Nesmutňeme nad okupací, slavme odboj

od redakce

Události 15. března 1939 jsou velmi dobře známé. Nevlídné počasí s padajícím těžkým sněhem jakoby soucítilo s Československem, do kterého právě vstupovaly tisíce nohou německých říšských vojáků. Nakonec prošel nádvořím Pražského hradu i sám Adolf Hitler. Protektorát Böhmen und Mähren se stal skutečností. A tisíce Čechoslováků jen se vztekem, smutkem a bolestí v srdci sledovaly, jak se jejich vlast stává kořistí expanzivního nacismu. Méně známé jsou však události, které následovaly.

Ještě téhož dne, kdy za vynuceného mlčení přebírá Wehrmacht zbrojní arzenál československé armády, spustilo Gestapo Aktion Gitter – Akci mříže. Během ní bylo zatčeno několik tisíc německých emigrantů usazených v Československu, židů, anarchistů, sociálních demokratů a především komunistů, u kterých se předpokládalo, že by se mohli stát hybnou silou odporu proti nacistické přítomnosti. A českoslovenští komunisté skutečně nemarnili čas. Hned 16. března 1939 vydává KSČ prohlášení, které na rozdíl od vládních prohlášení vyzývajících ke klidu a nečinnosti, burcuje lid k aktivnímu odporu:

Jest jen jediná cesta k záchraně národa, cesta odporu, obrany a boje. Postaven tváří v tvář hitlerovským dobyvatelům, vyžene národ ze svých řad zrádce a slabochy a semkne se v pevnou jednotu, jakou dovedl národ vždy vytvořit, když hájil svou národní existenci. Nezdolná jednota všech sil národa, tvrdošíjný a houževnatý odpor na všech polích, to bude odpověď na údery, které jsou českému národu zasazovány. A dělnická třída, která tolikrát stála předních řadách národní obrany, stane se opět nezlomnou páteří národního odboje. Komunisté, kteří učinili vše, aby země byla uchráněna nejtěžších ran, předstupují před národ a prohlašují, že chtějí oddaně a neohroženě stát a bojovat v prvních řadách národního boje za obnovení plné svobody a samostatnosti českého národa. (Z knihy: Za svobodu českého a slovenského národa, Státní nakladatelství politické literatury, Praha: 1956, str. 32)

Nacisté měli ale práci značně zjednodušenou tím, že jim česká policie poskytla všechny seznamy zájmových osob, mezi kterými byli právě většinou komunisté, které se tehdejší buržoazní vláda snažila mít pod kontrolou v evidenci. Československé četnictvo navíc často vyvíjelo při zatýkání vlastní nepochopitelnou iniciativu. Několik set osob z řad zatčených bylo odesláno do koncentračních táborů (především KT Buchenwald). Ti, kteří byli propuštěni, zůstali v kartotéce Gestapo až do konce války. Tímto zásahem byl rozbit i I. ilegální ústřední výbor KSČ, působící od listopadu 1938. Boj ale komunisté nevzdali.

Nejprve bylo třeba soustředit se na zacelení ran, které byly komunistům v Aktion Gitter uštědřeny, na pozvednutí morálky a bojového ducha, na drobnou agitační a propagační činnost a přípravu mas na politický boj proti nacismu. Jak sílil teror v Československu, stoupala i ochota a potřeba lidu postavit se okupantům v ozbrojeném boji. Komunisté počítali s tím, že národně osvobozenecké hnutí se bude vyvíjet od nejnižších forem agitace a propagace, přes aktivní formy sabotáže a diverze, až přes partyzánský boj, který vyústí ve všelidové povstání. Cílem bylo zapojení mas, jejich bojový výcvik a vytvoření podmínek pro pochopení, že boj za osvobození jde ruku v ruce se sociální revolucí. A jejich snahy nepřišly vniveč, o čemž svědčí nemalý podíl domácího odboje na konečné porážce hitlerovského Německa.

Připomeňme si dnes tedy nejen 83 let od počátku okupace Československa, ale především hrdinný boj československých komunistů, kteří riskovali a nezřídka kdy ztráceli životy v boji s nacistickou zrůdou. Je jen smutným konstatováním, že za ta uplynulá desetiletí se společnost téměř nepoučila.

Petra PROKŠANOVÁ, OV KSČM Praha 10

FOTO: archiv města Plzeň

Přečtěte si další články

Nasepravda.cz 2023. Všechna práva vyhrazena. Vydavatel: Futura, a.s.