kritice podrobil názor Fialova kabinetu, který chce proti inflaci bojovat udržením nízkých mezd.

Ekonomka Ilona Švihlíková prohlásila, že v české ekonomice se za posledních třicet let nahromadila řada patologických jevů, které se teď sčítají a je potřeba je řešit. »Kdepak udělali neoliberálové chybu? Tím, že se bude mluvit a vysílat signály s mácháním rukama se toho věru moc nezmění. Je potřeba konat!«

Komunikace vlády s vlastními občany je zpupná. Říká lidem, kteří se oprávněně bojí, že jim vlastně nikdo nepomůže, že to nejde, a že když se ozvou, tak jsou agenti toho či onoho, trollové a hlupáci…, postěžovala si Švihlíková.   

Jsme tu proto, abychom byli ovládáni zahraničními kartely? Nebo proto, aby čeští zaměstnanci třicet let poslouchali, jak za všechno mohou oni, zeptala se. Téměř vždy, když se v ekonomice objeví nějaký problém, zjistíme, že za to mohou zaměstnanci, řekla ironicky. »Oni chtějí mzdu? Jaká hrůza!«

Připomněla, že je nutné pomoci českým firmám, které nemají na zaplacení elektřiny. A dostat pod kontrolu státu strategická aktiva, jako jsou energetika, vodárenství, zásobníky plynu apod. Ty musí vlastnit stát.

Z prohlášení odborových svazů výrobní sféry

Členské odborové svazy ČMKOS působící ve všech odvětvích průmyslu, výroby a těžby surovin, vědě a výzkumu, obchodu a službách i v ostatních výrobních sférách vyzývají vládu, aby urychleně řešila současnou kritickou situaci v České republice.

Dlouho jsme mlčeli, ale naši členové už toho mají právě dost. Permanentní masáž v médiích, jejímiž protagonisty jsou vládní i opoziční politici, ekonomové, politologové a další, vzbuzuje jejich čím dál větší zlost a naštvanost. Problémy jsou přece evidentní. Raketový růst cen energií se promítá do cen všech výrobků, potravin a služeb a také do obav lidí z budoucího vývoje. Členové mají oprávněný strach, že nárůst životních nákladů nezvládnou. Již nyní dochází k dramatickému poklesu reálných mezd a počet domácností ohrožených chudobou stoupá. Proto požadujeme zachování kupní síly našich mezd, včetně minimální mzdy, a její urychlené zvýšení na 18 200 korun. Nebudeme čekat na to, až díky enormním nákladům na energie začnou krachovat firmy, které zaměstnávají naše členy. Ztráty těchto pracovních míst by byly nenahraditelné. Firmy musí fungovat a lidé musí mít práci, která je dobře uživí a která udrží spotřebu obyvatelstva na potřebné výši. Nežijeme v kapitalismu 19. století.

Dosavadní reakce vlády jsou podle nás nedostatečné a neodrážejí vážnost současné situace. Zaměstnanci v privátní sféře tuto krizovou situaci rozhodně nezavinili. Již tři kvartály za sebou vyzývají odbory vládu, aby přijala opatření potřebná k nápravě situace tak, aby nedošlo ke krachu ekonomiky a k nezvládnutelným potížím občanů. Nejsme žádní extremisté, snažíme se střízlivě hodnotit souvislosti, které ke vzniku kritické situace vedly. Nebudeme ale čekat věčně.

Vláda svým dosavadním přístupem dostává firmy pod enormní existenční tlak a v důsledku toho je v ohrožení i sociální dialog na úrovni jednotlivých firem. To je pro nás nepřijatelné. Je třeba ukončit chaotická řešení nastalých problémů. Je třeba najít celospolečenský konsenzus a nevěnovat se minulosti, protože minulost nic nevyřeší. Vláda se nemůže v důsledku aktuální krize zbavit své odpovědnosti za plnění vlastního programového prohlášení. Jde například o neřešení dřívějšího odchodu do důchodu pro zaměstnance vykonávající namáhavé a rizikové práce.

Pokud nebudou zastropovány ceny základních komodit pro občany i firmy, bude sociální smír v České republice pouhou iluzí. Není možné, aby hrstka spekulantů na současné krizi vydělávala nepřiměřené zisky na úkor naprosté většiny společnosti. Vláda by měla maximálně využít domácí zdroje energií a domácí výrobu pro uspokojení potřeb svých občanů. Upozorňujeme tě, vládo, že pokud setrváš ve svém dosavadním postupu, jsme rozhodnuti iniciovat důraznější protivládní akce a přimět tě k řešení nastalých problémů. Pokud nebudeš, vládo, konat, budeme nuceni konat my.

Z prohlášení odborových svazů ve veřejných službách a správě

Zaměstnanci veřejných služeb a správy jsou ze strany politiků i veřejnosti dlouhodobě dehonestováni a redukováni pouze na zbytečnou výdajovou položku státního rozpočtu. Údajně nic nedělají, jen na ně privátní sféra musí stále vydělávat. Právě naopak! Veřejnost často ani netuší, kdo všechno mezi ně skutečně patří. Jsou to například hasiči, policisté a další složky ozbrojených a bezpečnostních sborů, kteří se starají o naše bezpečí, kteří jdou tam, odkud všichni ostatní utíkají. Jsou to zaměstnanci zdravotnictví, kteří zachraňují zdraví a životy v sanitkách, na operačních sálech, v laboratořích i u rentgenů, v ordinacích i nemocnicích. Jsou to zaměstnanci školství, kteří učí a vychovávají naše děti, starají se o jejich obědy i o to, aby do jejich školy neteklo. Jsou to zaměstnanci sociálních služeb, kteří se starají o lidi, které stáří či nemoci připravily o soběstačnost. Jsou to zaměstnanci České pošty, kteří poskytují poštovní služby v celé republice a často jsou na venkově posledním kontaktem státní správy, a také řidiči a řidičky, kteří zajišťují veřejnou dopravu ve městech i v regionech. Jsou to zaměstnanci muzeí, divadel, knihoven, galerií a národních parků, kteří pečují o hodnoty předávané minulými generacemi i o náš osobní rozvoj při návštěvách památek, koncertů, divadelních představení a dalších akcí. Jsou to zaměstnanci všech úřadů státní správy i samosprávy, kteří se starají o správné vyplácení důchodů, všech dávek a příspěvků, o fungování měst i krajů a veškeré státní agendy. Jsou to umělci, kteří přinášejí kulturní zážitky a reprezentují naši zemi na mezinárodní scéně, a mnozí další.

Mnozí z nich jsou kvůli nezodpovědnému přístupu státu v práci dlouhodobě přetěžováni, jsou psychicky i fyzicky vyčerpaní kvůli obrovskému množství přesčasů a dlouhodobému stresu, což se negativně projevuje na jejich zdraví i v jejich osobním a rodinném životě. Dál toto vše podstupují jen proto, aby obětavě zajistili potřebnou službu občanům. Neadekvátní výdělky znamenají, že řada těchto lidí ze svých profesí odchází a nové se nedaří přijmout – o to náročnější je pak situace pro ty, kteří ve veřejné sféře zůstanou. Navíc jsou v dnešní složité době a rozpolcené společnosti čím dál častěji terčem agrese ze strany klientů, pacientů a další veřejnosti. Je ostudou společnosti, že dopustila, že tito lidé nejsou adekvátně za svoji práci zaplaceni, že někteří dokonce vydělávají tak málo, že mají nárok na sociální dávky. Vláda nejen že nehájí zájmy svých lidí, ale situaci bagatelizuje, či dokonce zhoršuje. Kolaps veřejné sféry nebo kterékoli její složky nebude ku prospěchu nikomu. Vyzýváme politiky, aby přestali útočit na zaměstnance veřejné sféry, aby přestali v občanech vyvolávat pocit, že jde o obrovskou armádu zbytečných byrokratů, a vyzýváme vládu, aby plnila své povinnosti spojené se správou státu a chodem společnosti a zaměstnancům veřejné sféry zajistila adekvátní odměňování a důstojné a bezpečné pracovní podmínky!

Jiří WERTZ

FOTO – autor