Renesance zatuchlého feudalismu, tentokrát z Plzně

15

Při návštěvě zdravotnického zařízení, konkrétně polikliniky v Plzni na Doubravce, nedaleko jejího vchodu, čeká zájemce o lékařskou péči zajímavé uvítání. Od minulého měsíce se zde nově tyčí kýčovitá, pískovcová socha mocnáře, posledního rakouského císaře Karla I. Co k tomu vlastně dodat? Konstatování, že se areál s budovou polikliniky nachází v majetkovém portfoliu společnosti Privamed a že vlastník si může na svém pozemku nechat postavit sochu prakticky jakoukoliv a kohokoliv.

Toto konstatování lze doplnit, že celý objekt byl vybudován pro občany za socialismu zhruba před padesáti léty a možná také tím, že spoluvlastníkem Privamedu je dlouholetý protagonista ODS, první hejtman Plzeňského kraje a poradce expremiéra Nečase Petr Zimmermann. Tím ovšem výčet faktických a nezpochybnitelných dat končí a dále, při pohybu ve směru teoretických úvah, proč sem tuto sochu společnost umístila, v tom nenacházím významnějšího smyslu a racionality, spíše jen registruji neumělý pokus o prapodivnou veřejnou provokaci.

Sílící trend glorifikace feudalismu a jeho titulárních představitelů je skutečně již v ČR za morální hranou, a jestli kdokoliv dnes například odsuzuje konflikt a oběti na Ukrajině, stejně tak musí zavrhnout i válku první světovou s mnoha miliony mrtvých, kterou příbuzensky i pracovně blízcí zde vysochaného Karla nesporně rozpoutali čistě ve svém parciálním zájmu. On ale i běžný život v jejich tehdejší monarchii byl nesnesitelný, a to nejen pro obyčejného člověka, také v širším pojetí, i pro celé národy násilím stmelené, udržované v nesourodém celku silou a diktátem. Karel, ani jeho manželka Zita, která na něj měla významný vliv, realitu doby ze svých honosných paláců prostě nechápali. Excísařovna dokonce ještě před svojí smrtí, na konci osmdesátých let, v nedávno odvysílaném dokumentu, v reakci na obsah některých francouzských knih, označujících monarchii za »žalář národů«, prohlásila: »Nevěřím tomu, to by musel být příliš velký žalář národů, všem se vedlo velice dobře. Všichni měli všechno, co přináleželo jejich státu. Vidím několik velkých štváčů, Beneše a Masaryka, kteří odsud odešli do ciziny a odtud vedli štvanici.«

Ptejme se v této souvislosti, proč tedy adorovat Karla na veřejných piedestalech, když nejen od protagonistů ODS stále slýcháváme, že naše demokratická země je vybudovaná především na »masarykovských« tradicích a hodnotách, spočívajících v budování a emancipaci moderního státu? Je sice hezké, když z úst představitelů společnosti Privamed, která zjevně disponuje nadbytkem financí od zdravotních pojišťoven, vyslechneme informaci, že za panování Karla vzniklo například první ministerstvo národního zdraví, ale k tomu je nutno dodat, že se opěvovaný panovník dlouhodobě nacházel a spolupracoval s celou suitou lidí, kteří měli přímý podíl viny na tom, aby byla tato nová zdravotní instituce velice dobře zásobená válečnými mrzáky a dalšími obětmi světového konfliktu. Ve své korunovační přísaze se ostatně i samotný Karel přímo zavázal, že bude hájit integritu a nedotknutelnost Svatoštěpánské koruny.

Někdy zmiňovaný argument, že se snažil dopady války na civilní obyvatelstvo mírnit, působí z historického hlediska až irelevantně. A co na sochu říká představitel dotčeného plzeňského obvodu Tomáš Soukup z hnutí ANO? Tak to je šalamoun! »Dílo možná vzbudí kontroverze, Karel I. jako císař pán může být vnímán negativně, ale je to dávná historie« – a on s tím prý problém nemá. A tak tedy můžeme být dnes rádi, že můžeme všichni společně »slavit« další úspěch v novodobém přepisu historie, tentokráte spojeném s renesancí zásluh šlechty a jejího feudálního pohledu na svět. Děkujeme!

Jiří VALENTA, zastupitel Plzeňského kraje za KSČM