Sotva vláda ustoupila od plánovaného odchodu do důchodu v pozdějším věku, už rychle vymýšlí, jak by mohla škodit jiným způsobem. Vláda prý chce, ústy Mariana Jurečky, motivovat lidi k tomu, aby zůstávali na pracovním trhu i poté, kdy jim vznikne nárok na starobní důchod. Podle nového nápadu se do věku pro důchod promítneme i to, kdy člověk nastoupil do práce a jakou má za sebou dobu důchodového pojištění.
Podstata této strategie je jasná: Nebudeme sice zákonem zvyšovat věk odcohdu do důchodu, ale najdeme si jiné způsoby, jak vás sedřít z kůže.
Jurečka se přitom zaštituje špatnou demografickou situací a nutností udržet důchodový systém. Za prvé, rád bych poznamenal, že za špatnou demografickou situaci může zejména posledních 33 let ekonomického a politického systému, který reprezentuje i pan Jurečka. Za druhé, pan Jurečka vidí východisko řešení důchodů pouze ve zdanění práce a vyšší míře vykořisťování. Naprosto ignoruje fakt, že by pokrytí průběhového penzijního systému bylo možno hradit například ze zdanění kapitálu. Co ale čekat od někoho, kdo je ministr ve vládě, která je silně ovlivňována, ne-li přímo řízena velkokapitálem.
Je to o to víc groteskní, že to byli právě lidovci, kteří deklarovali, že budou »sociálním svědomím nové vlády«. Nyní můžeme vidět, co to znamená v praxi. Z podpory mladých rodin s dětmi nezůstalo téměř nic. Zvýšení zaručených mezd, za které pracuje i mnoho mladých lidí, zablokoval sám ministr Jurečka. Řešení bytové krize, kdy mnoho mladých nemá ani šanci dosáhnout na hypotéku, je v nedohlednu. »Sociální svědomí nové vlády« neudělalo pro mladé lidi absolutně nic, a ještě jim oklikou připravuje budoucnost, kdy budou pracovat do sedmdesáti let.
Jak se zdá, stále platí slova Karla Čapka o lidovcích. »Trochu pomoct, hodně škodit, to se může vždycky hodit.« A já bych ještě dodal: Přidat se k tomu, kdo je zrovna u moci.
Pavel MRŠTÍK
