Konflikt na Ukrajině nemá vojenské řešení

35

Nedaleko našich hranic zuří válka a umírají lidé. Jsem ostře proti této válce! Nechci ovšem riskovat tři roky ve vězení, a tak nejdříve zdůrazňuji, že odsuzuji invazi na Ukrajinu jako porušení mezinárodního práva a nejsem stoupencem prezidenta Putina.

Opakuji znovu, že jsem vášnivě proti válce. Už za mých studentských let jsme tvrdili, že Válka je vůl! Na tom stále trvám. Moje podpora míru není nic nového. Už v 70. a 80. letech v emigraci jsem podporoval tu část mírového hnutí, která prosazovala jak demilitarizaci, tak i demokratizaci Evropy. Jako český ministr zahraničí jsem byl proti bombardování bývalé Jugoslávie a spolu s řeckými přáteli jsem se snažil prosadit příměří a diplomatickou dohodu o stabilitě Balkánu. To se nakonec povedlo.

Jako předseda Valného shromáždění OSN jsem se snažil zabránit americké invazi do Iráku a zabránit, aby USA nedostaly k této válce mandát Rady bezpečnosti OSN. To se povedlo, ale válce jsme nezabránili. V zajateckých táborech v Iráku se pak narodil tzv. Islámský stát, který rozpoutal krvavou válku v celém regionu.

Dnešní válku na Ukrajině nelze vyřešit vojensky. Je nesmírně naivní se domnívat, že míru lze dosáhnout tím, že jedna strana porazí tu druhou. Vznikl by tak jen dočasný klid zbraní na hřbitově a poté by se poražení vzbouřili a došlo by k další válce.

Západ dlouhá léta ignoroval varování Ruska

Řekl jsem, že odsuzuji invazi na Ukrajinu. Jsem však přesvědčen, že je třeba si uvědomit, co vedlo Putina k tomuto rozhodnutí. Rusko se díky své historii tradičně obává obklíčení. V letech 1990-91 ujistili západní politici, včetně prezidenta Bushe a kancléře Kohla, Michaila Gorbačova, že když stáhne sovětské jednotky z NDR a umožní sjednocení Německa, tak se NATO neposune na východ »ani o píď« (podle záznamů řekl tehdejší americký ministr zahraničí James Baker). Uznávám, že bylo poněkud pošetilé od Gorbačova – který byl vždy odpůrcem války – uvěřit těmto ujištěním a nenechat si to podepsat v závazné smlouvě. Na tomto prokázaném faktu – viděl jsem víc než 300 stran záznamů ze setkání a z rozhovorů, a také jsem s Gorbačovem hovořil – to však vůbec nic nemění. NATO se začalo přibližovat k ruským hranicím, a když o členství v NATO požádala i Ukrajina, tak prezident Putin opakovaně téměř 15 let na různých mezinárodních konferencích varoval, že přibližování se jednotek NATO k ruským hranicím je jasné ohrožení bezpečnosti Ruska, které vláda nemůže a nebude tolerovat.

Nevím, zda si Američané mysleli, že Putin blafuje, anebo si přáli ho rozhněvat, ale každopádně to Západ ignoroval, a ještě v prosinci 2021 prezident Biden hovořil o budoucím členství Ukrajiny v NATO. Dne 23. února 2022 pak požádali představitelé Luhanské a Doněcké republiky Rusko o pomoc a následující den došlo k invazi. Přiznám se, že jsem se tehdy domníval, že se ruská vojska zastaví na tzv. linii dotyku a dojde k vyjednání. Nestalo se. A začalo zabíjení.

Přestat s dodávkami zbraní!

Opakuji, že tento konflikt nemá vojenské řešení. Lze ho vyřešit jen diplomatickým jednáním. Bohužel USA, Evropa včetně naší vlády, prodlužují válku poskytováním Ukrajině velkého množství zbraní. Už dnes dostala Ukrajina větší takovouto pomoc než Afghánistán, Izrael a Egypt dohromady. Ministryně obrany Černochová je hrdá na to, že patříme k největším dodavatelům zbraní na Ukrajinu. Ukrajinci bojují za svou vlast, a tak mají pochopitelně daleko vyšší morálku než ruští vojáci. Představovat si však, že mohou porazit jadernou velmoc, je ovšem nebezpečný vrchol naivity. Použití jaderné zbraně si jistě nepřeje žádný soudný člověk.

Tuto válku je nutné zastavit. Západ musí přestat s dodávkami zbraní a zatlačit na obě strany, aby si sedly k diplomatickému stolu. Musí se jednat a hledat kompromis, který bude bolestný pro obě strany. Každý den války umírají další lidé včetně nevinných civilistů, žen a dětí. Na Ukrajině již zahynulo několik desítek dětí. (Mimochodem v Jemenu byly zabity tisíce dětí, ale o tom se u nás nepsalo.) Nevím, k jakému kompromisu obě strany dojdou. Je to jen a jen na nich. Ale dovedu si představit jakousi verzi minských dohod. Luhanská a Doněcká republika mohou získat rozsáhlou autonomii (nyní už asi budou žádat uznání jejich samostatnosti). Krym zůstane ruský a z ostatního okupovaného území se Rusové stáhnou. Ukrajina se svými oligarchy a obrovskou zkorumpovaností zůstane součástí Západu, ale nebude v NATOa na jejímúzemí nebudou ofenzivnízbraně. Dohodu pak bude garantovat OSN a několik významných států. Žádná strana tuto válku neprohraje, ale ani nevyhraje. Válka nesmí být pokračování politiky jinými prostředky. Musíme společně prosazovat diplomatické řešení tohoto konfliktu.

Věřte mi, že válka je vůl a musíme zabránit jak jejímu pokračování, tak i dalšímu zdražování! K tomu přeju hodně síly, trpělivosti a rozhodnosti.

Jan KAVAN