Pronásledování KSČ na Nymbursku po okupaci v březnu 1939

24

Rozhovor Haló novin se zastupitelem Milovic Zdeňkem Milatou (KSČM)

Po mnichovské dohodě československá vláda generála Syrového 20. října 1938 zakázala činnost KSČ. Byly provedeny domovní prohlídky v bytech funkcionářů strany a začalo sledování jejich činnosti. KSČ pracovala dál v ilegalitě. Jaká byla situace na nymburském okrese?

Němci po obsazení našeho území v noci ze 14. na 15. března 1939 hned dne 16. března 1939 spustili akci Gitter, česky »Mříže«. Bylo zatčeno 4639 komunistů. Jednalo se o vyloženě protikomunistickou akci rozšířenou i na německé emigranty, marxisty a anarchisty. Akce je měla zastrašit a odvést od další práce. Na nymburském okrese akce proběhla v Nymburce, Poděbradech, Městci Králové, Sadské, Lysé nad Labem a dalších místech.

V samotném Nymburce v ranních hodinách 15. března 1939 obdržel okresní úřad v Nymburce od velitelství četnické stanice fonogram zemského úřadu v Praze (číslo 270). V něm bylo uvedeno, že toho dne v 6 hodin obsadí říšskoněmecké vojsko všemi směry naše území. Na okupaci reagovala ilegální KSČ prohlášením již stejný den slovy: »My, čeští komunisté, kteří jsme učinili vše, aby národ byl uchráněn nynějšího údělu, před tváří národa vystupujeme a prohlašujeme, že chceme stát oddaně a neohroženě v prvních řadách národního odboje za obnovu plné svobody a samostatnosti!«

Dne 16. března v dopise č. j. 278 rozeslal okresní hejtman, rada politické správy okresního úřadu v Nymburce Hesoun, všem četnickým stanicím v okrese přípis, aby okamžitě zařídily co nejrozsáhlejší pátrání po všech osobách podezřelých jakkoliv z komunistické činnosti. Toto pátrání mělo být provedeno nejen ve známých již bydlištích, ale i tam, kde se uvedené osoby obvykle zdržují.

Konkrétně to přineslo co?

Na základě toho byli již ve stejný den zatčeni z Nymburka Alois Tyll, poslanec KSČ, a Karel Beneš, první náměstek starosty města Nymburka, Antonín Pečenka z Chleb, Václav Havlina z Kovanic, Pavel Zajíček z Křince, Václav Hofman a Václav Soukup z Budiměřic, Václav Hájek z Vestce, Karel Kadlec z Netřebic, František Hofman ze Šlotavy a další. Celkem 16 nejznámějších funkcionářů KSČ z tehdejšího nymburského okresu.

Všichni byli po výslechu napomenuti neprovádět komunistickou činnost a činnost proti okupantům a byli 18. března 1939 v 17 hodin propuštěni.

Vzápětí se však na okresní soud v Nymburce dostavili agenti Geheim Staatzpolizei (gestapa), tj. tajné státní policie, kteří se sháněli po zatčených. Na jeho příkaz byl znovu zatčen Karel Beneš. Dne 20. března 1939 ráno se roznesla zpráva, že se Karel Beneš oběsil. Pravda však byla taková, že soudruh Karel Beneš byl ve vězení násilně ubit a na oklamání pověšen na záchodě. Průběh událostí vylíčili po osvobození dozorce ve vězení i lékař dr. Brzorád, který vyhotovoval ohledací list.

Soudruh Karel Beneš, narozen 6. září 1902 byl členem ilegálního krajského vedení KSČ v Mladé Boleslavi. Byl první obětí fašistů na okupovaném území. Pro komunistické hnutí Nymburka to byla první veliká ztráta, neboť Karel Beneš byl obětavý, čestný i průbojný organizátor.

Pohřeb Karla Beneše se konal 23. března 1939 v 17 hodin za účasti 1000 lidí.

Jak to bylo v dalších místech?

V Poděbradech začalo zatýkání 18. března 1939 v 15 hodin. Po výslechu byli propuštění soudruzi Josef Brunlík, Adolf Haluza, Jan Holubička, Josef Skokan a František Šára. Soudružka Hedvika Bacílková, Antonie Skokanová a Jaroslav Strašek byli vyslýcháni v Praze na Pankráci. Ženy byly po vyslýchání propuštěny, Hedvika Bacílková po týdnech a Antonie Skokanová po 10 týdnech. Soudruh Jaroslav Strašek, který byl také propuštěn, ale po šesti dnech opět zatčen, byl vězněn v Praze, Drážďanech, Buchenwaldu a Ravensbrücku, odkud se vrátil až 7. června 1945.

V Městci Králové byli zatčeni soudruzi Josef Bělina a Otto Volný, kteří byli uvězněni a vrátili se až v květnu 1945.

V Sadské byl zatčen Ondřej Valenhrach, který byl uvězněn v koncentračním táboře Buchenwald. Vrátil se v květnu 1945. Další soudruzi Gabriel Prokop, nar. 4. července 1883, dělník z Běruniček, a Miroslav Volný, sedlář z Městce Králové, byli uvěznění a v koncentračních táborech umučeni (Prokop v Dachau 24. ledna 1942, Volný 8. února 1940 v Buchenwaldu).

V Lysé nad Labem byli zatčeni Marie Lerchová, Antonín Lerch, Anna Svobodová, Adolf Veselský, Antonín Versich, Anna Jindrová, František Jindra, Josef Pěch, Ervín Čermák, František Fuksa, Josef Kolářský a František Zemek. Z Litole byli zatčeni Jan Matuš, Alois Sobota, Karel Procházka a Karel Damm, ze Staré Lysé pak Josef Šulc, Karel Šulc a Bohumil Poživil. Ze Stratova byli zatčeni Josef Bárta, Antonín Mejzr a František Marek, z Ostré Anna Misíková a František Nenutil. Většina z nich byla po výslechu gestapem po několika týdnech propuštěna. Antonín Lerch, Adolf Veselský a Karel Damm byli transportováni do koncentračních táborů. Kromě Karla Damma, který zahynul v plynové komoře v Osvětimi, se druzí dva s podlomeným zdravím vrátili do osvobozené vlasti v roce 1945.

Čeho bylo docíleno?

Všem zatčeným bylo vyhrožováno novým zatčením a velkými tresty, budou-li dopadeni při sebemenší ilegální činnosti. Tyto první oběti byly začátkem hrůz, jež následovaly. Hromadné zatýkání mělo působit zastrašujícím a zdrcujícím dojmem a vynutit poslušnost českého národa. Docílen byl však pravý opak a komunisté i nekomunisté přinesli řadu obětí, abychom my mohli žít.

Ale to už je jiná kapitola.

Zbyšek KUPSKÝ