Propaganda tohoto režimu je opravdu všudypřítomná a používá všech možných i nemožných argumentů, aby co nejvíce očernila socialistický systém v bývalém Československu. Nevadí jí v tomto ohledu ani použít takové (pseudo)argumenty, k jejichž vyvrácení stačí letmý pohled do běžně dostupných statistik.
Takže jsme se v uplynulých letech mohli například dozvědět, že někdejší televizní hlasatelka a pozdější mluvčí jedné z pražských nemocnic paní Jurinová neměla děti, protože je nechtěla přivést do toho zrůdného komunistického režimu. Tento emotivní výrok jí sice i přinesl přízeň ve vládnoucích kruzích a prospěl asi její kariéře, ale poněkud koliduje s realitou. Při pohledu na statistiky, které ukazují, že v 70. a 80. letech minulého století, tedy v období, kdy lidé žili pod tou »komunistickou knutou«, se rodilo ročně v průměru asi 150 000 dětí, zatímco v letech »svobody« se tyto počty smrskly na sotva 100 000 dětí ročně s nevalnou demografickou vyhlídkou do budoucna, si asi mnoho lidí musí položit otázku, zda tím zrůdným režimem alespoň z pohledu demografie není právě tem současný režim kapitalistický.
Totéž lze říci i na konto různých podobných antikomunistických invektiv, pokud jde o spotřebu alkoholu před a po roce 1989. Nedávno jsem četl v jakémsi vzpomínkovém článku na jazzovou zpěvačku Vlastu Průchovou, že měla nádherný hlas, ale komunisti ji nikam nepustili a umořili ji. Upila se k smrti, protože v komunistickém Československu bylo hanba vystřízlivět.
Stejně se vyjadřovala dnes velmi intenzivně obsazovaná herečka Eva Holubová, která na margo své alkoholové kariéry před listopadem 1989 včetně různých forem protialkoholního léčení také prohlásila, že »za bolševika musela pít, aby ten hnusný režim přežila«.
I zde stačí jednoduchý pohled do statistik, abychom mohli konstatovat, že povaha režimu se z tohoto pohledu po roce 1989 zřejmě zhoršila, jelikož spotřeba měřená v litrech čistého alkoholu na osobu stoupla z 8,2 litru na 9,7 litru v roce 2021. Tento fakt asi příliš nevylepší ani snahy zdůvodňovat tento negativní posun lepším a atraktivnějším výběrem alkoholických nápojů v našich obchodech. A to se ani nepokoušíme porovnávat spotřebu drog všeho druhu ani připomínat metanolovou aféru z roku 2012 s několika desítkami mrtvých, obětí nezřízené touhy po kapitalistickém zisku několika jedinců.
Znovu se tedy ukazuje, že ta nekonečná svoboda, které jsme údajně dosáhli po roce 1989, příliš nepřispěla k lepší životosprávě a k lepší a svobodnější atmosféře mezi lidmi, především tedy pokud jde o sociální problémy. Lidé cítí naopak v řadě ohledů větší tlak na své životy, a tak počet příkladů asociálního a deviantního chování spíše roste.
Pavel JANÍČKO
