Kráska z doby bronzové má zpět svoji podobu

Antropoložka Eva Vaníčková a sochař Ondřej Bílek z Laboratoře antropologické rekonstrukce Moravského zemského muzea ve spolupráci s archeologem Michalem Ernée z Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Praze prezentují novou rekonstrukci podoby ženy z pohřebiště v Mikulovicích u Pardubic zpočátků doby bronzové, tedy z období přibližně 2200–1700 před n. l.

V letech 2007 až 2009 prozkoumali archeologové z Archeologického ústavu AV ČR, Praha a Východočeského muzea v Pardubicích na lokalitě Mikulovice u Pardubic několik skupin kostrových hrobů z počátků doby bronzové, tedy z období asi 2200 až 1700 před n. l.. Záhy se ukázalo, že zdejší pohřebiště je pravý „zlatý důl,“ a to nejen bohatstvím pohřebních výbav místních nebožtíků, ale zejména nepřeberným množstvím zcela unikátních informací o tomto období. „Staletí kolem roku 2000 před n. l. jsou v celoevropském kontextu spojována s počátky bronzové metalurgie a rozvojem dálkového obchodu a nadregionálních kontaktů všeho druhu. V této klíčové době patřilo území dnešních Čech, spojované s tzv. únětickou archeologickou kulturou, spolu s oblastmi jižní Anglie a jihovýchodního Španělska k nejvyspělejším oblastem evropského kontinentu a jeho tehdejší obyvatelé udávali po několik staletí tón společenskému, hospodářskému a politickému vývoji širší střední Evropy,“ zasadil prezentované téma do souvislostí Jiří Mitáček, generální ředitel Moravského zemského muzea.
Jednou z významných odlišností území dnešních Čech od všech sousedních oblastí je masový výskyt jantaru v hrobech zdejších obyvatel. Jantar je na našem území jednoznačně cizího původu, pochází z Baltu a je proto významný doklad nadregionálních kontaktů příslušníků zdejších “starobronzových“ populací. Z celkového obrazu svým bohatstvím vyčnívá právě pohřebiště v Mikulovicích. S téměř 900 jantarovými předměty identifikovanými ve 27 zdejších hrobech jsou Mikulovice na jantar nejbohatší lokalita v únětickém světě a jedna z nejbohatších v soudobé Evropě vůbec. Jantarové náhrdelníky, které patří k typickým ženským šperkům, se tu našly ve více než 40 procentech ženských hrobů, což je extrémní množství.
Lidské kosterní pozůstatky jsou, zejména díky dynamicky se rozvíjející archeogenetice i ostatním přírodovědným analýzám kosterních pozůstatků jako je izotopie, histologie, epigenetika, paleopatologie, 14C a další, velmi perspektivní zdroj informací.
Žena vybraná pro ztvárnění podoby zemřela ve věku kolem 35 let a pocházela bezesporu z vyšší společenské elity starší doby bronzové. Jde o nejbohatší ženský hrob únětické kultury a jeden z nejbohatších v soudobé Evropě. Pohřbená měla pět bronzových náramků, tři bronzové jehlice, dvě zlaté záušnice a především nádherný třířadý jantarový náhrdelník složený z více než 400 korálků a nejméně pěti tzv. rozřaďovačů.
„Jde o naprosto unikátní šperk, který mezi nálezy z této doby nemá obdobu,“ řekl Michal Ernée z pražského Archeologického ústavu AV ČR. „Radiokarbonové datování provedené v laboratoři v Mannheimu klade hrob do rozmezí let 1880 až 1750 před n. l.,“ dodal archeolog.
Přesná antropologická rekonstrukce byla možná díky dobře a téměř kompletně dochované lebce pohřbené ženy a také díky provedené analýze aDNA.
„Právě tyto analýzy posouvají celou rekonstrukci na kvalitativně vyšší úroveň a umožňují nám získat mnohem reálnější představu o jejím vzhledu. A tak se nyní díváme do tváře drobné, hnědovlasé, hnědooké ženě se světlou kůží. Z rysů tváře, jako je výrazná brada či postavení očí můžeme usuzovat i na povahové vlastnosti a ve spojitosti s bohatstvím, které ji obklopovalo, možná šlo o váženou a ráznou ženu, dnes bychom snad řekli – emancipovanou“, poznamenala se Vaníčková. „Skutečnou povahu však žádná analýza rozpoznat neumí, je to tajemství, které si tato žena navždy ponechá,“ dodala Vaníčková.
Antropologická rekonstrukce podoby ženy z hrobu č. 2 byla zhotovena v rámci projektu Akademické prémie. Nositelem prémie a vedoucím projektu je Michal Ernée z Archeologického ústavu AV ČR, Praha.
Autory replik šperků jsou restaurátorka Ludmila Barčáková (jantarový náhrdelník a zlaté záušnice) z Archeologického ústavu AV ČR, Praha, a kovolitec Radek Lukůvka (bronzové náramky a jehlice). Autorkou oděvních doplňků je archeoložka specializující se na textil Kristýna Urbanová.
(vž)