Dobře zapsán na Západě, v Rusku nízký kredit

27

Agentury a média přinesly zprávu o smrti Michaila Gorbačova. Zpráva ve mně vyvolala vzpomínky na období, kdy jsem byl studentem v Moskvě. Zažil jsem úmrtí dvou generálních tajemníků KSSS – Jurije Andropova a Konstantina Černěnka. Patřím mezi Čechy, kteří se přímo zúčastnili rozloučení s oběma státníky a poklonili se jejich památce přímo u vystavené rakve.

Prožil jsem v Moskvě v roce 1985 zvolení Gorbačova do funkce generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS), jeho první oficiální vystoupení v televizi a médiích. Považoval jsem ho za vzdělaného, energického člověka, dobrého rétora, komunistu na tehdejší sovětské poměry mladého v nejvyšší stranické funkci. Očekávání nejen sovětské veřejnosti byla veliká.

Mluvil spatra o svých představách, jak zlepšit život lidí nejen v Sovětském svazu. Jeho idea o »novém myšlení«, »perestrojce«, »glasnosti« a »urychlení« padla na úrodnou půdu nejen v SSSR, ale oslovila i svět (česky M. S. G: Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět, Praha, 1987). Získal si sympatie, měl hodně stoupenců. Gorby, řečeno dnešními slovy, se stal přes noc celebritou. Získal Nobelovu cenu míru a sklízel pocty po celém světě. Československo navštívil v roce 1987, v Praze ho nadšeně vítaly davy občanů. V jeho zemi mu však lidé postupně přestali rozumět a věřit.

Za jeho působení ve funkci generálního tajemníka a prezidenta SSSR se zásadním způsobem změnil svět a geopolitická mocenská rovnováha, zejména mezi USA a SSSR, dohodnutá po druhé světové válce na Postupimské konferenci čtyř velmocí. Společně s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem přispěl k ukončení studené války v Evropě. Průlomová byla Smlouva o likvidaci raket středního a krátkého doletu, podepsaná oběma státníky v prosinci 1987 v Bílém domě. Zasadil se o stažení sovětských vojsk z Československa, Německa a Afghánistánu. Američané mu slíbili, že se NATO nerozšíří na východ, a pak se postarali o zapojení pobaltských, středo a jihoevropských zemí do paktu.

Výsledkem jeho politiky bylo, že přispěl k zániku RVHP a Varšavské smlouvy, k rozpadu socialistického bloku v Evropě. Výsledkem byla »transformace« zemí střední a východní Evropy, včetně Československa, zpět ke kapitalistickému společenskoekonomickému systému a jejich vstup do NATO.

Jeho politika dovnitř Sovětského svazu začala v květnu 1985 masivní protialkoholní kampaní, kterou jsem v Moskvě osobně zažil. Byl schválen tzv. suchý zákon, který omezoval produkci, prodej a konzumaci alkoholu ve veřejných prostorách, např. na společenských a sportovních akcích, v restauracích, ve vlacích apod. Kampaň byla vrcholně nepopulární a postupně vyzněla do ztracena.

Stál u rozpadu SSSR v roce 1991 a následně Jelcinova politika vedla ke vzniku oligarchického systému moci, který si rozporcoval nerostné bohatství a průmysl Ruska. Vytvořila se nesmírně bohatá vrstva společnosti. Na druhé straně neuvěřitelně zchudli lidé, ztratili zásadní sociální jistoty, které měli dlouhodobě v Sovětském svazu – zaměstnanost, bezplatné školství a zdravotnictví, levné bydlení a dovolené, stabilní ceny energií, dopravy, potravin a dalších produktů.

Není proto divu, že za svou činností ve vrcholných funkcích, po zbytek života svým komentováním veřejného života, je dobře zapsán na Západě. V Rusku zůstal jeho kredit velice nízký, respekt a pochopení nezískal.

Svatomír RECMAN