Setkání s neteří člena Mladé gardy Ivana Zemnuchova

87

Osmdesát let uplyne 30. září od založení ilegální komsomolské organizace Mladá garda (MG) v Krasnodonu (Luhanská lidová republika, LLR). Rok 2022 byl v LLR vyhlášen Rokem Mladé gardy. Za svého letošního jarního pobytu na Donbase se mi podařilo sejít se s neteří člena štábu Mladé gardy Ivana (Váni) Zemnuchova, s Valentinou Samochvalovovou, a zachytit její vyprávění. Bylo to krásné, příjemné setkání.

Ivan Alexandrovič Zemnuchov se narodil 8. září 1923 ve vesnici Illarionovce Šackého okresu Rjazaňské oblasti SSSR v zemědělské rodině. Do 1. třídy šel do školy v sousední vesnici Olše. V roce 1932 se Zemnuchovovi přestěhovali do Krasnodonu. Váňa chodil do školy č. 1 Maxima Gorkého. Zajímal se o literaturu, hodně četl. Ve 13 letech začal skládat básně, v nichž opěvoval krásu rodného kraje. Ve škole byl vedoucím literárního kroužku. Jak uvádí článek o Váňovi na webu Mladá garda, v roce 1938 se Zemnuchov stal členem Komsomolu, po roce členem výboru organizace. Jakmile začala válka, chtěl jít na frontu, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nemohl. Byl pionýrským vedoucím ve škole v Pěrvomajce a poté ve škole Gorkého. V březnu 1942 se stal členem komise pro školní záležitosti v okresním výboru Komsomolu. Váňa se chtěl stát právníkem a byl rád, že ho okresní výbor Komsomolu poslal do právnického kurzu do Vorošilovgradu (nyní Luhansk). Kurz se mu však nepodařilo dokončit. V létě 1942 fašisté okupovali Vorošilovgradskou oblast.

V okupovaném Krasnodonu se Váňa aktivně zapojil do ilegální práce, stal se členem ilegální komsomolské organizace Mladá garda. Byl zvolen členem štábu organizace. Spolu s Olegem Koševým, Ivanem Turkeničem a dalšími rozpracovával plány bojových operací, sestavoval texty letáků, připravil přísahu pro členy Mladé gardy. Důležitou roli měl ve zřízení ilegální tiskárny, v tisku prvních letáků a jejich šíření. Účastnil se bojových operací. V prosinci 1942 začal s povolením okupačních úřadů pracovat klub Maxima Gorkého. Váňa se stal vedoucím. Spolu s ředitelem klubu Jevgenijem Moškovem řídil práci uměleckých kroužků, jejichž členy byli mnozí ilegální pracovníci. Klubová práce umožňovala skoro legálně se scházet ve skupinách, posuzovat plány akcí a bojových operací. Klub se stal sídlem mladogvardějců. Den po zatčení členů Mladé gardy Moškova a Viktora Treťjakeviče (zatčeni 1. ledna 1943) šel Váňa na policii, aby se pokusil o jejich propuštění. Ale byl zatčen. Po strašném mučení byl 15. ledna s dalšími mladogvardějci shozen do větrací šachty dolu číslo 5.

Pochovali ho ve společném hrobě hrdinů odboje na hlavním náměstí v Krasnodonu a 13. září 1943 byl Ivanu Zemnuchovovi posmrtně udělen titul Hrdina Sovětského svazu.

Nasťa a Arťom ze Stříbrného Marsu

Mému setkání s Valentinou Samochvalovovou pomohla náhoda. Mezi dětmi, členy Mediastudia Stříbrný Mars v Luhansku, které jsem několikrát za svého letošního jarního pobytu navštívil (a předal jim výtisk Haló novin z 16. března 2021 se svým článkem o Stříbrném Marsu), jsou i šikovní a úspěšní Nasťa (11) a Arťom (13) Samochvalovovi, vnoučata paní Valentiny. O tom, že jsou vnuky Valentiny, neteře Ivana Zemnuchova, naštěstí děti samy napsaly na stránce Stříbrného Marsu na sociální síti Vkontaktě. Když jsem se to dozvěděl, při prvním setkání s Nasťou a Arťomem jsem je požádal, zda by mně zprostředkovali setkání s babičkou. Děti mi ochotně domluvily u babičky návštěvu.

Jaké bylo mé překvapení, když jsem se dozvěděl, že jejich babička bydlí v domě naproti studentské koleji, kde jsem za svého pobytu v Luhansku bydlel. A dokonce i děti bydlí ve stejném domě jako babička, jen o několik pater níže. Kolem tohoto domu chodím při svých pobytech v Luhansku od roku 2018 nakupovat do obchodu a nenapadlo mě, že v tom domě bydlí neteř Váni Zemnuchova! Přitom o setkání s nějakým příbuzným člena Mladé gardy usiluji již šest let. Náhoda tedy pomohla a mně se splnilo velké přání.

Rodina Valentiny

Nasťa s Arťomem mě 27. května v domluvený čas čekali před svým domem. Dovedli mě k babičce a chvíli s námi pobyli. Pak jeli na schůzku Stříbrného Marsu. U paní Valentiny jsem se seznámil i s jejím synem Alexejem, strýcem Arťoma a Nasti. Nejprve jsem Valentině vyprávěl o sobě, naší Společnosti přátel LLR a DLR, Českém kulturním centru Julia Fučíka v Luhansku (které se nachází kousek od bydliště Valentiny) a o svých cestách na Donbas.

Poté se rozpovídala Valentina. Seznámila mě se svou rodinou. Její babička Anastasija Ivanovna Zemnuchovová (1891-1978) a dědeček Alexandr Fjodorovič Zemnuchov (1885-1943) žili od roku 1932 na ulici Bankovské (nyní Ljutikova) v Krasnodonu. Měli šest dětí, tři zemřely, když jim nebyl ani rok. Ze zbývajících dětí byl nejstarší syn Alexandr (1917-2013), který žil později v Doněcku, potomky neměl. Prostřední byla dcera Nina, maminka Valentiny (1920-93). Nejmladší byl Ivan (Váňa, 1923-43), člen štábu Mladé gardy. V příštím roce tedy uplyne 100 let od narození a osmdesát let od smrti Váni Zemnuchova. Maminka Nina, provdaná Tolstá (manžel Nikolaj Ivanovič Tolstoj zemřel v roce 1993), měla dvě dcery: starší Jelenu Nikolajevnu (narozenou roku 1949), která žije v Dněpropetrovsku a má dceru Julii. A mladší Valentinu Nikolajevnu (1951), jež žije v Luhansku.

Paní Valentina, provdaná Samochvalova, má s manželem Jurijem Jevgeněvičem Samochvalovem (1950-2019) dva syny. Alexeje (ten má syny Konstantina – 14 let a Jevgenije – 12 let) a Alexandra, který je otcem 13letého syna Arťoma a 11leté dcery Nasti, díky kterým jsem se mohl s paní Valentinou sejít.

Činnost strýce Váni za okupace

Následovalo vyprávění o činnosti Mladé gardy a strýce Váni, člena štábu Mladé gardy, za okupace. Po začátku okupace Krasnodonu německými fašisty (20. července 1942) navezl Váňa do domu cihly, písek a hlínu, aby si fašisté mysleli, že v domě probíhá oprava. Od října 1942 se v domě nerušeně konaly některé schůzky Mladé gardy. Při nich jakoby hráli šachy, aby nevzniklo podezření. Valentina mě upozornila na odlišnosti od příběhu Mladé gardy, jak ho popsal sovětský spisovatel Alexandr Fadějev ve své knize Mladá garda. Činnost Mladé gardy nebyla řízena komunistickou stranou, jak se píše v knize, ve skutečnosti si mladogvardějci veškerou svou činnost organizovali sami. V knize také nebyla zmínka, že letáky, které tiskli a roznášeli mladogvardějci, byly také hojně rozmisťovány v krasnodonském chrámu, protože tam se scházelo mnoho lidí. Byly přilepeny zespoda na lavice.

Mladogvardějci také pomáhali rodinám 32 ilegálních pracovníků, zaživa zakopaných v parku v centru Krasnodonu. A kdo byl zrádcem mladogvardějců? Nikoli Viktor Treťjakovič (v románu Fadějeva vystupuje pod jménem Jevgenij Stachovič), jak uvedl v knize spisovatel. Odvážní chlapci vykradli dva německé náklaďáky se zbožím. Na prodej získaných cigaret si najali malé hochy z města, které při prodeji kradeného zboží chytili policisté. Hoši prozradili, že cigarety mají od Moškova a Treťjakeviče z Gorkého klubu. Ti byli 1. ledna 1943 zatčeni. Brzy začalo rozsáhlé zatýkání dalších mladogvardějců. Vyšetřující policista krasnodonské policie Michail Kulešov po svém zatčení po osvobození Krasnodonu prohlásil, že členy Mladé gardy vyzradil při mučení Treťjakovič, což použil Fadějev. Přitom bylo známo, že zrádcem byl mladogvardějec Jevgenij Počepcov, který se sám 2. ledna 1943 přihlásil na policii a ve snaze ujít zatčení a trestu smrti prozradil jména dalších mladogvardějců. Treťjakovič nikoho neprozradil, což se definitivně potvrdilo až v roce 1959, po zatčení dalšího krasnodonského expolicisty Vasilije Podtynného, který označil Kulešovův výrok o zradě Treťjakeviče za vymyšlený.

Život Valji v rodném domě

Paní Valentina (Valja) dále vzpomínala na svůj pobyt v Krasnodonu. Se sestrou Jelenou (Lenou) žily od narození s maminkou Ninou a babičkou Anastasií ve finském domku v ulici Ljutikova (bývalé Bankovské) v Krasnodonu. Finský domek, kterých bylo v tomto městě mnoho, je dvojdomek rozdělený na dvě části. Každá jeho polovina (byt) obsahovala kuchyni, obývací pokoj a ložnici. K bytu přiléhala zahrada. Valja s Lenou chodily do podnikové školky šachty č. 1. Ve školce byla ředitelkou Jelena Nikolajevna Koševá, maminka člena štábu Mladé gardy Olega Koševého.

Na šachtě č. 1 pracovali rodiče Valji a Leny, tatínek celých 24 let. Lena chodila od 1. třídy do školy č. 4 Klimenta Vorošilova (nyní Sergeje Ťulenina), od 9. třídy pak do školy č. 1 Maxima Gorkého. Valja od 1. třídy navštěvovala Gorkého školu. Sestry tak nakonec chodily do stejné školy, kam ve 30. letech minulého století, před válkou, docházel i jejich strýc Váňa. Žáky Gorkého školy bylo mnoho mladogvardějců, členové štábu Mladé gardy Oleg Koševoj, Váňa Zemnuchov a Ivan Turkenič chodili do tří různých tříd. Po druhé světové válce se na lavicích, v nichž sedávali, objevily cedulky s jejich jmény. Lena seděla v lavici strýce Váni, Valja v lavici Turkeniče.

Studia a pracovní činnost

Po ukončení střední školy (10. třídy) v roce 1968 studovala Valja na lékařské fakultě v Rostově na Donu (Rostovský medicinský institut) obor oční lékařství. V letech 1983-2007 (od r. 1985 jako předsedkyně) pracovala ve skupině expertů oftalmologů v Luhanské oblasti. Lena vystudovala Kyjevský polytechnický institut, obor inženýr konstruktér, po skončení školy pracovala v Dněpropetrovsku.

Zemnuchovovi žili ve finském domku až do roku 1993, do smrti maminky Valji a Leny Niny (babička Valji a Niny Anastasia zemřela v roce 1978). Valja a Nina nejdříve domek pronajímaly, poté jej prodaly.

Pohled na události roku 2014 a 2022

Na dotaz, jak rodina prožívala rok 2014 – začátek občanské války v Luhansku, odpověděla paní Valentina, že to bylo strašné. Jeden a půl měsíce žili pod střelbou Ukrajinců, kteří se snažili dobýt Luhansk. Několik střel dopadlo i v blízkosti domu, kde žila. Dlouho byli bez vody, plynu a elektřiny. K dotazu na události roku 2022 mi sdělila, že ruskou vojenskou akci lze přirovnat k Velké vlastenecké válce 1941-45, jelikož stejně jako tehdy i nyní jde o boj proti fašismu a ukrajinskému nacionalismu. Vyjádřila názor, že pokud by k akci nedošlo, zaútočili by Ukrajinci na Donbas a srovnali by ho se zemí.

Procházka po ulici Ljutikova

Při pobytu v Krasnodonu v roce 2016 jsem navštívil místa, spojená s Mladou gardou, mj. i některé ulice, v nichž žili mladogvardějci. Na některých domcích se dosud dochovaly desky se jmény těch, kteří tam žili. V ulici Ljutikova jich žilo hned několik. Vedle domku Váni Zemnuchova žila Klavdija (Klava) Kovaljova, o kus dále Voloďa Osmuchin a Sergej Levašov. V ulici žila i maminka Jevgenie (Ženi) Kijkové a vedoucí ilegální komunistické organizace v Krasnodonu a Vorošolovgradské oblasti Filipp Petrovič Ljutikov (1891-1943). V ulici se také nacházelo první muzeum Mladé gardy.

Jaromír VAŠEK

FOTO – autor a jeho archiv