Kdo šíří nenávist, obavy a strach

V souvislosti s bohužel pokračujícím konfliktem mezi Ukrajinou a Ruskem se dnes a denně přesvědčujeme, jakým způsobem se dostává lidem skutečná informace o tom, co se děje v místech konfliktu, ale i mimo něj.

Lidé si ve velké většině začínají uvědomovat, že stejně tak jako předcházející konflikty, tak i ty současné nepůsobí trauma pouze dvěma či více znesvářeným stranám, ale že dopadají beze zbytku na všechny, kteří se jich přímo i nepřímo účastní. To se týká, a velice zásadně, i České republiky. Kvůli naší současné vládě podporujeme jednu z konfliktních stran, kterou je Ukrajina. Zásluhou válkychtivých ministrů obrany, zahraničí, průmyslu a obchodu za přispění zbývajících resortů poskytuje naše republika »humanitární pomoc« v podobě zbraní, válečného materiálu a nyní i živé lidské síly k tomu, aby ještě více eskalovalo válečné napětí.

Jsem pro to, aby naše země poskytla skutečnou humanitární pomoc těm, kteří museli z důvodu válečných událostí opustit své domovy, především matkám s dětmi, a po dobu, než se Ukrajina dostane opět do normálního chodu života, jsme jim poskytli tu nejpotřebnější pomoc. Nesouhlasím s konfliktem probíhajícím na Ukrajině, ale protože nejsem žádný hlupák, v této zemi jsem mnohokráte byl, stejně jako v Rusku, dokážu si vydedukovat, že za konfliktem stojí ve značné míře někdo jiný než lid zmíněných zemí. Jsou to USA a jejich západní spojenci, ke kterým se bohužel hlásí i naše Česká republika, ne veškerý její lid, ale hlavně především současná vládní moc.

Vyjadřování paní Černochové, která byla postavena do čela ministerstva obrany, svědčí o její zaostalosti v přehledu o tom, jak se vyvíjely poválečné světové dějiny. Holedbá se tím, že celá česká společnost se semkla proti agresorovi z Ruska, a těch pár exotů, kteří mají na probíhající konflikt jiný názor než ona, neuznává a pohrdá jimi. Její výroky na adresu OSN a Rady bezpečnosti: »Když nezasáhnou proti Rusákům, ať se rozpustí. Vyloučit Rusko z RB OSN,« a tuto její tezi podporuje i předseda Ústavního soudu Rychetský. »Jestli chceme skutečně pomoci, požaduji poslání dalších zbraní.« Tak to je skutečně humanitární pomoc. Doporučuji paní Černochové, aby si doplnila vzdělání v oblasti mezinárodních vztahů a přestala vyvolávat válečné psychózy.

Událostí byly i volby prezidenta v Srbsku a parlamentní volby v Maďarsku. Zde se vyznamenala zejména předsedkyně Poslanecké sněmovny Pekarová Adamová, když vyjádřila svá přání a snažila se přesvědčit lid obou zemí, jak má jít volit. Hlavní požadavek, vyslaný jako signál, byl na adresu občanů Maďarska: »My u nás v Čechách jsme vyhnali a vyhodili Babiše, vyžeňte Orbána. Když jsme to dokázali my, dokážete to i vy. Orbán je ochoten navazovat styky s Čínou, potřebujeme, aby EU tvořily pouze a jen demokratické státy, jiná cesta je pro nás nepřijatelná.« Jak vidno, nepochopila, že lid Maďarska se řídil vlastním rozumem, a ne diktátem mluvčích EU a NATO.

Sebestředná Pekarová by se měla nad svými sebestřednými nápady a výzvami zamyslit, pokud na to má, přestat škodit vlastní zemi, neplést si politiku s hokynařením a jít dělat něco užitečnějšího.

Jiří POKORNÝ