V ulicích Madridu 12. února demonstrovalo přes čtvrt milionu lidí (to je oficiální úřední odhad; podle Sdružení na obranu veřejného zdravotnictví, FADSP – mnohem víc) za zachování veřejné zdravotní péče, tedy za to, aby zůstala v rukou státu a nebyla přenechána soukromým subjektům.
Ve Velké Británii běžela před pěti roky petice proti snahám privatizovat NHS (National Health Service, tedyNárodní zdravotní službu). Byla uzavřena po šesti měsících s dosažením 238 769 podpisů. Průzkum napříč Británií z roku 2022 ukázal, že pro účast soukromých subjektů ve zdravotní službě je pouhých 25 % obyvatel Spojeného království. Pro zachování veřejné zdravotní služby se vyslovila i většina Britů, kteří o rok dříve v parlamentních volbách hlasovali pro Konzervativní stranu.
Šéfka organizace We own it (Vlastníme ji my) se následně vyjádřila k faktu, jenž zazněl na demonstraci v Londýně letos v únoru, že »díky« přenechání některých zdravotních služeb soukromníkům zbytečně vloni zemřelo 557 lidí: »To – v kombinaci se soutěžením soukromého sektoru o zaměstnance – současnou krizi ještě zhoršuje a přispívá k rekordním pořadníkům a ke zpožděním. Chceme zpět naši NHS, obnovenou jako plně veřejnou službu a s řádnými investicemi. Jsme hrdí na naši NHS a nechceme kopírovat americký model, kde je úmrtnost o tolik vyšší.« Herec a komik Stephen Fry tuto kampaň podpořil slovy: »Vlastníme ji. Je naše. NHS patří nám. Naši prarodiče, rodiče a my sami jsme ji udělali takovou, jaká je. Přispěli jsme k ní. Zaplatili jsme za ni. Je to jedna z nejvzácnějších věcí, jaké kdy Velká Británie udělala.«
Dva příklady přístupu veřejnosti k privatizaci zdravotních služeb. Proč to, můžete se ptát. Ministr zdravotnictví ČR Vlastimil Válek se nedávno vyjádřil v tom smyslu, že chce během asi dvou příštích let převést do soukromých rukou všechny letecké záchranné služby, tedy ty, které ještě zbývají v rukou státu. Kvalita těchto služeb se už tak zhoršila v okamžiku, kdy byly předány z rukou armády (AČR), která měla pro jejich provozování nejlepší podmínky ze všech (i potenciálních) zúčastněných – finance, výcvik pilotů, možnost létat v noci atd. Už teď nejméně čtyři z deseti stanic letecké záchranky nelétají v noci. Jako kdyby nehody a úrazy mohly počkat, až se rozední…
Většinu stanic letecké záchranné služby (LZS) provozuje DSA, a.s., zatím v českých rukou; v Ostravě a Olomouci působí slovenská ATE, s.r.o. Prahu, alespoň podle webu zachrannasluzba.cz, zatím provozuje Policie ČR. Podle ministra Válka tím vláda ušetří peníze. Dost zrůdný systém, jenž povyšuje peníze nad člověka, nemyslíte? Zvlášť ve srovnání s až křečovitou snahou vlády dosáhnout výdajů na zbrojení ve výši 2 % HDP (pro lepší představu: ze zhruba 1,54 % v roce 2023 – což je v konkrétních číslech 111,8 miliard Kč – na 145,2 miliard Kč při současném rozpočtu, a ten zatím díky inflaci stále roste. Na Armádu České republiky jde z celkové sumy vydané na zbrojení 71,8 %.)
Náklady u státních provozovatelů jsou podle uvedeného serveru známé jen v podobě kvalifikovaného odhadu z roku 2018. Bohužel. Policie ČR v roce 2008 uváděla 30 400 Kč/hod. U soukromých provozovatelů je uvedeno 31 200 Kč/hod. Náklady AČR byly podle tohoto odhadu přibližně 2,2krát vyšší než u ostatních provozovatelů. Nicméně i tak 126 779 200 Kč ročně není tolik – náklady na jednu stíhačku typu Gripen, pro potřeby prostého občana ČR zcela zbytečnou, činily v té době ročně cca 1,7 mld. Kč. K námitce soukromých provozovatelů ohledně uvedené ceny české ministerstvo obrany tehdy přiznalo, že nejsou započteny všechny náklady – jenže co když tato námitka platí i obráceně? Novější konkrétní vyčíslení nákladů se mi nepodařilo dohledat. Obecně se v příslušných odborných zprávách mluví o tom, že provozování služby soukromou firmou vyjde pro stát levněji, ale zkušenost například se soukromými železničními dopravci ukazuje opak. Nehledě k tomu, že v systému LZS se za dobu její existence soukromých provozovatelů vystřídalo několik, což přineslo problémy v samotné službě i na příslušném ministerstvu, přinejmenším v podobě ztraceného času na jejich řešení a peněz vyplýtvaných na výběrová řízení.
Protože momentálně neexistuje v ČR síla, jež by vládě, štědře podporované oběma komorami parlamentu a podle všeho i Hradem, zabránila v této i dalších šílenostech, dá se jen doufat, že letecké záchranné služby nepostihne osud například správy pitné i užitkové vody, bez nejmenších skrupulí vržené do soukromých rukou, a co horšího, prodané do zahraničí. Je to nebezpečný precedens, nejen pro neskutečný odtok zisků a daní bez náhrady do zahraničí, ale i pro reálné nebezpečí, že v případě občanských nepokojů si nějaký cizinec začne ve jménu kapitálu diktovat. Což by v případě vody i letecké záchranné služby bylo fatální.
Vladimír SEDLÁČEK
