Zatímco navenek se politici států paktu NATO v současnosti věnují hlavně »odvracení hrozícího vpádu Ruska na Ukrajinu«, jak stále účelově tvrdí, v zákulisí se rozbíhá souboj o křeslo nástupce šéfa paktu Jense Stoltenberga, který odejde na konci září. Diplomaté i další znalci poměrů dávají šance zejména několika političkám ze zemí bývalého východního bloku, jejichž výběr by podle nich prý mohl být odpovědí na »aktuální ruské ambice«. Zájem o vlivný post však projevují i někdejší vládní činitelé z Velké Británie nebo Itálie.
O novém generálním tajemníkovi aliance se formálně rozhodne na červnovém summitu, po němž na podzim zamíří bývalý norský premiér, ekonom a politik Stoltenberg do čela centrální banky ve své zemi. Již nyní však diplomaté třicítky členských států bloku debatují o tom, kdo jej v »čase rostoucí konfrontace s Ruskem a obav z posilování vlivu Číny« nahradí. »S pokračujícím růstem napětí stoupá pravděpodobnost, že kandidát, který dostane zelenou do čela Aliance, bude muset brát vážně hrozby představované Moskvou i Pekingem,« napsali analytici Stefano Graziosi a James Carafano na serveru heritage.org.
Ráznější než Stoltenberg
Podle diplomatických zdrojů má v současnosti slušné šance na úspěch bývalá estonská prezidentka Kersti Kaljulaidová či litevská exprezidentka Dalia Grybauskaitéová. V jejich prospěch by zvláště u dalších východoevropských států mohl hrát fakt, že zejména vůči Rusku by patrně nastolily daleko ráznější kurz než Stoltenberg, který je vnímán jako umírněný zastánce vyjednávání. Takže do čela paktu se podle jestřábů už stejně nehodí. Zástupkyně silně protiruských zemí Estonska a Litvy by jistě byly poslušnějšími a údernějšími vykonavatelkami amerických příkazů než jejich předchůdce, aby si přízeň Washingtonu opravdu zasloužily. »Jejich výběr by mohl být pro Rusko jasným signálem, že se NATO nehodlá méně angažovat ve východních zemích,« řekl jeden z diplomatů v narážce na aktuální požadavek Moskvy omezit Alianční přítomnost ve státech někdejšího sovětského bloku. A dodal, že zmíněným političkám by mohl pomoci i fakt, že v NATO v současnosti roste poptávka po ženě v nejvyšší pozici. Jens Stoltenberg je v čele Severoatlantické aliance už třináctým mužem, žena ji ještě nikdy nevedla.
Kritika Ruska a Číny výhodou
V okruhu možných východoevropských kandidátek se objevuje i bývalá chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovičová. Do volby by ovšem chtěla promluvit také Velká Británie, jejíž média psala o možné kandidatuře bývalé premiérky Theresy Mayové nebo exministra zahraničí Williama Haguea. Podle analytiků bude však případný britský uchazeč čelit odporu Francie a zřejmě i východoevropských zemí, u nichž se očekává podpora pro politika z regionu. Stoltenberg se chystá ve funkci skončit po osmi letech, před ním pět let vedl Alianci Dán Anders Fogh Rasmussen.
S námitkami, že se již dlouho nedostalo na jižní Evropu, se ozývá Itálie, z jejíchž politiků se nejhlasitěji hovoří o ministru obrany Lorenzu Guerinim. Pro něj by podle názorů diplomatů mohla být výhodou orientace na Spojené státy americké a výrazně kritičtější přístup k Rusku a Číně než u další zmiňované italské političky, někdejší šéfky diplomacie Evropské unie Federiky Mogheriniové.
Pravidla a zvyklosti
Výběr šéfa paktu NATO nemá striktní pravidla, vítězný uchazeč by však podle nepsaných zvyklostí měl získat podporu většiny členských zemí a žádné státy by vůči němu neměly mít zásadní námitky. Diplomaté by se měli na jeho výběru shodnout během letošního jara, aby jej v červnu mohli potvrdit šéfové států a vlád na posledním summitu, který Stoltenberg povede.
(ava)
