Vláda v posledních týdnech proslula metodou průzkumných balónků. Vypustí nějaký návrh a sleduje, jak ho přijme veřejnost. Zkusila to třeba s odchodem do důchodu v 68 letech. Když se zdvihla povodeň nesouhlasu, začali se vládní představitelé tvářit, jako by to nikdy neřekli. Dokonce protestující peskovali za to, že vystupují proti reformě důchodů, která ještě není schválená. Vtipné. Pak by jistěže bylo pozdě. Vrátili se tedy k osvědčenému způsobu, který nakonec lidé »skousli«. Každý rok se přihodí pár měsíců navíc a nakonec se dospěje ke stejnému výsledku. Jenže značná část obyvatel na to nenaletěla, takže začali slibovat, že každých pět let se bude doba odchodu do důchodu přepočítávat podle průměrného věku dožití. Prý bychom měli strávit v penzi zhruba 21,5 roku. Nic to ovšem nevypovídá o zdravotním stavu, v němž se vyčerpaní lidé budou nacházet.
Možná pro odlákání pozornosti ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) začal hovořit o jiném »balíčku«, tentokrát ke snižování administrativní zátěže. To zní dobře, ne? Jenže jeho součástí není jen odbourávání přebytečné agendy, jak by si to mohli lidé vykládat. Na čelném místě je například zrušení přísedících z laické veřejnosti u soudů. Loni jich působilo 5017, z toho 4025 u okresních soudů. Zuzka Bebarová Rujbrová, bývalá poslankyně za KSČM, která dříve pracovala jako soudkyně, ale míní, že přísedící jsou u soudních líčení užiteční. Přinášejí k soudům své životní zkušenosti. Je pravda, že soudce s nimi musí více komunikovat a některé právní záležitosti jim vysvětlovat. Není právě to důvodem, proč od řady soudců zaznívá souhlas s tímto návrhem? Ušetřilo by jim to přece čas.
Pokud ale vláda doufala, že návrh projde bez povšimnutí, musela ji nemile překvapit už diskuse na internetu. Často v ní zaznívá, že odstranění tzv. soudců z lidu zejména z trestního soudnictví by znamenalo zrušení laické kontroly. Obávají se, že by »sebevědomí« některých soudců mohlo přerůst únosnou mez. Přitom se nezdá, že by se nějak zvlášť ušetřilo. Vždyť odměna je mizivá, pokud se nemýlím, tak pouhých 150 Kč za jeden soudní den. I to může být příčinou toho, že více než polovina přísedících přesáhla věk 60 let a u okresních soudů je více než třetině přes 70 let.
Někteří soudci upozorňují, že vysoký věk přísedících někdy řízení protahuje a prodražuje. Pokud tzv. soudce z lidu těžce onemocní nebo zemře, musí se vše opakovat po stanovení nového. No, možná tady by mohly nějaké úspory vzniknout. Nikdo ale netuší jaké. Někteří soudci by si ale přáli zachování přísedících především u souzení závažných trestných činů a v některých dalších případech, protože si jejich přínosu váží. Místo ocenění této společensky důležité činnosti například vyšší odměnou se ale má šmahem škrtnout. Možná by to potěšilo starosty a primátory měst. Ti si stěžují, že je rok od roku těžší získávat zájemce o tak časově náročnou a odpovědnou činnost s jen symbolickou odměnou. Tzv. soudce z lidu totiž schvalují zastupitelstva. Při rozhodování vlády o této otázce by tedy nemělo rozhodovat ostré pero Zbyňka Stanjury, ale posouzení důsledků tohoto kroku.
Miroslava MOUČKOVÁ
