S Ing. Jiřím Paroubkem jsme dělali rozhovor v květnu minulého roku. Již tehdy vyslovil přesvědčení, že levice se do Sněmovny dostane jen spojenými silami. Proto bývalý premiér a předseda ČSSD nyní založil spolek Nespokojení, který má ambici sjednotit levicové strany a hnutí a společně kandidovat příští rok ve volbách do Evropského parlamentu a později do Sněmovny.
Do té doby by se měli Nespokojení stát výrazným politickým hráčem, byť zatím neparlamentním…
Já myslím, že je to první krok k tomu, aby se projekt spojení levice na jedné kandidátce do Evropského parlamentu a pak pro volby do Poslanecké sněmovny mohl uskutečnit. Já využiji následující půlrok na to, abych debatoval se svými politickými přáteli, a budu rozšiřovat okruh lidí v jednotlivých krajích. Budu tam jezdit, debatovat, vysvětlovat lidem, proč je sjednocení důležité. Často jsou to bývalí funkcionáři sociální demokracie a jiných levicových stran. Někdy začátkem září bychom chtěli vytvořit hnutí, které by bylo schopno postavit kandidátku, na které by byli představitelé jednotlivých levicových politických stran a také zajímavé bezpartijní osobnosti. S předsedkyní KSČM Kateřinou Konečnou jsme o tom hovořili, ta je tomuto projektu příznivě nakloněna a předpokládám, že to ještě musí projednat v orgánech své strany. S Michalem Šmardou, předsedou ČSSD, jsem o tom rovněž hovořil. Jeho reakce byla taková nijaká. Požádal jsem ho, abych se mohl sejít s celým vedením sociální demokracie a vysvětlit tento projekt. Nemá smysl mluvit o tom, že jsme pro sjednocení všech levicových stran bez komunistů. Jinak by takový projekt neměl cenu. Byla by to hra malých čísel. Jestli chce ČSSD propadnout ve volbách do Sněmovny, tak prosím.
Myslím, že obě strany mají určité finance, které potřebují na svou činnost, mají svůj majetek. Je zbytečné mít majetek za miliardu, když je možné, aby každá strana dala 30 až 40 milionů na volební kampaň do Sněmovny a 50 milionů na volby do Evropského parlamentu. To má nějaký smysl. Myslím, že toto je reálné a samozřejmě chce to rozšířit okruh známých osobností, které jsou schopny tento projekt podporovat. Malé levicové strany, jako Suverenita, Domov nebo národní socialisté, jsou do spolku zapojeny a já předpokládám, že i ty dvě velké se do něj zapojí. Nikdo nebude rušit jejich organizační strukturu, nikdo nebude kádrován.
Spolek Nespokojení vznikl nedávno. Předpokládám, že již má svůj organizační štáb…
Samozřejmě. Máme výbor, zakládající členy, celou řadu příznivců. Během pár týdnů bych chtěl dát dohromady reprezentativní výbor, kde budou mít zastoupení představitelé všech zúčastněných politických stran a zajímavé osobnosti. Byl bych rád, kdyby tam byli dva tři bývalí hejtmani za sociální demokracii, přes Michala Haška a Milana Urbana budeme oslovovat bývalé poslance. Z asi tří stovek jsme už hovořili s padesátkou, a ty, kteří budou mít zájem, zapojíme do práce.
První větší akcí spolku Nespokojení byla demonstrace na pražském Malostranském náměstí poslední únorový den. Co dalšího připravujete?
Ještě bych se k ní vrátil. Přípravy byly krátké, požádali jsme levicové politické strany o účast, což se podařilo. Odezva byla dobrá, bylo tam 350 až 400 lidí. Pod petici »Braňme naše seniory« jsme získali přes tři stovky podpisů, což vzhledem k účasti není špatné číslo. Demonstrace ukázala, že musíme spojovat síly. Teď budeme pokračovat sběrem dalších podpisů. Kdo se chcete připojit, tak si vyhledejte informace na webu Vaše věc. Chceme sesbírat 10 tisíc podpisů a potom můžeme již do Poslanecké sněmovny. Rád bych vyzval další politické strany, nejen ty levicové, ale také parlamentní ANO a SPD, aby se připojily k veřejnému projednání ve Sněmovně.
Naši právníci zpracují ústavní stížnost, pokud bude zákon o změně valorizace přijat, a postoupíme ji Ústavnímu soudu. Budeme poukazovat na všechny nedostatky činnosti vlády a připravovat se na další politické střety. Budeme pořádat demonstrace, určitě na 1. máje. Náš program budeme doplňovat, aktualizovat, budeme aktivní včetně výstupů v médiích.
Na 11. března svolává strana PRO na Václavské náměstí v Praze demonstraci. Její předseda Jindřich Rajchl se už předem vymezil proti některým stranám a nechce, aby tam jejich představitelé vystoupili. Co si o tom myslíte?
Pan Rajchl chce jít trochu jinou cestou. Podle průzkumu jedné agentury má dost procent na vstup do Sněmovny. Až se začne objevovat v průzkumech jiných agentur se stejnými procenty, tak teprve může být spokojen. On se zaměřil na jiný typ voliče, ale já si myslím, že národoveckým voličům, na které se chce pan Rajchl orientovat, komunisté nevadí. To považuji za jeho omyl. Nicméně je to jeho právo, když demonstraci pořádá. My budeme hovořit o možnosti svolávání větších akcí také s ním, ale nepředpokládám, že bych měl být zastíněn na takové demonstraci někým, kdo má menší obecnou známost. Pak samozřejmě můžeme pořádat vlastní demonstrace. To, že je potřeba, aby tady levice byla vidět, je jasné. Při vší úctě k ANO je to centristické hnutí, které sbírá levicové a levostředové voliče, ale řada politiků z ANO má pravicové názory. Nejlevicovější z nich je sám Andrej Babiš. Ale aby byly zájmy zaměstnanců hájeny miliardářem, to je dlouhodobě těžko možné. Levice musí mít vlastní identitu a sílu, aby v příštích volbách do Poslanecké sněmovny získala mezi 8 až 10 procenty. Ale jen v případě volební koalice, jinak samostatně ty subjekty zůstanou opět mimo parlament. Od tohoto spojení sil si slibuji znásobení procent.
Není to tak, že jste se poučili z chování současné troj- a dvojkoalice, kdy by se některé strany samostatně také nedostaly do Sněmovny?
Já nevidím zase tak účelově toto spojení. Vidím to z hlediska, jak se to podařilo ve Francii, kde kolem hnutí Jean-Luka Mélenchona se soustředili socialisté, komunisté, Zelení, kteří jsou ve Francii hodně nalevo. Na rozdíl od nás, kde jsou vlastně odnoží TOP 09. Ve Francii to zafungovalo a získali slušné zastoupení v parlamentu. Je zřejmé, že v příštích volbách může být ještě větší. Dá se říci, že levice ve Francii se resuscitovala právě díky tomuto spojení. A my bychom se z toho měli poučit.
Nyní hýbe republikou »komedie« v podání pětikoalice, kdy se snaží změnit zákon o červnové valorizaci důchodů a sebrat tak penzistům v průměru tisíc korun. Proč to dělá, když se ve skutečnosti jedná »pouze« o 19 miliard?
Vláda ukazuje jasně, kde chce šetřit. Ona chce šetřit na lidech, kteří se nemohou bránit – to jsou důchodci, potom matky s dětmi, kterým chce sebrat výchovné – to je dalších 19 miliard, sebrat příspěvky na stavební spoření, to jsou 4 miliardy. Má ještě další plány, pokud jde o zdanění manželů. Dále zvýšit odvody OSVČ. Ale na valorizaci církevních restitucí vláda nesahá. Tedy pokud chce okrást skupiny obyvatel, tak by také měla sáhnout na církev. Já bych osobně dával přednost lidem než institucím, jako je církev, tedy především katolická.
Jak hodnotíte dosavadní činnost Fialova kabinetu?
Já jsem od vlády nic moc nečekal. Takže nejsem negativně překvapen. Věnuje se především válce na Ukrajině, nevěnuje se domácím problémům vlastních občanů a je v zoufalé situaci, do které se dostala také vlastním přičiněním. Nedokáže z toho vyvodit ty správné konsekvence, tzn. přispět k ukončení válečného konfliktu na Ukrajině. Tam by válčili do roztrhání těla a je jim v zásadě jedno, že životní úroveň českého obyvatelstva v průměru poklesla v průběhu minulého a letošního roku o čtvrtinu. To by mělo znepokojovat každou vládu, to tady od roku 1945 ještě nebylo, takový pokles životní úrovně. Nejsou schopni nic udělat s ČEZ, zestátnit 30 procent soukromých akcionářů. Stanovit ceny tak, aby byly podstatně nižší pro občany a průmysl, a ať čtvrtina, pětina elektřiny jde přes energetickou burzu, ČEZ by měl stále velmi slušné výnosy. České hospodářství by se potom dostalo z recese.
Nenastal už čas, aby lidé vyšli masově do ulic, aby byla vyhlášena generální stávka, protože vláda způsobuje státu stále větší škody a bylo by záhodno, aby odstoupila?
Protesty jsou nutné, stávky také, ale v čele ČMKOS by neměl stát člověk, který je spojen s americkým institutem Aspen. Josef Středula de facto dělá vůči vládě přátelskou politiku. A teď je přece potřeba dělat konfrontační politiku. Je sice hezké, že předáci ČMKOS říkají, že nejsou revolučními odbory, ale stejné odbory ve Francii organizují generální stávku. To by měla být ta správná reakce, a ne aby odbory vyklidily pozice panu Rajchlovi. Je potřeba začít uvažovat v dimenzích generální stávky.
Jak se momentálně díváte na konflikt na Ukrajině? Zda přijmout tezi, že jednat o míru a příměří se bude, až Ukrajina dobude zpět Donbas a Krym, nebo si sednout za jednací stůl co nejdříve za současného statu quo?
Já doufám, že nějaká diskrétní jednání bez televizních kamer a bez přítomnosti médií už někde probíhají. Jak mezi USA a Ruskem, tak mezi Ukrajinou a Ruskem třeba za zprostředkování Číny. Tenhle konflikt nemá smysl, Rusové zatím postupují a dosahují postupně těch vojenských cílů, které si na východní a jižní Ukrajině stanovili. Obsadili území s převážně ruským obyvatelstvem, území, které připojil k Ukrajině v podstatě sociálním inženýrstvím už Lenin v roce 1922 (pozn. aut.: aby na Ukrajině byli kromě rolníků i dělníci na Donbase), v roce 1954 zase Nikita Chruščov, přiopilý na zasedání Nejvyššího sovětu, poskytl jako dar Ruské federace Ukrajině Krym, opět s většinou ruskojazyčného obyvatelstva. Pokud mají právo na sebeurčení Albánci v Kosovu, tak by je měli mít i Rusové v těchto oblastech. Je třeba brát ty věci realisticky, a pokud nejsou schopni Ukrajinci s podporou celého Západu a deseti kol sankcí proti Rusku ho porazit, tak je třeba jednat.
A ještě jedna otázka na závěr. Nedávno jste absolvoval interview televize DVTV, která je známá nevybíravými metodami svých moderátorů proti hostům s jinými názory než vládními. To se opakovalo i proti vám…
Musím říci, že jsem byl zklamán, upřímně zase ne tolik, protože jsem od rozhovoru mnoho neočekával. Celé to interview proběhlo s hezkou dámou Danielou Písařovicovou v duchu takového kádrového dotazníku ve vztahu k nejrůznějším osobám. Já si myslím, že takové rozhovory nemá smysl dělat. Je dobré se ptát na programové věci, politické postupy, na to, co politiku dělá politikou. To, jestli přijde na demonstraci někdo, koho nemá paní moderátorka ráda a odsuzuje ho, je úplně mimo dotazů na mě. Tohle kádrování pravicových médií je však typické. Ať kádrují vládu, která olupuje důchodce, chce brát matkám výchovné, chce sebrat milionům lidí příspěvek na stavební spoření atd. To ať kádrují, ale ne lidi, kteří mají jiné názory.
Ano, já mám jiný názor na Miladu Horákovou než paní Semelová. Jen tak mimochodem, česká pravice se nyní snaží zmocnit politického odkazu Milady Horákové, ale ona byla socialistka. Byla členkou Čs. národně socialistické strany. Její názory se příliš neliší od mých názorů, tak jak jsem to měl možnost slyšet, když jsem byl členem socialistické strany, od lidí, kteří ji znali. V době, kdy si na ni pravice ani nevzpomněla, jsem v letech 2008–2009 podpořil projekt národních socialistů. Jako předseda ČSSD jsem jednak sám přispěl na pomník Milady Horákové na náměstí Hrdinů v Nuslích, také samotná ČSSD dala významnou částku a všechno to sponzoroval můj starý přítel, sociální demokrat z Vídně Eddie Hara. Nebýt toho, tak ten památník dodnes nestojí. A tehdy se národní socialisté obraceli na všechny politické strany, i na ty pravicové, které teď mají Milady Horákové plná ústa. Nepřišla žádná odpověď, žádná odpověď. Nepřispěli ani korunou.
Vladimír SLOBODZIAN
